„Veřejná služba je služba občanům, ti jsou zdrojem moci výkonné, která má být vykonávána prostřednictvím orgánů státní, resp. veřejné, správy.“ (Ústava ČR). Ústava je v pořádku, ale co realita.

Co je podstatou státní služby:

Pohled na státní službu ze strany běžného občana je v tuto chvíli diametrálně odlišný od pohledu státního zaměstnance, který si neuvědomuje a mnohdy uvědomovat ani nechce, že je placen z peněz, které někdo jiný musí vydělat.

Aby byly naplněny potřebné cíle, smysl a samotná podstata služby státu, je třeba do kategorie zaměstnanců státu zahrnout všechny státní zaměstnance, a to bez výjimky, neboť jsou všichni bez rozdílu honorováni z výběru daní odváděných státu, tudíž jsou národu odpovědni za kvalitní, hospodárnou a produktivní správu země, a to jak v politické, tak ekonomické a administrativní rovině.

Argumenty, které chytře oddělovaly politickou moc zákonodárců (imunita, indemnita) od zodpovědnosti vyplývající z principu úředníka placeného daňovým poplatníkem jsou neudržitelné, neboť každý státotvorný subjekt musí z principu nést odpovědnost za svá rozhodnutí a účinně se za ně národu zodpovídat.

Důsledky porušení principu odpovědnosti

Tradiční politické strany, které mají ve svých programech pravicové ekonomické cíle, byly v naší zemi ovládnuty svými přebujelými byrokratickými aparáty, zakořeněnými do státní správy, majícími vždy tendenci rozšiřovat a upevňovat levicovou centralizaci a regulaci (nárůst úředníků) tak, aby dosáhli co největšího politického a ekonomického vlivu na chod země, bez ohledu na právo a pravou podstatu státní služby vůči vlastnímu národu.

Státní byrokratický úřednický aparát, který přebírá a usurpuje stále větší díl řízení naší země (náležící svojí podstatou do přirozených kompetencí a správy místních samospráv), vytváří v úředníkovi falešný subjektivní pocit vlastní nepostradatelnosti a důležitosti a stává se cílem pro ukrojení co největšího dílu ze společenského koláče, se záměrem zvýšit prestiž vlastního úřadu. Při dosažení tohoto stavu přestává systém sloužit republice a blahu státu či národa a začne bobtnat a sloužit zájmům kmotrovských politických stran, zcela nelogicky samotnému úřadu, a v neposlední řadě i samotným úředníkům. Tento stav se dá pojmenovat jako parazitická, pohodlná, individuální (ale i kolektivní) neodpovědnost státní správy, kterou je třeba přeměnit ve smysluplnou státní službu.

Rostoucí armáda úředníků

V tomto mnohaletém trvale rostoucím byrokratickém procesu se vytváří konkurenční boj o získání co největšího finančního prospěchu pro vlastní neoprávněnou spotřebu, která bezostyšně vytváří negativní tlak na růst výdajů státního rozpočtu. Tento nežádoucí jev je za pomoci mistrné volby, byrokratické a politické rétoriky, zamlžován neustálými sliby veřejnosti o snižování přebujelé administrativní zátěže.

V roce 2003 slibovali politici snížení počtů úředníků a zefektivnění státní správy prostřednictvím zřízení krajských úřadů. Tabulka níže však ukazuje, že se jednalo jen o kosmetické snížení a nezadržitelný růst pokračoval stále dál.

Intenzivní navyšování počtů úředníků ve státní správě probíhalo mimo jiné i na všech ministerstvech, a to u některých až o sto procent. Na základě údajů o růstu této neopodstatněné „armády“ čítající 454 800 lidí (bez zákonodárců a řídících pracovníků, kterých je dalších 250 000), lze vyvodit, že žádná z minulých vlád nebyla schopna a zřejmě ani ochotna přistoupit k účinným legislativním změnám, které by nastolily pořádek v rovině únosné administrativní zátěže země.

Snížit náklady státu, tedy ušetřit, to je základní a nevyhnutelná cesta ke stabilizaci státní ekonomiky a k vyrovnanému, nebo ještě lépe- k přebytkovému rozpočtu.

