QUO VADIS EVROPO? ……. Kam kráčíš Evropo?????

Stát, který přestává plnit své základní funkce, přechází do stavu zhrouceného státu.
Jinak řečeno, v případě zhroucení státu vláda, respektive státní instituce přestávají mít
kontrolu nad děním uvnitř státu a občan se dostává do sféry vlivů jiných sil, které jsou
mimo režii státní moci.
Tuto situaci může způsobit i masový příliv nesourodých imigrantů nemínících se
integrovat, respektovat a dodržovat zákony a ústavu dané země. Tento stav snadno
přivodí obrovskou nerovnoměrnost v životní úrovni a ve vyznávaných hodnotách mezi
různými skupinami obyvatelstva, což způsobí frustraci, která vede zákonitě
k nesnášenlivosti až k nenávisti mezi těmito skupinami. To není o xenofobii, ale o
neschopnosti odpovědných představitelů státu tuto situaci nepřipustit.
Zhroucení státu mohou také způsobit i politické faktory, ke kterým patří kriminalizace
státu, intervence moci jiných států (příkladem jsou Irák, Libye nebo Sýrie) apod.
A jak to v těchto souvislostech vypadá s Evropou nyní? Vidíme dlouhodobý masový
přesun migrantů z různých koutů světa, nejenom z těch sužovaných válkou, kteří směřují
pouze do zemí v Evropě, kde je nejvyšší sociální zabezpečení. Nejde proto o hledání
práce, ale o parazitování na sociálních systémech těchto zemí a v případě muslimů i o
přípravu k šíření islámu. Přitom velká část z nich sem přináší jen bídu, nízkou sociální a
hygienickou úroveň, náboženskou (islámskou) nesnášenlivost až nenávist, celou škálu
rizik, odlišnou kulturu života v mnohém na úrovni středověku, násilí při prosazování svých
zájmů apod.
Dnes je již zcela zřejmé, že hromadné nájezdy migrantů jsou dobře organizované a
řízené z vnějšku, v zájmu kohosi, ale EU jakoby to neviděla a neslyšela. Ukazuje se, že
tyto nadnárodní síly se snaží ovlivňovat dění ve světě a těžit z dosažené jisté míry světové
nestability. O to spíš se nemá přistupovat na tuto špinavou hru.
Je zapotřebí si také uvědomit, že mezi migranty jsou v převážné míře muslimové.
Obecně platí, že chce-li se někdo začlenit do majoritní společnosti, musí mít o to zájem a
být schopný změnit své dosavadní paradigma a přizpůsobit se společnosti, ke které se
dobrovolně připojil. Ale to islám nepřipouští ani neodpouští. Jestli si někdo myslí, že
ortodoxní radikální muslimové jsou v jejich řadách pouze výjimkou, pak se jedná o naivní
či hloupé názory nebo o neznalce islámu. Pravda je totiž taková, že i radikální názory patří
k jedné ucelené škále normálních islámských výkladů Koránu, hadísů a práva šaría.
Extremistické směry islámského náboženství jsou stejně validní jako všechny ostatní.
Pokud by toto neplatilo a extremistický směr islámu by byl jen marginální záležitostí, pak
by se nikdy nevytvořila dnešní obrovská síla Islámského státu – chalífátu. Stačí si také
přečíst Korán, ve kterém mnohé súry, zvláště Medínského období, jasně hovoří o krvavém
násilí vůči nevěřícím v islám. To si bohužel lidskoprávní tupci či neznalci islámu
neuvědomují.
