Narodil jsem se bohužel v roce neblahého „vítězného února“, ale s tím nic nenadělám. Do pracovního procesu jsem vstoupil v roce 1970, kdy jsem se vrátil ze základní vojenské služby. Pokud mám bilancovat svůj život a vzít za pomyslnou čáru rok 1990, kdy se definitivně zlomil minulý režim a byl nastolen nový, tak 20 let svého aktivního života jsem strávil v minulém režimu a zbytek žiji v současném. Neříkám žádnou novinku, když konstatuji, že tak jak se lhalo v minulém, tak se lže i současném. Mám na mysli politická garnitura versus občané. A tak, jak si minulý režim upravoval historii po svém, tak i současní kritici minulého neříkají reálnou pravdu. Proč toto píšu?
Se zájmem jsem si včera vyslechl poslední předvolební debatu prezidentských kandidátů na ČT 1. Byly tam dotazy z publika, kde každý kandidát měl svoje přívržence a ti kladli otázky protistraně. Velice mě překvapila otázka paní Věry Čáslavské, bývalé gymnastky, která se zeptala pana Zemana, jak se vypořádal se svým svědomím, když žádal o podporu komunisty, přestože to byla zločinecká organizace. Pan Zeman jí na to pohotově odpověděl, jestli v dané době pokládala za zločince pana Dubčeka, když mu věnovala olympijskou medaili.
Výše uvedená otázka paní Čáslavské mě ale „nadzvedla“ z jiného pohledu. Jsem obyčejný člověk a doufám, že do konce svého života budu. Pokud trošku něco vím o právu, tak pokud kriminálník = zločinec spáchá kriminální čin, a někdo mu v tom pomáhá a je usvědčen, tak je také zločinec. Většina z nás ví, že v minulosti ředitelé větších podniků, škol, vedoucí pracovníci úřadů atd. byli tak zvaní „nomenklaturní kádři“ a tudíž museli být v KSČ. Nemůžeme všechny házet do jednoho pytle, protože i mezi nimi byli slušní lidé. Několik let jsem pracoval ve školství, byl jsem čerstvě ženatý, narodilo se nám první dítě a přirozeně jsem se chtěl starat o rodinu a nebyl jsem ve straně. Znamenalo to, že jsem měl tedy přijít za ředitelem školy, který komunista byl a říct mu: „Nezlobte se, pane řediteli, já u Vás nemohu pracovat, protože jste zločinec a nechci být Váš spoluviník?“ Vždyť je to naprosto absurdní.
Miroslav Navrátil
I ředitelé menších podniků museli mít knížku, aby dělali co je baví a navíc byli oblíbeni. V naší firmě se tenkrát dělal kapitalismus v socialistických podmínkách. Větší vyznamenání nám tehdy starý zasloužilý soudruh nemohl dát. V r.1989 (v květnu jej přivítal s.Potáč) přijel pan Baťa do vlasti a divil se, že firmy nejsou až tak v dezolátním stavu jak očekával. Hned řekl, že díky těm, kteří je řídí. Já jen mohu dodat, že funkcionáři strany, tam kde byli rozumní, podporovali takové úspěšné manažery. Dokonce je přeložili do další firmy, která byla na dně, aby ji pozvedli. Viz Ing.Chalikov z Adastu Adamov musel jít do Zetoru Brno. Ten v r.1990 exportoval traktory do 80.zemí světa. Co dodat?
Co je dobré, je dobré! Tu i tam. Mělo by se vybírat co je dobré pro národ – a světe div se, ono je něco dobré tu i tam. Paní Čáslavské umožnil prokletý režim aby vynikla a mohla darovat medajli panu Dubčekovi. Pan Zeman pravda, někdy dělal pro kariéru. Dnes ale dělá pro národ tolik, že ani tisíc vladařů se mu nevyrovná. Kam se hrabe jedna zlatá medajle. A to při respektu k paní Čáslavské a jejího sportovního výkonů. Co dodat? Jen víc takových Zemanů!!!