Snižování počtu úředníků, jak slibovala každá nastupující vláda, se zatím vždy dostalo do zcela opačné pozice. Pokud příslušní ministři, potažmo celá vláda, neprovedou potřebný personální audit a nenastaví se logický a reálný počet tabulkových míst v jednotlivých odborech, budeme opět svědky neustálého zdůvodňování potřebnosti úředníků, protože je to pro všechny zúčastněné velmi pohodlné. V připravovaném zákonu o státní službě musí být zakotveny instrumenty, zabraňující škodlivému bobtnání státní správy a nástroje vedoucích pracovníků k její zásadní redukci.

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/47003B50B8/$File/310312103.pdf

KLASIFIKACE ZAMĚSTNÁNÍ A POSTAVENÍ ZAMĚSTNANÝCH V NH (počet osob v jednotlivých oblastech) – shrnutí:

Zákonodárci a řídící pracovníci…………………………………………..250 600

Specialisté, vědečtí a odborní duševní pracovníci…………….. 675 900

Techničtí a odborní zdravotní a pedagogičtí pracovníci…….. 897 100

Úředníci……………………………………………………………………………454 800

Zaměstnanci v ozbrojených silách……………………………………… 18 300

================================================

Nákladová položka státní správa celkem….………..…………. 2 296 700

Nezaměstnaní …………………………………………………………….. 628 000

Důchodci celkem…………………………………………………………. 2 350 000

Studenti SŠ – VŠ, ženy/muži na mateřské dovolené, atd……1 214 000

Děti do 15 let………………………………………….…………………… 1 564 000

Občané produkující příjem státu……………………….,…………. 2 461 000

Na těchto údajích je patrné, že z 10,5 miliónu občanů pouhých 2,5 miliónu živí zbytek národa.

No řekněte, může takhle naše státní ekonomika prosperovat?

Princip odměňování (aby systém fungoval)

Zásadním principem navyšování nebo snižování platů všech státních zaměstnanců musí být přímá úměra k ekonomickým výsledkům hospodaření – státním příjmům, nikoli k HDP- tj. výhradně k příjmu z veřejných rozpočtů PVR, což je jediným a správným ukazatelem výkonnosti a produktivity státu a schopností politiků řídit stát.

Tento přirozený a hlavně spravedlivý regulátor celospolečenské prosperity zamezí neoprávněnému navyšování mezd ve státní správě a bude kopírovat skutečný hospodářský výsledek země. Tento princip odpovědnosti neoddělitelně spjatý s prosperitou nebo neprosperitou státu se musí stát hlavním pilířem připravovaného zákona o státní službě, a to z následujících důvodů: žádný ekonomický subjekt se nemůže chovat tak, že zvyšuje své mzdové a režijní náklady ve chvíli, kdy jeho příjmy klesají. Tuto nezodpovědnou ekonomicky nezdůvodnitelnou zlodějnu provádí politická administrativa již dvacet let, a protože na ni justice nevymáhá trestněprávní odpovědnost, neboť je na ně krátká, je to politikům jedno. Nejčastějším argumentem k odůvodnění neoprávněné výše platů státních zaměstnanců je přirovnávání platů k produktivní prosperující soukromé sféře. K té sféře, která produkuje zisk a přebytky, ze kterých je následně financován stát. Náš stát produkuje již dvacet let nezadržitelně rostoucí dluhy, a přesto se správci státu v oblasti svých mezd chovají, jako by byli mistři světa ve státní prosperitě.

Centralizace moci

Jednou z hlavních příčin obrovského nárůstu úředníků je postupný nelogický přesun kompetencí od místních samospráv k centrálním byrokratickým institucím, mimo dohled a kontrolu občanů. Takzvaná přenesená působnost, kdy se stát milostivě rozhodl nepatrnou část pravomocí delegovat směrem k místním samosprávám, je ve skutečnosti krokem, který musí být proveden v daleko větším měřítku tak, aby byl v souladu s potřebným principem přiblížení státní správy občanům (kontrola veřejnosti).

Jako příklad rozdělení struktury administrace státu tak, aby skutečně sloužila občanovi, lze uvést Švédsko, kde je poměr mezi ústřední správou a místní samosprávou dělen takto: 17,92% státní správa, 82,08% samospráva. Ale je tomu tak i v případě dalších zemí, jako je Německo 20,22% -79,78% nebo Finsko 23,99% – 76,01%. Tento princip vychází z přirozeného řízení administrace státu, tedy z přiblížení správy země co možná nejvíce směrem k lidem. Odstrašujícím případem je naopak Řecko, které má 80,53% zaměstnanců ve státní správě a 19,47% v samosprávě. Tento nelogický (přesně opačný) poměr potvrzuje, co je z řetězu (reálné služby občanovi) utržený byrokrat schopen své vlastní zemi spáchat.