Možnost této široké různorodosti výkladů je poplatná tomu, že islám, na rozdíl od
křesťanství a židovství, není kanonizován a tudíž není ani ustanovená jednotná a
jednoznačná linie výkladu Koránu a Muhammadových odkazů. Sám Muhammad prohlásil,
že se islám rozdělí do 72 směrů, ale jen jediný bude ten správný. Bohužel nesdělil, který
z nich to bude. Z toho pro muslimy plyne, že dnes nelze stanovit, který z těchto názorů,
z hlediska islámu, je lepší nebo horší. Obecně lze říci, že nejlepší bude ten, který se
nejvíce přiblíží k islámskému cíli, k celosvětovému islámu. Proto hodnocení islámských
směrů z vnějšku, ze strany nás nemuslimů, je v očích muslimů zcela irelevantní záležitostí.
Islám je nejednotný a k této nejednotnosti přistupuje až bratrovražedná
nesnášenlivost sunnitů a šíitů, která se táhne od bitvy u Siffínu v roce 657. Je zapotřebí si
uvědomit, že každý muslim si je jistý tím, že přijde den, kdy celý svět bude islámský. Bude
to celosvětové společenství muslimů, bude to jedna umma, což je označení svázané se
vznikem muslimské obce v Medíně v roce 622. Bohužel v islámu se zakořenil styl
středověkého života, který přežil beze změn do dnešních dnů. Islám je středověk.
Muhammad, prorok všech proroků, jasně sdělil, že islám je poslední a jediné skutečné
univerzální náboženství, které přivede lidi k Boží spáse. V tomto směru s muslimy končí
jakákoli diskuse.
Při šíření islámu skončili miliony Evropanů jako otroci nebo skoro otroci a další byli
vyvražděni. To se dělo všude tam, kam vstoupil islámský bojovník. Ničili chrámy, kostely a
páchali hromadné brutální zločiny. Veškeré islámské výboje, historické i dnešní, jsou
napodobováním proroka Muhammada, který se stal arabským islámským válečníkem.
Během posledních 9 let svého života se účastnil průměrně jedné bitvy každých 6 týdnů.
Byl neúnavný v prosazování džihádu. Džihád dle Muhammadova životopisu začíná
imigrací. Dnešní IS – chalífát není ničím jiným než pokračovatelem těchto výbojů. Je třeba
zdůraznit, že Muhammad je největším příkladem pro každého muslima. Proto hadísy,
informace o jeho činech a skutcích, jsou stejně důležité jako Korán a tvoří hlavní pramen
sunny a islámského práva. Dobu, ve které došlo k rozsáhlému nástupu islamizace lze
považovat za období ničení klasické civilizace.
Islám neuznává přírodní zákony, ani kauzální vztahy příčin a důsledků, protože vše je
řízeno Alláhem a závisí to jen na jeho vůli. Pod touto filosofii nemůže věda existovat. S tím
souvisí i to, že islám je nereformovatelný, protože je nejdokonalejší a dokonalost se už
nedá vylepšovat, neboť každá změna dokonalost jenom pokazí. Proto nemůže existovat
umírněný islám. Umírněný může být pouze muslim, který nepraktikuje vše podle islámu.
Důkaz o dnešním šíření islámu je Libanon, který byl křesťanský ještě před II.
světovou válkou. Dnes je převážně muslimský. Zde rychlé šíření islámu umožnil soucit
křesťanů, kteří přijali palestinské islámské imigranty a pomáhali jim v nouzi. Opět se zde
potvrdilo, že islamizace začíná imigrací. Je to zákon islámského rozšiřování. V této
souvislosti připomínám neodpovědnost a tupost lidskoprávního přístupu k
dnešním islámským migrantům, která vede k absenci sebezáchovy. To bohužel platí i o
mnohých dnešních politicích.
Podle dr. Billa Warnera zemřelo v důsledku džihádu asi 60 milionů křesťanů a židů,
10 milionů buddhistů, 80 milionů hinduistů, 120 milionů Afričanů. Tolik jich zemřelo během
šíření a existence islámu. Prakticky všichni otroci, kteří se prodali do Ameriky, prodal
muslimský otrokář.
