Publikováno s laskavým svolením autora odpovědí MUDr. Jana Hnízdila
Je korupce opravdu vážným problémem našeho zdravotnictví?
Korupce je nejvážnějším problémem naší společnosti. Podle aktuálních údajů jsme se v žebříčku hodnocení její míry propadli na třiapadesáté místo (ze 178 hodnocených zemí). Lépe jsou na tom dokonce Omán, Botswana, Seychely a Bhútán. Zdravotnictví je zrcadlem stavu společnosti. Je korupcí těžce nakažené. Infekce se šíří od drobných dárků lékařům od farmaceutických firem, přes provize za předepsané léky, výlety do exotických zemí, zmanipulované klinické studie a výběrová řízení, jak je bezelstně popsal ředitel FN Motol Ludvík. Podle střízlivého odhadu Transparency International ČR nás korupce ve zdravotnictví každoročně přijde na 27 miliard. Peníze pak nutně chybějí na platy zdravotníků. Především je to ale obrovský hazard se zdravím. Ohrožuje každého z nás. Je to hrozivé vysvědčení naší politické reprezentace. Je to ale také vysvědčení naší lhostejnosti, pasivity a strachu proti korupci vystoupit.
Jaké kroky by vedly k jejímu skutečnému potlačení?
Protikorupčních zákonů, deklarací a kodexů máme víc než dost. Problém je v tom, že nejsou respektovány. Policie nešetří. Soudy nesoudí. Zaměstnávají je spory o to, jestli je označení „justiční mafie“ přijatelné a výstižné. Já si myslím, že ano. Všechny velké korupční kauzy totiž vyšly najevo díky investigativním žurnalistům – panu Klímovi, Kroupovi, Landovi, Kmentovi a dalším. Koncem ledna zveřejnil reportér ČT Landa příběh pacienta, od kterého ošetřující urolog cynickým způsobem vymáhal peníze za operaci. Neměl pro ni zajištěné odpovídající podmínky. Hořovická nemocnice ji dokonce neměla vůbec nasmlouvanou. Policie o případu věděla dva měsíce a nekonala. K akci ji přiměl až tlak reportéra Landy. Ani odhalení investigativních žurnalistů už ale nevyvolávají velký zájem. Korupčních kauz je mnoho, rychle se střídají, nevedou k žádnému postihu. Veřejnost vůči nim otupěla. Zvykli jsme si. Situace nápadně připomíná New York koncem devadesátých let. Když se stal starostou Rudolpho Giuliani byly vraždy, loupeže a přepadení na denním pořádku. Lidé se báli vyjít na ulici. Policie byla úplně paralyzovaná. Giuliani tehdy jmenoval policejním šéfem Williama Brattona. Ten začal New York čistit podle teorie rozbitých oken. Policisté tvrdě stíhali jízdu na černo, graffiti, močení na ulici, rozbíjení oken, zdánlivé maličkosti. Drobná kriminalita je ale podhoubím pro velké zločiny. Na ulicích zavládly čistota a pořádek. Změnily se podmínky, kontext, a postupně ubylo i těžkých zločinů. To je návod. Ukazovat prstem na kauzy Gripenů, Pandurů. OpenCard, lyžařského šampionátu v Liberci, čističky odpadních vod nebo IZIP nestačí. Prostor je potřeba začít čistit zdola. Pak dojde i na největší korupci.
Co brání jejich realizaci a jaké je naděje, že se jich dočkáme?
Realizaci kroků proti korupci brání systém. Medicínsko-farmaceutický komplex (propojení medicínských špiček, farmaceutických firem, úřadů, pojišťoven, podnikatelů, politiků) je korupcí tak prorostlý, že v jeho rámci nemá problém řešení. „Jestliže nemá problém řešení v rámci systému, nejde již o problém, ale o systémovou vadu. Takový systém se vlastní vahou hroutí.“, píše Francis Fukuyama v knize Konec dějin. Přesně v takové situaci se nacházíme. Pokud budeme na realizaci kroků k potlačení korupce čekat, tak se jich nedočkáme. Tlustí, líní a zkorumpovaní kapři si rybník sami nevypustí. Proč by to také dělali, když je nikdo nenutí. Ty kroky musíme začít dělat okamžitě, každý sám za sebe, v nejbližším okolí a ve vlastním zájmu. Jinak se v tom páchnoucím bahně všichni udusíme.
