Základem pro rovnost v právu je rovnost v povinnostech a odpovědnosti. Mám pár příkladů systémových nerovností, jejichž existence je důvodem stavu, kdy si občané v České republice prostě rovni nejsou.
Občan versus politik
Zatímco občan při spáchání přestupku či trestného činu spočine před příslušným orgánem, politika, ačkoli jeho přestupek či trestný čin neměl s výkonem mandátu nic společného, nemusí parlament vydat ke stíhání či řešení. V případě přestupku si může i vybrat, zda bude řešen úřadem (jako u každý jiný) nebo sněmovním výborem, ve kterém sedí ti, kteří požívají stejných výsad.
Náboženství a privilegia některých věřících
Zatímco jedny za usmrcení živého zvířete podříznutím stát trestá (a může jít až o odnětí svobody natvrdo, když se to děje opakovaně), umožňuje skrze výjimky ze zákona příslušníkům některých náboženství u nás, aby takové usmrcení mohli legálně vykonávat a stali se beztrestnými a nestíhatelnými.
Náklady daňových poplatníků versus jejich správa
Bývá normální, že když si něco ze svého platíte, máte právo na úplnou kontrolu pořizovaného. Dnes máte pod sankcí povinnost platit daně, aby za ně politici skrze stát něco pořizovali. Nemáte však právo mít kontrolu nad jejich použitím. Stát skrze politiky utajuje smlouvy a jejich plnění a poskytnutí běžných informací o tom, jak hospodaří se svěřenými penězi, zpoplatnil, aby ho občané tolik neobtěžovali. Oproti tomu mají politici skrze stát právo kontrolovat Váš život i peníze, ačkoli Vám mnohdy ničím nepřispívají.
Peníze z dotací na sociální programy
Užití veřejných peněz by mělo mít vždy naprosto stejná pravidla pro všechny, kdo o ně žádají. Bez rozdílu barvy kůže nebo vyznání. Přesto se tak neděje a stát to nejenže nevidí jako problém, ale dokonce takovou nerovnost programově podporuje, když různým organizacím svěřuje na jejich programy peníze daňových poplatníků. Příkladem budiž tzv. podpora menšin.
Útočník versus oběť
Přestože je jistě přirozené, aby se člověk při napadení bránil všemi dostupnými prostředky, neboť nemůže vědět o úmyslech útočníka, které mohou zahrnovat v krajním případě i smrt oběti (což prostě oběť předem neví a vědět nemůže), máme dodnes problém s tím, aby nakonec ve vězení neskončila původní oběť místo útočníka. Tento stav došel tak daleko, že se někteří lidé i bojí bránit sami sebe či majetek, případně se otáčejí zády k jiné oběti zločinu.
Nerovnost ve věci totalitních ideologií a postihů za jejich propagaci
Před zákonem jsou si komunismus a nacismus rovny. Propagace obojího je dnes trestná. Přesto končí na policii a ve vězení lidé ze soukromých uzavřených akcí, označení za neonacisty, zatímco se neokomunisté mohou nejen veřejně hlásit k odkazu Lenina či Stalina, ale ještě sedí v parlamentu a spoluvytváří zákony tohoto státu.
Plátci do systému versus příjemci ze systému
Zatímco si jedni vydělávají peníze prací a mají povinnost do systému odvádět peníze, mají jiní právo ze systému čerpat, aniž by pracovat museli, přestože by mohli a ze systému čerpat nemuseli.
To bylo jen pár příkladů z každodenního života v České republice. Ne, lidé si rovni opravdu nejsou a je otázkou, zda vůbec kdy budou. Řeči o tom, že si rovni jsou, mají jen odvést pozornost od skutečného stavu. Nejhorší na tom je, že se to všechno výše uvedené děje legálně, tedy podle psaného práva – jakkoli je to dle mého nejhlubšího přesvědčení v rozporu s tím, co si lze představit pod pojmem rovnost (chcete-li spravedlnost). Bohužel to, co je dnes za rovnost představováno a mnohými chápano, nemá s rovností nic společného. Je to existence práv jedněch na úkor druhých, přičemž ti druzí to musí nejen strpět, ale v případě vyslovení nedostatečně politicky korektního nesouhlasu mohou být dokonce i stíháni, souzeni a trestáni.
Povedou-li někdy naše národy tací, kteří zdaleka nejen výše uvedené nerovnosti zruší, výjimky ze zákonů přestanou existovat a pravidla hry budou platit opravdu pro všechny stejná, pak se můžeme zase vrátit k diskusi o rovnosti občanů před právem. O té, která bude vyvážena rovností v povinnostech a odpovědnosti. Do té doby je to jen další z mnoha částí her na svobodu a demokracii. Do té doby bude platit staré Orwellovské „Všichni jsou si rovni – a někteří jsou si rovnější.“
František Matějka
frantisekmatejka.blog.iDNES.cz
Dostal se mio do ruky tento článek a velice se mi zalíbil. Nebylo by dobře následovat Island?