Česká republika má poměr rozdělení administrace státu takovýto: 46,42% státní správa a 53,58% samospráva. V porovnání k dosaženým hospodářským výsledkům výše uvedených zemí je zřejmé, že je třeba provést zásadní změnu v administrativním procesu správy země ve prospěch místních samospráv (decentralizace moci) tak, aby se procesy spojené s kontrolou občana vrátily zpět tam, kam patří, tedy co nejblíže k místním samosprávám. Jednou ze zásadních chyb politiků, co se týče odlivu kompetencí směrem od občana, bylo nežádoucí zřízení krajských úřadů, které se staly nástrojem korupce a vyvádění peněz skrze státní zakázky do pokladen politických stran a vlastních peněženek korupčníků.

Následující tabulka potvrzuje, jak hluboká je propast, která naši zemi v ekonomických výsledcích dělí od vyspělých zemí. Současnému stavu bezesporu napomáhá nesprávnérozdělení kompetencí, obrovská byrokratická zátěž, klientelismus, korupce a neopodstatněné odměňování úředníků a politiků bez ohledu na reálný vývoj prosperity státu.

Pro názornost toho, co naši politici s aktivní podporou množících se byrokratů dokázali vytvořit, následuje seznam úřadů, kterých je přes dvě stě. Jedná se o výsledek klientelismu, trafik a hlavně chybějící politicko-úřednické odpovědnosti zaměstnanců státu. Nový zákon o státní službě se musí týkat všech zaměstnanců, kteří jsou placeni z finančních prostředků státu (z daňových výnosů). Presidentem počínaje a účetní malého obecního úřadu konče.

Seznam úřadů:

Agentura EMAS

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – správy chráněných krajinných oblastí

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

Agentury pro zemědělství a venkov

Akademie věd ČR

Archiv bezpečnostních složek

Bezpečnostní informační služba

Celní úřady – územní pracoviště

Celní úřady

CENIA, česká informační agentura životního prostředí

Centrální depozitář cenných papírů

Centrum pro regionální rozvoj České republiky

Centrum pro studium vysokého školství

Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání-CERMAT

Centrum služeb pro silniční dopravu

Czech POINT – Česká pošta

Czech POINT – Hospodářská komora

Czech POINT – Notáři

Czech POINT – Úřady

CzechTrade – Česká agentura na podporu obchodu

Česká centrála cestovního ruchu

Česká geologická služba

Česká inspekce životního prostředí – Oblastní inspektoráty

Česká inspekce životního prostředí

Česká národní banka

Česká obchodní inspekce – inspektoráty

Česká obchodní inspekce – ústřední inspektorát

Česká plemenářská inspekce

Česká školní inspekce

Český báňský úřad

Český hydrometeorologický ústav – pobočky

Český hydrometeorologický ústav – pracoviště Praha LibušČeský hydrometeorologický ústav

Český metrologický institut

Český statistický úřad – krajská pracoviště

Český statistický úřad

Český telekomunikační úřad

Český úřad zeměměřický a katastrální

Divadelní ústav Praha

Drážní inspekce

Drážní úřad

Ekonomické odbory městských úřadů

Energetický regulační úřad

Evropské spotřebitelské centrum

Exekutorská komora ČR

Exekutorské úřady

Finanční arbitr

Finanční úřady – územní pracoviště

Finanční úřady

Fond dalšího vzdělávání

Generální finanční ředitelství

Generální ředitelství cel

Grantová agentura

Hasičský záchranný sbor ČR

Hlavní hygienik

Insolvenční správci

Inspektoráty práce

Institut pro veřejnou správu Praha

Investiční odbory městských úřadů

Justiční akademie

Kancelář Poslanecké sněmovny

Kancelář prezidenta republiky

Kancelář Senátu

Kancelář veřejného ochránce práv

Katastrální úřady – pracoviště

Katastrální úřady

Krajská státní zastupitelství

Krajská vojenská velitelství

Krajské agentury pro zemědělství a venkov

Krajské hygienické stanice – územní pracoviště

Krajské hygienické stanice

Krajské soudy

Krajské úřady

Krajské veterinární správy – inspektoráty

Krajské veterinární správy – ústřední pracoviště

Lesy ČR s.p.