Vyšlo v únorovém čísle časopisu Občan v síti, celá anketa na www.sdruzeniobcan.cz
Společnost je opravdu nemocná a taky se stává postupně netečnou ke zvěrstvům, které se denodenně na naší scéně odehrávají…
Již několikátý článek doktora Hnízdila, pod který bych se bez výhrad a váhání podepsal. Více doktorů Hnízdilů by naší společnosti jen prospělo. Ale je fakt, že je třeba začít u sebe: tak trochu v duchu myšlenky: "mysli globálně, jednej lokálně…"
Pracuji ve zdravotnictví,jsem lékař v malé nemocnici.A je všeobecně známo,že např. stavební práce,ale také např. malířské a natěračské práce,na které jsou v rozpočtu finance,dostávají stále tytéž firmy.Což o to,samo o sobě by to nebylo nic špatného,ale také je známo,že jejich ceny jsou vyšší,jejich práce mizerná.Jen takový příklad:rekonstruovalo se jedno patro oddělení.Opět stejná firma.Teprve,když zbourala staré příčky a postavila nové,zjistilo se "najednou",že v projektové dokumentaci je chyba a vše se opět zbouralo a stavělo znovu.Navíc tatáž firma dostala další zakázku:stavbu garáží.Nikdo se nezabýval tím,že tato firma je prostě jedna z více v regionu,že předchozí práci(a pokud vím,tak"práce"!)odvedla mizerně,spíše se kolem všeho pouze mlžilo a mlží.Inu,nezbývá,než podezření z"odsypávání" zainteresovanému vedení.
Při poskytování zdravotní péče se nejen u soukromých ambulancí,ale i u vedoucího lékaře,alespoň 1x týdně objedná obchodní zástupce farmaceutické firmy.Nejhorší však je,že nabízené portfolium medikamentů nemá s jeho odborností nic společného(…??!!)
A pak tu máme drobné úsluhy,které se činí lékařům,pokud od nich potřebuje pacient něco,co je na tzv.hraně uznání,či neuznání následné služby(např. ZTP průkazky apod.-otázka Rómů je"speciální").Ale také předepisování medikamentů a vyšetření,která nejsou vůbec v aktuálním zdravotním stavu zapotřebí.Jen-abych získal vyšetření,které samo o sobě neléčí a není indikováno.Do toho pak přichází ze strany lékaře i výmluvy na revizní lékaře zdravotní pojišťovny(povětšinou VZP),aby se situace ještě více"zdramatizovala".Vše se zamotá a pacient nakonec není pacientem=člověkem ve zdravotní tísni,ale jakousi ´hračkou s diagnózou´.Nedivme se,že je nespokojen,nedivme se,že jsem snad ještě neslyšel,aby se regionální(např.i okresní)nemocnice těšila dobré pověsti v místě,kde zdravotní péči poskytuje.
Musíme opravdu začít každý od sebe,začít požadovat na co mám právo(např.na odvoz sanitou-samozřejmě v indikovaném případě…zlomím si nohu a jak se dostanu domů?)
Chtěl jsem zde nejen souhlasit s kolegou"marpos",ale nastínit,že korupce není doménou velkých nemocnic.Zde v regionech platí dvojnásobně:"nebát se a nekrást"…!!
Jiří Bednařík
P.S.:Prosím o shovívavost,neb píši tento text zahlcen množstvím myšlenek,takže text je místy nepřehledný.
Konstatování, že tu korupce je, což je nad slunce jasnější a apelem na sebe, se korupce nezbavíme do soudného dne.
Existují technická řešení, která eliminují do značné míry korupci. Nejsem ani komunista , ani sociální demokrat, ale podporuji požadavek na majetková přiznání. jako jednou z cest, jak zpřísnit kontrolu nad tokem peněz a nad majetkem. Jistě budete se mnou souhlasit, že ve Švýcarsku je demokracie na vyšší úrovni než u nás, tedy přímá demokracie a přesto tam je povinné majetkové přiznání a nákup, třeba ledničky nelze zaplatit hotově, musí to jít přes účet. Veškerý majetek a toky peněz jsou evidovány. Tedy neexistují volné miliony použitelné na korupci. Lidé jsou tam na to zvyklí a nebouří se, že je to něco nenormálního. Proč to u nás nejde? Protože celý systém fungování státu je na korupci založen. Proklamace všech politických stran o boji s korupcí jsou jen řeči, které nikdo soudný nebere vážně. Tedy technicky by se dala korupce omezit na minimální úroveň, ale není politická vůle a asi ještě dlouho nebude. Snad po další revoluci se najde někdo, kdo toto bude schopen zrealizovat. S dnešními politiky z leva do prava se toho ale nedočkáme.
Zdravím