Karel Kryl dokázal svým kritickým přístupem k životu se značným předstihem rozpoznat problémy, které provází českou politickou scénu. Ve výstižných a smysluplných verších trefně pojmenovává selhávající principy současné demokracie, která sama o sobě není špatným principem, nedokáže však ve společnosti zabránit negativním projevům lidských špatných vlastností. Každý morální problém, který lidstvo provází, je příčinou selhávání lidského faktoru. Společnosti chybí dostatek mravní výchovy, která by pozvedla IQ pozitivních hodnot celé společnosti.
Svědomí je vysoce univerzálním činitelem dobra a vytváří základ mravní argumentace napříč všemi lidskými rasami a kulturami.
Karel Kryl- Demokracie
1. Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou: ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou, ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.
2. Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky, brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky, farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky, my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky.
3. Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda, zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda, král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem.
4. Demokracie panuje od Aše po Humenné, samet i něha v pánu je a zuby vylomené, dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli.
5. Demokracie dozrává do žaludečních vředů, bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů, a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.