Majetkoprávní odbory městských úřadů

Matriční úřady

Městské a obecní úřady

Ministerstvo dopravy

Ministerstvo financí

Ministerstvo kultury

Ministerstvo obrany

Ministerstvo práce a sociálních věcí

Ministerstvo pro místní rozvoj

Ministerstvo průmyslu a obchodu

Ministerstvo spravedlnosti

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Ministerstvo vnitra – Odbor archivní a spisové služby

Ministerstvo vnitra

Ministerstvo zahraničních věcí

Ministerstvo zdravotnictví

Ministerstvo zemědělství

Ministerstvo životního prostředí

Muzea

Národní agentura pro zemědělský výzkum

Národní archiv

Národní bezpečnostní úřad

Národní informační středisko pro podporu jakosti

Národní institut pro další vzdělávání

Národní památkový ústav – územní odborná pracoviště

Národní památkový ústav

Národní technická knihovna

Národní ústav pro vzdělávání

Národní vzdělávací fond

Nejvyšší kontrolní úřad

Nejvyšší soud

Nejvyšší správní soud

Nejvyšší státní zastupitelství

Notářská komora ČR

Notářské komory

Obecní živnostenské úřady městských úřadů

Obvodní báňské úřady

Odbor veterinární hygieny MěVS v Praze

Odbory dopravně-správních agend městských úřadů

Odbory dopravy a silničního hospodářství krajských úřadů

Odbory krajský živnostenský úřad

Odbory sociálních věcí a zdravotnictví městských úřadů

Odbory školství krajských úřadů

Odbory školství městských úřadů

Odbory územního plánování a stavební úřady krajských úřadů

Odbory životního prostředí městských úřadů

Odvolací finanční ředitelství

Okresní soudy

Okresní správy sociálního zabezpečení

Okresní státní zastupitelství

Ostatní odbory krajských úřadů

Ostatní odbory městských a obecních úřadů

Ostatní organizace

Pohraniční veterinární stanice

Policie České republiky,

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu služby kriminální policie a vyšetřování

Pozemkové úřady

Pozemkový fond ČR – Krajská pracoviště

Pozemkový fond ČR – Odloučená pracoviště

Pozemkový fond ČR

Pracoviště AV ČR

Pracoviště ČSSZ

Privum

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

Rejstřík trestů Praha

Ředitelství silnic a dálnic ČR

Specializovaný finanční úřad

Správa státních hmotných rezerv

Správa úložišť radioaktivních odpadů

Správa základních registrů

Správa železniční dopravní cesty, státní organizace

Stavební úřady městských úřadů

Státní energetická inspekce – Ústřední inspektorát

Státní energetická inspekce – územní inspektoráty

Státní fond dopravní infrastruktury

Státní fond rozvoje bydlení

Státní fond životního prostředí ČR

Státní oblastní archivy

Státní okresní archivy

Státní plavební správa – pobočky

Státní plavební správa

Státní rostlinolékařská správa – oblastní odbory

Státní rostlinolékařská správa – Odbor karantény

Státní rostlinolékařská správa – Odbor přípravků ochrany rostlin

Státní rostlinolékařská správa

Státní tiskárna cenin

Státní úřad inspekce práce

Státní úřad pro jadernou bezpečnost

Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Státní ústav radiační ochrany

Státní veterinární ústavy

Státní zdravotní ústav

Státní zemědělská a potravinářská inspekce – inspektoráty

Státní zemědělská a potravinářská inspekce

Státní zemědělský intervenční fond

Technická inspekce – pobočky

Technická inspekce České republiky

Technologická agentura

Úřad práce – kontaktní pracoviště

Úřad práce – krajské pobočky

Úřad práce – státní sociální podpora

Úřad práce

Úřad pro civilní letectví ČR

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Úřad pro ochranu osobních údajů

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví

Úřad pro zahraniční styky a informace

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových – územní pracoviště, odbory Odloučené pracoviště

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových – územní pracoviště

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

Úřad průmyslového vlastnictví

Úřad vlády ČR

Ústav leteckého zdravotnictví

Ústav mezinárodních vztahů

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů

Ústav pro odborně technické zjišťování příčin leteckých nehod

Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv Brno

Ústav územního rozvoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky – regionální pracoviště

Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky

Ústavní soud

Ústředí České správy sociálního zabezpečení

Ústřední komise pro ochranu zvířat

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský

Ústřední pozemkový úřad

Ústřední veterinární správa

Státní veterinární správy

Vězeňská služba ČR

Vojenské lesy a statky ČR, s.p.

