Patříme mezi světové šampiony ve výběru podnikových daní. Jejich snížení by státní příjmy nepoškodilo.
Jaké faktory stojí za rozpočtovým přebytkem v hodnotě 62 miliard korun za rok 2016? Za prvé, vývoj hospodářského cyklu, který shodou okolností přinesl konjunkturu právě v průběhu roku 2016. Za druhé, politika světových centrálních bank, která měla za následek rekordně nízké úrokové sazby v tomtéž roce. Za třetí, mimořádně nízké investiční výdaje státu. S výjimkou posledního jsou uvedené faktory mimo působnost české vlády a parlamentu. Například hospodářský cyklus je výsledkem složité souhry domácích a hlavně mezinárodních vlivů. Iluze, že vláda jej umí „řídit“, jsou vhodné jen pro předvolební materiály určené méně důvtipným voličům. Ani fakt, že výběr daně z podnikových příjmů vzrostl oproti roku 2015 o 11,7 procenta, nemá nic společného s „uměním vybírat daně“. Daňové inkaso vždy roste, pokud roste ekonomika, a klesá během recese. Vždy a všude. Za vlády pravice i za vlády levice. Právě tak nízké úrokové sazby jsou determinovány spíše politikami Federálního rezervního systému a Evropské centrální banky než činností géniů v ulici Na Příkopě. Čeští centrální bankéři nemají mnoho jiných možností než respektovat klíčové úrokové sazby v zahraničí. Že nízké sazby vyvolají slušný úvěrový boom, je přirozená věc, ale za toto štěstí nemusejí úspěšní žadatelé o hypotéku děkovat ani vládě, ani České národní bance. Zdali nízké investiční výdaje státu jsou dobrá, nebo špatná zpráva, je věcí názoru. Majitelé stavebních firem nebudou souhlasit, ale za současného stavu věcí, kdy systém zadávání veřejných zakázek funguje tragicky špatně, je lepší, když se investuje co nejméně.
Více zde: http://realiste.cz/WP_NEWS?opendocument&ID=E49E343E7E459CC6C125809F002F295A