Švédsko, které je ve státní podpoře imigrantů na čelním místě v Evropě, dnes už
vyčerpává své možnosti a poprvé žádá o pomoc v zastavení příchozivších migrantů a
přistupuje k tvrdým kontrolám na svých hranicích. Ale pomoc není v přerozdělování, které
příčiny tohoto fatálního exodu neřeší, vlastní migraci nezastaví a naopak ji jen posílí. To ve
svém důsledku naplňuje některé atributy týkající se zhroucení státu skutkovou podstatou
věci.
Když se Švédové, v důsledku nedostatečných ubytovacích kapacit, rozhodli umístit
migranty do perfektně vybaveného rekreačního střediska v malebné obci mimo velké
město, došlo z jejich strany k revoltě. Chtějí totiž do velkoměsta. Ve Švédsku tento případ
není ojedinělý. Klasická ukázka toho, o co těmto migrantům ve skutečnosti jde. Ale někteří
to nechtějí stále pochopit. K podobným incidentům dochází i v Německu.
V důsledku obrovského nárůstu různorodých migrantů, dochází v těchto komunitách
k vzájemným násilnostem. Návrat k pořádku se daří policii jen s vypětím sil. Ale nemusíme
čekat na tyto násilnické projevy dnešních migrantů. Stačí se podívat do některých
městských čtvrtí ve Francii, v Británii, v Belgii i jinde, ve kterých si přistěhovalci, a to
včetně jejich druhé nebo i třetí generace, nedělají těžkou hlavu s dodržováním zákonů,
ústavy či občanských zvyklostí. V mnohých případech ani příchod policie neudrží na uzdě
tyto nepřizpůsobivé přistěhovalce. Koho chtějí lidskoprávní agentury integrovat do
majoritní společnosti, když se to nepodařilo ani u generace migrantů, v Evropě již
narozených. Ale pro tyto agentury to je dobrý business, neboť nemají žádnou odpovědnost
a nemusí skládat účty z toho, v jaké míře vynaložené prostředky přinesly očekávané
výsledky. Jak chtějí integrovat migranty se zcela odlišnou kulturou, s nízkou sociální a
hygienickou úrovní a s neslučitelným islámským pojetím života, přesněji řečeno
s islámskou ideologií atd.? Pravdou také je, že radikální islamisté a teroristé se rekrutují
z muslimů, kteří se již narodili v Evropě. Jinak řečeno, nesmyslné ustupování gigantické
ilegální migraci povede k navýšení počtů radikálních muslimů, zvláště u její další
generace, jak dokazuje dnešní skutečnost.
Tolerovaná ilegální migrace je flagrantním porušením nejenom Schengenského
prostoru, ale hlavně některých funkcí, které patří k definičnímu oboru funkcí týkajících
se zachování států. Není také pravdou, že v případě valící se migrační vlny se v první řadě
jedná o chudáky prchající před válečnou vřavou, kdy jim jde o holý život. Jsou to dobře
vypadající mladíci nebo muži středních let, putující sem převážně jen z ekonomických
důvodů a proto nemají zájem o jiné země než o ty, které poskytují bezpracné vysoké
sociální dávky a hmotné zajištění.
Vyžadují umístění ve velkých městech, aby si mohli za štědrou sociální podporu
bezpracně užívat života velkoměsta. Stačí připomenout případy ze Švédska, kde migranti
odmítli vystoupit z autobusu, protože daná lokalita byla pro ně městsky málo honosná a
vzdálená od velkoměsta. To, že tam místní normálně žijí a pracují není pro tyto „náročné
imigranty“ žádným argumentem. Oni sem nepřišli pracovat, ale užívat si.
Nikoho z odpovědných politiků také nezajímá, kde nebo od koho vlastně získali na
tuto cestu poměrně vysoké finanční částky. Jejich standardně naučená odpověď, že se na
ně poskládala celá rodina, má asi stejnou věrohodnost jako výroky většiny migrantů bez
dokladů, že jsou ze Sýrie. Tomu může uvěřit opravdu jen tupec.