Myslím, že se rýsuje cesta jak z této šlamastiky a marasmu v našem státě ven a přichází od někud, odkud bysme to ani náhodou nečekali! Dovolím si otisknout příspěvek zde na aktuálně.cz pod jiným blogem, který ukazuje jak bycho my Češi měli začít jednat. Přečtení stojí za to:
Média nás nedávno zásobovala do posledního detailu o nepokojích v Egyptě a až do určité doby i v Libyi. Mlčela však jako hrob o revoltách a o příkladné ukázce občanské revoluce, která se odehrála před dvěma lety na “demokratickém“ Islandu, kde občané donutili odstoupit protilidovou vládu a přepsat ústavu. Právě proto, že případ Islandu je modelem opravdu občanské revoluce, byl tento případ ututláván všemi světovými masmédii, samozřejmě i našimi.
Island je v současnosti nejlepším příkladem mírové a důstojné reakce veřejnosti proti moci, která dovedla zem i celý svět ke krizi. Islandský model ukazuje, že politici musí mít strach z reakce lidí, pakliže nebudou jednat v jejich prospěch. Ne ale strach o život, ale o svoji kariéru. Cenzura občanské revoluce na Islandu je nejlepším důkazem, jak se zachází s informacemi, které můžou být nebezpečné pro politické a ekonomické elity.
Na Islandu lidé rezignovali na jakoukoliv podobu vlády, velké banky byly znárodněny a bylo rozhodnuto, že lidé nezaplatí dluhy, které vytvořili politici, protože je to problém jejich špatné finanční politiky, ne lidí. V nové ústavě bylo zakotveno, že občan je hlavním politickým protagonistou, nikoliv politik. Jako je tomu už více než 700 let ve Švýcarské konfederaci !
Umlčená fakta o Islandu :
– V r. 2008 byla znárodněna největší banka. Měna se zhroutila, trh pozastavil svou činnost. Země zkrachovala.
– Rok 2009. Obrovské protesty před parlamentem, lidé donutí k rezignaci předsedu vlády a celý jeho vládní blok. Politici volají po splacení dluhu vůči Británii a Nizozemsku a to ve výši 3.500 milionů eur, což je částka, kterou má zem zaplatit v příštích 15 letech s 5,5% úrokem.
– Rok 2010. Lidé jdou do ulic a vybojují si zákon o obecném referendu. V lednu 2010 ho prezident odmítne ratifikovat, a oznámil, že ho bude konzultovat s EU. Lidé jdou znovu do ulic. V březnu se koná referendum, jehož výsledek je, že 93% lidí odmítne zaplatit dluh vůči Británii a Holandsku. Vláda byla donucena k tomu, aby zahájila vyšetřování, které má vyřešit právní odpovědnosti státních představitelů za krizi. Dojde k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů. Interpol vydal rozkaz a všichni zúčastnění bankéři opouštějí zemi. Lidé dávají dohromady novou ústavu, která už není kopií dánské ústavy, jako tomu bylo doposud.
– Rok 2011. Ústavodárné shromáždění, složené z lidí přímo volených lidmi, zahájilo svoji činnost v únoru a předložilo návrh ústavy na základě konsensu a doporučení. Ta musí být schválena parlamentem, který byl vytvořen po nových volbách.
Toto je stručná historie islandské revoluce: odstoupení celé vlády, znárodňování bank, obecné referendum, uvěznění lidí zodpovědných za krizi a přepsání ústavy přímo občany.
Co se stalo na Islandu bylo pozorováno všemi předními evropskými politiky jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a i dalšími a vyhodnoceno jako nebezpečné pro jejich zkorumpované systémy. Bojkot informací o Islandu byl striktně dodržován tisíci "nezávislými a nestrannými demokratickými" novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize. Masmédiím vládní vyjednávači nabídli údajně v některých zemích daňové úlevy výměnou za mlčení. Ale přesto přese všechno se zprávy o islandské revoluci šíří po celé Evropě. Občané se tu sami postavili zkorumpovanému a neudržitelnému systému a dali světu lekci z opravdové demokracie. Po celém světě bude tato vzpoura občanů známa a oceňována, dříve nebo později, a to navzdory vládám politických a ekonomických kriminálních "elit", které m.j. zapříčinily celosvětovou krizi.
Už i u nás vznikají uskupení, která organizují protesty proti stranické a vládní zvůli a oblbování a okrádání občanů. Touha po svobodě a nezávislosti nezná hranic !
6.6.2011