Jak se prolhat k jádru Po zkušenostech s vývojem staveb jaderných bloků v Evropě a USA můžeme k situaci v Česku říci jediné. Ke stavbě nových bloků jaderné elektrárny v Česku se dá už jen prolhat. A je úplně fuk, jestli bude stavět ČEZ se státními garancemi, anebo stoprocentně státní entita. Že přeháním? Ne. Jiná cesta než daňovým poplatníkům šikovně lhát už neexistuje. Leda ještě podívat se pravdě do očí, což se nikomu nechce. Přitom podmínky pro dostavbu jaderné elektrárny se rok za rokem zhoršují. Politická metoda je jednoduchá. Na začátku se lže ohledně výše investice, za kterou je možné jaderku postavit. Podstatné je spotřebitelům elektřiny neříkat, že nerentabilní a rizikový projekt nebude platit nikdo jiný než oni. A jejich děti. Možná i vnuci. Pro politiky je na tom uklidňující, že v okamžiku, kdy podvod vyjde najevo, budou už vesměs mimo aktivní politiku. V okamžiku, kdy vyjde najevo, že původní rozpočet byl zcela nereálný a investice se vymkne kontrole, argumentace politiků se změní. Umně se přejde k tomu, že investice už je tak vysoká, že kvůli hrozbě neúměrných škod už se to prostě musí dostavět. V čisté podobě to můžeme vidět ve Francii, Finsku, ale i na Slovensku. Původní rozpočty jaderných projektů se tam znásobily, zpoždění se v některých případech blíží deseti letům. Žádný z problematických bloků nestojí. Před pár měsíci byla zveřejněna optimistická zpráva: jaderný blok ve finském Olkiluoto, který měl stát 3,2 miliardy eur a měl být hotov v roce 2009, se spustí už v roce 2018. Už to ale zase neplatí. Termín se posunul na rok 2019. Celková výše investice překročila deset a směřuje spíše ke dvanácti miliardám eur. V podobném šílenství se zhlédlo i Česko a jeho politická reprezentace. Za pohádky lze bez uzardění považovat odhady výše investic do nových jaderných zdrojů ze strany ministerstva průmyslu a vládního zmocněnce pro jadernou energetiku. Ti používají čísla vydělená minimálně dvěma, dost možná i třemi. Stále u nás převládá pocit, že to, co nedokážou v USA, Británii či Francii, v Česku zmákneme levou zadní a levněji. Zakopaný pes je v tom, že veřejnost nezná pravdu o současném vývoji jaderné energetiky. Voličům se záměrně zapomíná říci jednoduchá věc. Cena dva tisíce eur za kilowatt instalovaného výkonu, tedy cena, za kterou se dokončily temelínské bloky na začátku století, se už kvůli neštěstí ve Fukušimě a technologickému pokroku nebude opakovat. Dnes celková investice vychází na čtyřnásobek tehdejší ceny. A ještě se k tomu musí přičíst obrovské riziko: během dvaceti let schvalování, přípravy a stavby jaderné elektrárny budou investovány desítky či stovky miliard a následně se zjistí, že dokončit blok už nedává smysl, protože technologie v moderní energetice pokročily rychleji, než jsme si mysleli. Přesto se u nás dál hraje divadlo, které nemůže dopadnout dobře. Takže vzhůru k volbám, spotřebitelé elektřiny a daňoví poplatníci! Pokud jsem předvolební diskuze sledoval dobře, je na vás políčeno napříč politickým spektrem. Autor je analytikem J&T
Zdroj: email
