Na úvod úsměvné srovnání. Úsměvné pro nás, občany České republiky, kteří jsme již většinou pochopili svůj omyl a naivitu, která nás provázela v listopadových dnech roku 1989. S odvoláním na tuto naši "sametovou revoluci" totiž hnutí na Islandu označuje dění na svém ostrově za "hebkou revoluci". Popřejme jim lepší vývoj, než jsme zažili i svým přispěním my a podívejme se, co se u těchto drsných Vikingů děje v posledních měsících okolo nové ústavy.

Kdo si přečetl v dubnu 2009 výroky samotných Islanďanů na adresu probíhající krize mohl nabýt dojmu, že se na Islandu vlastně nic neděje a lidé se příliš o politiku nezajímají. Možná je to i tím, že odpovídali hlavně lidé, žijící na venkově. Zkuste se dnes zeptat v jakémkoliv menším městě obyvatel, jestli ví něco o hnutí neo2011 či o české odnoži španělského hnutí M15, které zatím nesměle prosazuje změny i v české společnosti. Odpovědí vám bude nejspíš nechápavý výraz. Videa, uveřejněná v I.díle tohoto pojednání o Islandu, ale budou svědčit o tom, že minimálně ve větších městech lidé nespokojení byli, a to již od podzimu 2008, čehož si všimnula i REUTERS zde nebo zde.

Současná ústava na Islandu platí od roku 1944 a je v podstatě překladem ústavy dánské. Tak jak jsem již psal na závěr prvního dílu, v překladu nahradili Islanďané pouze slovo král slovem prezident.

Po velké sérii nespokojenosti a protestů proběhl na Islandu koncem roku 2010, a vlastně ještě neskončil, svým způsobem průkopnický experiment přímé demokracie .

Začalo to tím, že v únoru 2009 zvolená premiérka Jóhanna Sigurðardóttir (soc – dem) předložila 6.11.2009 zákon o Ústavodárném shromáždění, který byl v islandském parlamentu Althingi hlasováním přijat. 39 pro, 11 se zdrželo, 1 proti při 11 absencích. Zákon mimo jiné obsahoval ustavení Národního fóra tak, aby Islanďané mohli vyjádřit své názory na ústavu. Národní fórum se s velkým úspěchem uskutečnilo 6.11.2010 za účasti 950 lidí s podporou dalších 200 lidí, zabezpečujících hladký průběh jednání. Při pořádání a organizaci byly využity zkušenosti z podobného fóra v roce 2009.

Nejdříve se 522 (někde se uvádí 523) kandidátů – z toho 70% mužů a 30%žen – různých profesí představilo ve volbách do Ústavodárné Rady. Zhruba 9% Islanďanů zaslalo doporučující dopis (nominaci). Kandidáti do Rady nesměli být pouze poslanci Althingi. Uzávěrka kandidátských listin byla 26.října 2010.
Ministerstvo spravedlnosti a lidských práv pak představilo všechny kandidáty na svých webovkách www.kosning.is a vydalo brožuru o kandidátech a chystaných volbách. Tato publikace byla rozeslána do všech domácností ostrova.
Datum voleb bylo stanoveno na 27.11.2010. Volby obsahovaly řadu novinek, např. Island byl jedním volebním obvodem. Účast ve volbách byla 36%. Výsledky byly vyhlášeny po třech dnech a vítězové – 15 mužů a 10 žen – obdrželi 2.12.2010 pověřovací listiny.

Snaha změnit ústavu ale začínala podivně a hrozilo, že skončí fiaskem. Po projednání tří stížností byla Nejvyšším soudem shledána řada pochybení (očíslované lístky, špatné "plenty", nezamčené urny, které šly snadno otevřít a pod.) . Těžce vybojované volby do Ústavodárné rady byly 25.ledna 2011 prohlášeny za neplatné. Náhoda, úmysl? To se asi nedozvíme, ale je jisté, že po vydání tohoto nálezu premiérka začala rychle jednat a radila se se šéfy parlamentních politických stran. Čtyři šéfové stran byli pro ponechání rady, jeden proti. Následné hlasování v Althingi (i na základě doporučení k tomu zřízené komise) toto potvrdilo a původním, v listopadu zvoleným členům a dalším v pořadí, byla místa v Radě nabídnuta. Odmítl jenom jeden, takže 26. v pořadí z voleb byl jmenován a Rada mohla zase pracovat. Byla oficiálně ustanovena 6.dubna 2011. Přijala dvojdílnou zprávu Národního fóra o cca 700 stranách . 13.dubna vydala svůj jednací řád, shrnutý do 21 bodů.

