Základem pro rovnost v právu je rovnost v povinnostech a odpovědnosti. Mám pár příkladů systémových nerovností, jejichž existence je důvodem stavu, kdy si občané v České republice prostě rovni nejsou.

Občan versus politik
Zatímco občan při spáchání přestupku či trestného činu spočine před příslušným orgánem, politika, ačkoli jeho přestupek či trestný čin neměl s výkonem mandátu nic společného, nemusí parlament vydat ke stíhání či řešení. V případě přestupku si může i vybrat, zda bude řešen úřadem (jako u každý jiný) nebo sněmovním výborem, ve kterém sedí ti, kteří požívají stejných výsad.

Náboženství a privilegia některých věřících
Zatímco jedny za usmrcení živého zvířete podříznutím stát trestá (a může jít až o odnětí svobody natvrdo, když se to děje opakovaně), umožňuje skrze výjimky ze zákona příslušníkům některých náboženství u nás, aby takové usmrcení mohli legálně vykonávat a stali se beztrestnými a nestíhatelnými.

Náklady daňových poplatníků versus jejich správa
Bývá normální, že když si něco ze svého platíte, máte právo na úplnou kontrolu pořizovaného. Dnes máte pod sankcí povinnost platit daně, aby za ně politici skrze stát něco pořizovali. Nemáte však právo mít kontrolu nad jejich použitím. Stát skrze politiky utajuje smlouvy a jejich plnění a poskytnutí běžných informací o tom, jak hospodaří se svěřenými penězi, zpoplatnil, aby ho občané tolik neobtěžovali. Oproti tomu mají politici skrze stát právo kontrolovat Váš život i peníze, ačkoli Vám mnohdy ničím nepřispívají.

Peníze z dotací na sociální programy
Užití veřejných peněz by mělo mít vždy naprosto stejná pravidla pro všechny, kdo o ně žádají. Bez rozdílu barvy kůže nebo vyznání. Přesto se tak neděje a stát to nejenže nevidí jako problém, ale dokonce takovou nerovnost programově podporuje, když různým organizacím svěřuje na jejich programy peníze daňových poplatníků. Příkladem budiž tzv. podpora menšin.

Útočník versus oběť
Přestože je jistě přirozené, aby se člověk při napadení bránil všemi dostupnými prostředky, neboť nemůže vědět o úmyslech útočníka, které mohou zahrnovat v krajním případě i smrt oběti (což prostě oběť předem neví a vědět nemůže), máme dodnes problém s tím, aby nakonec ve vězení neskončila původní oběť místo útočníka. Tento stav došel tak daleko, že se někteří lidé i bojí bránit sami sebe či majetek, případně se otáčejí zády k jiné oběti zločinu.

Nerovnost ve věci totalitních ideologií a postihů za jejich propagaci
Před zákonem jsou si komunismus a nacismus rovny. Propagace obojího je dnes trestná. Přesto končí na policii a ve vězení lidé ze soukromých uzavřených akcí, označení za neonacisty, zatímco se neokomunisté mohou nejen veřejně hlásit k odkazu Lenina či Stalina, ale ještě sedí v parlamentu a spoluvytváří zákony tohoto státu.

Plátci do systému versus příjemci ze systému
Zatímco si jedni vydělávají peníze prací a mají povinnost do systému odvádět peníze, mají jiní právo ze systému čerpat, aniž by pracovat museli, přestože by mohli a ze systému čerpat nemuseli.

To bylo jen pár příkladů z každodenního života v České republice. Ne, lidé si rovni opravdu nejsou a je otázkou, zda vůbec kdy budou. Řeči o tom, že si rovni jsou, mají jen odvést pozornost od skutečného stavu. Nejhorší na tom je, že se to všechno výše uvedené děje legálně, tedy podle psaného práva – jakkoli je to dle mého nejhlubšího přesvědčení v rozporu s tím, co si lze představit pod pojmem rovnost (chcete-li spravedlnost). Bohužel to, co je dnes za rovnost představováno a mnohými chápano, nemá s rovností nic společného. Je to existence práv jedněch na úkor druhých, přičemž ti druzí to musí nejen strpět, ale v případě vyslovení nedostatečně politicky korektního nesouhlasu mohou být dokonce i stíháni, souzeni a trestáni. 

Povedou-li někdy naše národy tací, kteří zdaleka nejen výše uvedené nerovnosti zruší, výjimky ze zákonů přestanou existovat a pravidla hry budou platit opravdu pro všechny stejná, pak se můžeme zase vrátit k diskusi o rovnosti občanů před právem. O té, která bude vyvážena rovností v povinnostech a odpovědnosti. Do té doby je to jen další z mnoha částí her na svobodu a demokracii. Do té doby bude platit staré Orwellovské „Všichni jsou si rovni – a někteří jsou si rovnější.“

František Matějka

frantisekmatejka.blog.iDNES.cz