Vojenský úřad sociálního zabezpečení

Vrchní soudy

Vrchní státní zastupitelství

Výzkumné a zkušební ústavy

Zdravotní ústavy – pracoviště

Zdravotní ústavy

Zeměměřické a katastrální inspektoráty

Zeměměřický úřad

Zvláštní matrika

Tohle všechno musí oblast, která tvoří formou materiální produkce daně, uživit. Stát spravuje cca 20 000 úřadů po celé zemi.

Zkrácený sumář opatření navrhovaných, neziskovými organizacemi, občanskými sdruženími a iniciativami, jež směřují k nápravě dosavadního stavu a která je třeba zakomponovat do zákona o státní službě

Čerpáno ze zdrojů:

Inventura demokracie, Nadační fond proti korupci, Oživení, o. s., Good Governance o.s./, Transparency Int., Ekologický právní servis, starostové, společnost Pozitivní svět, atd.

Kvalita státní správy je jedním z klíčových politických i ekonomických problémů České

Republiky.

Česká republika čelí velmi silné kritice ze strany Evropské komise, že politická reprezentace ovládá a manipuluje úředníky, kteří v důsledku toho neodvádí jako celek kvalitní práci (což je kromě zpolitizování státní správy způsobené mj. i vysokou fluktuací, mnohdy zapříčiněnou čistkami politických stran v povolebním mocenském procesu). Konkrétní negativní dopady má tato situace jak na čerpání peněz z českého a evropského rozpočtu, tak na chod ministerstev a dalších úřadů. Důsledkem jsou i korekce Evropské komise, která odmítá proplatit nekvalitní projekty. Celkově tento stav podkopává konkurenceschopnost ČR a neumožňuje zajištění kvalitního chodu státu, ani hospodárné vynakládání veřejných prostředků.

ČR je jediným členským státem Evropské unie (dále jen „EU“), který nemá účinný

zákon upravující právní postavení státních úředníků, přestože jeho přijetí bylo jednou z podmínek vstupu do EU. Tento předpoklad je mimo jiné zakotven i v ústavě ČR.

V roce 2002 byl přijat Služební zákon (č. 218/2002 Sb.), který upravoval státní službu jako službu veřejnosti. Účinnost Služebního zákona však byla šestkrát odložena. Nedávno prošel v prvním čtení poslaneckou sněmovnou další návrh, ale ani tento zákon neobsahuje takové nástroje, které by státním zaměstnancům ukládaly dostatek odpovědnosti, odstranily nadměrnou regulaci, dublující agendu, zavedly centrální nákup a prodej a zabezpečily produktivní a nákladově efektivní, štíhlou administrativu.

Body, které jsou třeba do zákona zakomponovat:

◾Vymezení jasných práv a povinností pro úředníky včetně dostatečné ochrany před politickými tlaky. Oddělení a vymezení politické a úřednické (tj. apolitické) pozice, včetně vymezení jejich kompetencí. Důsledným řešením by bylo naprosté oddělení výkonu státní správy od samosprávy – tedy výkon všeobecné státní správy (na všech stupních) soustavou státních úřadů, nezávislých na volených (politických) orgánech.
◾Zvýšení transparentnosti rozhodování, zejména o veřejných zakázkách. Transparentní personální politika, včetně povinných výběrových řízení na přijetí do státní správy a na obsazování vedoucích pozic, včetně zavedení kariérního řádu s dostatečnými motivačními prvky pro redukci, zefektivnění a zeštíhlení výkonu státní správy.
◾Statut státního úředníka (státní služba) se musí vztahovat na každého úředníka a politika, který je placen z prostředků státu, a to bez výjimek.
◾Jednotný a transparentní systém odměňování kopírující hospodářský výsledek státu. (Plat úředníka se zvedá, pokud stát prosperuje nebo naopak klesá v návaznosti na klesající výběr daní a stoupající dluh).
◾Politické a úřednické funkce musí být od sebe striktně odděleny vymezením jednotlivých kompetencí.
◾Je třeba v rámci zákona zavést jednotnou systemizaci, ve které budou mít status úředníka pracovníci, kteří vykonávají agendy v oblastech personálních, koncepčních, nakládání s veřejnými prostředky a kteří rozhodují o právech a povinnostech, do kterého bude zakomponována, jako nežádoucí, nadbytečná byrokratická zátěž.
◾Řešení podmínek přestupu odborně kvalitních pracovníků do působnosti nového zákona, s důrazem na absolvování odborné úřednické zkoušky, která v sobě bude mít zakomponované hodnotící prvky morálního kreditu uchazeče. Ten bude podmíněn čestným prohlášením zaměstnance. Při jeho porušení ztratí status státního zaměstnance.
◾Zvýšení odpovědnosti úředníků za jejich rozhodování, resp. za správný úřední postup, a důsledné vymáhání celé škody při jejich úmyslném pochybení, způsobeným nezákonným postupem, tedyuplatnění odpovědnosti (sankce) vůči konkrétní osobě či osobám by mělo být standardní a v podstatě automatické.
◾Zavedení povinnosti správních orgánů přesně evidovat počet jimi vydaných rozhodnutí, jež byla zrušena správními soudy a s tím související náklady. Tyto údaje pak zveřejňovat a požadovat náhradu nákladů po úřednících, kteří újmu způsobili.
◾Důsledné uplatňování regresních úhrad vůči odpovědným úředním osobám a důsledné uplatňování odpovědnosti za nezákonný výkon veřejné moci správními orgány.
◾Vytvořit funkční ochranu oznamovatelů – úředníků, kteří upozorní na protiprávní nebo nehospodárné jednání, a to minimálně taxativním výčtem důvodů, pro něž je možné takového úředníka propustit.
◾Zavést struktury mechanismů pro jednotný výklad a aplikaci tohoto zákona.
◾Posílení možností ochrany občana před nezákonnou úřední nečinností.
◾Vytvořit mechanizmy, které povedou k razantnímu zeštíhlení státní správy a přesunu kompetencí směrem k efektivnějším místním samosprávám. V poměru 20% státní správa- 80% samospráva a stanovení nepřekročitelných hranic.
◾Jednotný výklad a dohled nad vynucováním vlády práva, s postihy formou náhrady škod způsobených státním zaměstnancem státu, společnostem a občanovi, s automatickou ztrátou statutu státního zaměstnance (justice).
◾Ztráta možnosti státního zaměstnance vstoupit do stávky s cílem zvýšení mezd.
◾Omezení a zákaz souběhu a účasti zaměstnance státu ve správních radách firem a institucí v majetku státu a soukromých firem.
◾Neslučitelnost mnoha politických funkcí najednou (hrozba narušení reálné dosažitelné výkonnosti zaměstnance).
◾Pro posílení profesionality státní služby uložit úředníkovi, který odmítá vykonat požadavek s odkazem na to, že daná věc není v jeho kompetenci (odbornosti, působnosti odboru, úřadu), povinnost, aby takový požadavek předal kompetentnímu úřadu – úředníkovi a informoval občana, kdy tak učinil a komu jej předal.

Pro udržení přirozené funkčnosti budoucího zákona o státní službě je klíčový princip samoregulace zakotven ve formě povinnosti státního zaměstnance vytvářet tlak na redukci nepotřebných byrokratických agend, funkcí, orgánů a operací. Tomuto principu bude zejména napomáhat závislost na výši mzdy odvislé od výkonnosti státní ekonomiky, která se odvíjí od neúměrné administrativní a byrokratické zátěže, spolu s nově uvalenou nekompromisní odpovědností za výkon a kvalitu své státní služby. Obrovskou chybou by byla tvorba jakýchkoli dalších řídících orgánů např. ve formě úřadu generálního ředitele nebo dokonce řídícího ministerstva.

Tento dokument si klade za cíl poukázat na zásadní nedostatky ve správě naší země a předložit ve zkrácené verzi návrhy zákonodárcům, které by měly být zohledněny při tvorbě nového zákona o státní službě.

Podpora a šíření tohoto dokumentu, může do značné míry přispět k tlaku na zákonodárce, aby připravovaný zákon o státní službě se nestal, jako mnoho jiných, bezzubým paragrafy prošpikovaným pamfletem.

Pokud se s obsahem článku ztotožníte, zašlete jej poslancům, přátelům a známým. Je to cesta jak přimět politiky k pochopení, že byli zvoleni proto, aby stát sloužil ku prospěchu národa jako celku a ne jen pro někoho.

Zpracoval: Petr Havlíček