Politici EU, kteří připustili dnešní fatální situaci se často nechávají slyšet, jak rázně
budou vracet ekonomické migranty zpět. Ale z dostupných pramenů plyne, že například
v Německu v roce 2015 z 51 729 neúspěšných žadatelů o azyl, skutečně opustilo
Německo jen 9 915, ale zda jsou všichni i mimo Evropu lze asi jen těžko prokázat. Navíc
němečtí odpovědní činitelé přiznávají, že díky migračnímu chaosu, který EU připustila, se
dnes neví, jaký je skutečný celkový počet migrantů, který se po Německu pohybuje.
Repatriace nežádoucích migrantů je spíše zbožným přáním než budoucí realitou. Stačí
připomenout jak obtížné bylo vyhostit jen jednoho Kamerunce z ČR, který se nevybíravým
způsobem bránil deportaci a policie proti němu musela použít donucovacích prostředků.
Na základě rozhodnutí soudu, který zkritizoval policisty za jejich postup, lze proto
očekávat, že dle vzoru Kamerunce budou i další migranti přistupovat k procesu vyhoštění
s podobným odporem. To je špatný precedent.
Na podzim 2015 se afghánští představitelé nechali slyšet, že pozastaví příjem
repatriantů z EU, protože mezi nimi jsou údajně i tací, kteří nejsou z Afghánistánu. Stejně
naivní nebo neodpovědná je i představa Němců, respektive kancléřky Merkelové, že
Turecko bude spolehlivým partnerem v zadržování migrantů. A to bez ohledu na to, co vše
kancléřka, představitelka nejsilnějšího státu EU, naslibovala prezidentu Erdoganovi.
V každém případě její neuvěřitelná vstřícnost až podbízivost, upevnila Erdoganovu pozici i
jeho přesvědčení o správnosti stávající politické orientaci Turecka. Je zapotřebí si
uvědomit, že Tayyip Erdogan a jeho vládnoucí pospolitost jsou zarytí ortodoxní sunnité.
Navíc kdysi poměrně sekulární vládnoucí systém Turecka, v období kdy armáda byla u
moci, se dnešní Turecko, pod Erdoganovým autoritativním vedením, vrací k islámskému
religióznímu až k teokratickému způsobu vlády. To bude jiné Turecko.
Zatím ale přislíbilo, že ve své nehostinné oblasti a za výrazného finančního přispění
EU, vytvoří další uprchlické tábory s celkovou kapacitou pro více než 10 milionů uprchlíků.
Je jisté, že tyto uprchlické enklávy se stanou významnou kartou při všech jednáních
Turecka s EU. Erdogan si dobře uvědomuje, že síla této migrační vlny by dokázala zcela
spolehlivě rozkolísat situaci v Evropě a zajisté tuto příležitost využije.
Ale na africkém kontinentu je potenciál migrační vlny v desítkách až stovkách milionů
migrantů. A pro tuto migraci neexistují žádné zádrže uprchlíků. Tato síla by Evropu
destabilizovala a následně zničila. Jedinou jistotou před touto variantou je spolehlivá
obrana vnějších hranic EU včetně připravenosti k použití vojenské síly, ale se současnou
výraznou pomocí realizovat v utečeneckých táborech a zemích potenciálních migrantů
projekty, které se zaměří na zdravotnictví, školství, zaměstnanost apod. Pouhá
lidskoprávní přecitlivělost demokratického systému je nejenom k ničemu, ale navíc činí
Evropu zranitelnou.
Bohužel stávající systém EU nedokáže spolehlivě a rychle řešit žádný z vážných
problémů, čelit velkým krizím dnešní doby, mezi které právě patří hromadná ilegální
migrace nebo ekonomický podvod spojený s Řeckem. Přitom oba vzpomenuté problémy
mohou EU stáhnout do chaosu. Proto Británie požaduje jasné změny stávajícího
těžkopádného až nefunkčního eurounijního sytému nebo z EU vystoupí. To pochopitelně
rozladilo neschopnou eurounijní selanku. Bohužel v zastupitelské demokracii platí, že
politická vládnoucí elita se převážně vytváří na základě osobních prospěchů a ne na
základě prospěchu celku.