Poté se rozběhla celonárodní diskuze na všech sociálních sítích, např. na facebooku zde.
Rada se brzy shodla na postupu a delegáti se rozdělili se do tří pracovních skupin, A, B a C. Celkem bylo definováno 14 témat k diskusi.

Skupina A pracovala na témata: Základní hodnoty, občanství a národní jazyk, struktura Ústavy a její dělení do kapitol, přírodní zdroje, životní prostředí a lidská práva, včetně národního náboženství.
Skupina B měla následující témata: Vznik islandské ústavy, role a postavení prezidenta Islandu, role a odpovědnosti Parlamentu, vlády, odpovědnost prezidenta a ministrů, povinnosti výkonné moci a postavení obcí.
Skupina C zpracovávala tyto body: Ústavní (Ústavodárná) rada, demokratická účast veřejnosti -včetně změny ústavy, nezávislost soudů a jejich kontrola, parlamentní volby, volební systém a volby do Parlamentu, mezinárodní smlouvy a zahraniční záležitosti.
Práce Rady byla rozdělena do dvou etap – debata o jednotlivých bodech a schválení znění ústavy, které bude předloženo Althingi. Práce byly plánovány v souladu se zákonem do konce června, v případě prodloužení o jeden měsíc do konce července.
V každé pondělí a v úterý jednaly pracovní skupiny samostatně na svých tématech změny ústavy. Ve středu byly prezentovány tyto změny ostatním skupinám, aby se k nim ve čtvrtek, kdy se vše veřejně projednávalo na týdenních otevřených zasedáních rady, mohli vyjádřit s připomínkami. Vše se ihned publikovalo na webu Rady k celonárodní diskuzi. Islanďané pak mohli (ne však anonymně) vyjádřit své názory a připomínky.

Ustavodárná Rada Islandu 27.7.2011 ve smyslu článku 16. jednacího řádu Rady jednomyslně schválila znění vypracovaného návrhu nové ústavy a na závěr vydala toto prohlášení:
"Budujeme na Islandu spravedlivou společnost, kde všichni navzájem spolupracují. Naše různé pohledy obohacují celek a společně neseme odpovědnost za dědictví generací, vlasti a její historii, přírodu, jazyk a kulturu.
Island je svobodný a svrchovaný stát, založený na svobodě, rovnosti, demokracii a lidských právech.
Vlády by měly usilovat o blaho obyvatel, kultury a respektovat rozmanitost lidského života, země a biosféry.
Chceme podporovat mír, bezpečnost a štěstí mezi námi i budoucími generacemi. Rozhodli jsme se, že budeme spolupracovat s ostatními národy pro mír a respekt k zemi a celému lidstvu.
Ve světle tohoto předkládáme novou ústavu, která je nejvyšším zákonem v zemi, tak aby vše uvedené mohlo být respektováno. "

Návrh ústavy, obsahující 119 článků v 9 kapitolách je tedy (v pořadí se jedná o 18. verzi) předložen ne parlamentu Althingi, ale všem, kteří mají právo volit na Islandu (viz čl.113 revidované Ústavy) ke schválení, či odmítnutí. Referendum se bude konat nejdříve jeden a nejpozději tři měsíce od schválení návrhu parlamentem Althingi – nutné schválit 5/6 většinou.

Kdo má zájem, může si přečíst neupravenou českou verzi (google překladač) islandské ústavy zde.

Myslíte si i vy, že to je docela dobrý námět na to, abychom konečně začali i my rozhodovat o svých osudech sami? Tak s tím něco udělejme, pokud nás bude hodně, nic nás nezastaví. V Litvě referendem odvolali parlament, přestaňme se bát a pokud si myslíme, že něco není v pořádku i v ČR, důrazně se ozvěme také.

Použité zdroje:
Klub islandských fanatiků: Autentické výpovědi Islanďanů a Čechů na Islandu z poloviny dubna 2009
Iceland experiment
Islandská ústavní revoluce
Ústavodárná Rada (Islandu)– všeobecné informace
Upheaval calls for Fleece Revolution in Iceland