Senátor Jaroslav Zeman (ODS) v jistém interwiew otevřeně mluvil o cikánské problematice. Až jakákoliv strana bude mít tento názor a postoj ve svém volebním programu, bude mít zaručeně podporu mnoha občanů . Senátor Jaroslav Zeman je mj. i starostou města Albrechtic v Jizerských Horách a provozuje nejstarší českou továrnu na výrobu dřevěných hraček v přilehlém Jiřetíně , bývalou TOFU , dnes DETOA. I odsud má dostatek vlastních zkušeností.
Otázka: Vy se nebojíte otevřeně se vyjadřovat k romské otázce. Položím otázku velmi jednoduše: Co si myslíte o Romech? “
Odpověď: Cikáni už druhou generaci nedělají. Já na rozdíl od těch všech Kocábů a spol., kteří se proklamacemi o právech cikánů od revoluce dobře živili, jsem za těch dvacet let, co mám fabriku, zaměstnal ročně tak šest cikánů, čili dohromady cca 120. Jejich pracovní výkony byly vždy katastrofální, trvale pracovat byli schopni dva, tři, maximálně čtyři. Zbytek po několika dnech či týdnech skončil. Bylo tam i vysoké procento těch, kteří u nás něco provedli a dostali následně podmíněné tresty. Tedy, že něco ukradli a podobně.
Otázka: A co státní zmocněnci pro romskou otázku?
Odpověď: Všichni ti lidskoprávní zmocněnci pro „romskou otázku“, co se na cikánech po léta bezostyšně přiživují, jsou mi k smíchu. Myslím si, že stát, který dává cikánům peníze, měl by po nich v první řadě chtít a to bez pardonu, práci.
Otázka: Ale jim se přece nechce pracovat!
Odpověď: Ať dělají veřejnou službu, ať uklízí veřejné prostory. Z mého pohledu má každý právo být líný! Ale vy ani já nemáme povinnost někoho takového živit. Když je někdo nemocný, slabý, má problém, tak pomůžeme – to je naše morální povinnost. Ale když je někdo líný, má na to rovněž svaté právo – ale nesmí se pak divit nebo se rozčilovat, že nedostane peníze .
Otázka: A co si myslíte o těch nevládních
organizacích, které mají pomáhat řešit romskou problematiku ?
Odpověď: Když tu bude nevládní organizace provozovaná ze soukromých peněz, tak ať jich je tu třeba 300. Ale žádné peníze ze státního rozpočtu bych jim nedával. Tyto organizace jsou plné lidí, kteří se tzv. začleňováním cikánů do majoritní společnosti dlouhodobě a bez jakýchkoliv viditelných či měřitelných výsledků velmi dobře živí. Další nemravností jsou dávky, vyplácené cikánům jako příspěvek na bydlení , kdy jim ze státních peněz dáváme na nájem.
Otázka: Proč?
Odpověď: Já to vidím sám u sebe v podniku. Některé mé zaměstnankyně jsou např. rozvedené, jsou samoživitelky, je jim třicet a jsou rády, když u nás na severu mají 12 tisíc hrubého čili 10 tisíc čistého. A pokud jim exmanžel dlouhodobě nezaplatí výživné, tak kde pak jsou ? Na státní podporu samozřejmě nemají nárok, zatímco cikáni dostávají v naší oblasti osmi až devítitisícové dávky jako příspěvek na nájem. To je prostě úplně zvrácený svět: Ten, kdo zcela programově nepracuje, se má lépe než ten, kdo poctivě pracuje. S tím mám obrovský problém. Ty naše ženské jsou na trhu práce strašně zranitelné, hlavně v těch chudších oblastech. My máme v podniku plný sešit jmen těch, které dlouhodobě čekají na jakoukoliv práci. Je tam osmdesát procent dobrých , pracovitých ženských, ale nemají šanci. Přitom v případě cikánů jsem viděl zpracovaný modelový příklad, kde mohou dosáhnout při čtyřech dětech – nevyučený, nevyučená, nikdy ještě nepracující, tedy bez praxe – až na 37 tisíc, to je 50 tisíc Kč hrubého. Srovnejte si , kolik si vydělají naši lidé ve fabrikách ? Ať povinně vykonávají cikáni veřejnou službu ! Alespoň si vypěstují pracovní návyky. Obecně by měla platit zásada , že dávky musí být tak nízké, aby je to nutilo pracovat . A pokud pracovat nechtějí , tak ať si leží v příkopu . S tím nemám problém. A myslím si, že 95 procent obyvatel naší země s tím problém také mít nebude !