Ale vrťme se k dnešní fatální migraci a muslimům, kteří tvoří většinu migrantů. To, že
se objeví žena zahalená v muslimském hábitu mezi školáky nebo dětmi v mateřské školce
není cestou k pochopení islámu a nevysvětlí nemožnost partnerského soužití s ním. Je
zapotřebí otevřeně učit o obsahu Koránu, hadísách, o džihádu a právu šaría, aby to
otevřelo oči a poučilo neznalce o skutečném islámu a jeho cílech. Ale to se neděje a
úmyslně se v tomto směru zachovává nevědomost, protože pravda o islámu by učinila
přítrž naivním představám o možném soužití s touto islámskou ideologií. Dnes to bohužel
funguje nesmyslně tak, že každý pokus o kritiku multikulturalismu nebo islámu se okamžitě
označuje nálepkou fanatik, xenofob či rasista. Tento přístup jednak popírá utrpení, které
islám prokazatelně způsobil a zároveň vytváří iluzorní představy o islámu. Hluboká
neznalost islámské ideologie vede některé jedince k nesmyslnému výroku, že budeme-li
se chovat slušně k islámu, tak nám nic nehrozí. Tento nesmysl je důsledkem nesmyslné
politiky a hluboké neznalosti této problematiky. Chování muslima není reakcí na naše
chování, ale vychází z principu a učení islámu. Islám se údajně nesmí kritizovat, protože
na islámu není nic špatného, říkají ti, co neznají islám ani jeho historii. Islám ve svém
principu očekává od nemuslimů jejich podrobení. Vzhledem k historii islámu a jeho učení
není možné se tvářit, že islám je k nám přátelský a že s ním lze existovat v mírumilovném
soužití v jedné zemi.
Poslední události ve Francii jen znovu potvrdily, že představa o soužití islámu
s evropskými hodnotami je iluzorní, naivní a nebezpečná. K čemu byla demonstrace
„jednoty a solidarity“ čelních světových politiků v Paříži po brutálním islámském útoku na
redakci týdeníku Charlie Hebdo? Odpověď zní. K ničemu, neboť šlo jen o formální
politická gesta bez systémového omezení islamistických projevů, umocněných
nesmyslným a neřízeným přijímáním muslimských migrantů. Co se ještě musí přihodit,
aby se mnozí politici konečně probrali a uvědomili si nebezpečí plynoucí z islamizace
Evropy?
Islámský stát – chalífát můžeme za velkých obětí vojensky zničit, ale nikdy nezničíme
jeho myšlenky v srdcích a myslích mnohých muslimů po celém světě. To plyne z principů
islámu a jeho představy o celosvětovém předurčení. Koncepce islámu vyústila v učení o
rozděleném světě. Svět na území islámu (dár al-islám) s muslimskou vládou a právem
šaría a na zbytek světa, který jen prozatím nepodlehl islámské vládě (dár al-harb). Ale
z naplňování Božího plánu plyne, že jediným správným nositelem je islám. Tato posvátná
výzva může mít různé formy od mírumilovných až po teroristické. Žádná z těchto forem
není z hlediska muslimů zavrženíhodná. A jak Korán říká, kdo umře ve jménu šíření
islámu, umře jako mučedník, kterého čeká slastný život v islámském ráji.
Tolerance islámu k jiným politickým, náboženským nebo státním systémům je jen
dočasná. Mix zcela odlišných životních a občanských hodnot nemůže nikdy vytvořit
stabilní formu státního útvaru. Pochopí to Evropa dřív než bude pozdě?
František Krincvaj