Současná vládní krize nemá jiné řešení než nové volby. Je to nepopulární konstatování, ale důvod je jediný – každé jiné řešení je ještě horší. Tahle krize je totiž jen vyvrcholením vnitřní války, která vypukla ihned po obsazení ministerstev novou vládou. Skončí buď smírem, ututláním skandálů a rozdělením "kšeftů" nebo bude válka pokračovat ještě další měsíce, než vyústí v pád vlády.
Dnešní problém nastal, když se rozdělovaly ministerstva a dopravu a vnitro netradičně dostala nejmenší strana Věci veřejné. Jedno je přitom klíčem k penězům, druhé je mocenskou pojistkou penězovodů. Někteří politici vzali vážně výzvu k očistě úřadů od korupce a rozhazování státních peněz nebo se někteří tak alespoň začali tvářit. Od tohoto okamžiku nastal v řadách "starých struktur" stav ohrožení. První výstřely padly zřejmě na ministerstvu obrany, které začal Saša Vondra čistit od "mafie" spojené s bývalými lidovci, s lidmi spojenými dnes hlavně s Miroslavem Kalouskem. Jako jsou třeba Kopřiva, Barták, Severa, Parkanová a další. Další válku rozpoutaly Věci veřejné se svojí delangerizací. Útok na bosse Langera, který je stále napojený na premiéra Nečase, znamenal útok přímo na ODS. Komunální volby v Praze pak definitivně rozeštvaly také ODS a TOP 09. Zavládla atmosféra boje všech proti všem. Ne že by to bylo špatně. Finančně analytický útvar sice pracoval velmi nestandardně, když pod průhlednou záminkou sledoval účty Vondrova předsednictví. Na nic nezákonného sice nepřišel, ale kauza nám dává dvojí velmi důležité poselství – jednak to, že vláda skutečně bezhlavě utrácela, krize nekrize. V případě Vondry také, že když je byť sebepoctivější hlava v nebesích, pak neví, co dělají ruce, ale také to, že pokud je dobrá vůle (poručí-li Kalousek), pak dopátráte téměř cokoli. Pamatujme si to a chtějme se dopátrat původu majetku všech politických zbohatlíků – od Kalouska, přes Palase, Tlustého až po Dalíka, Topolánka a Langera.
V rámci války politiků padali z ministerských skříní kostlivci jak šohaji na trnkobraní. To je fajn. Krize může znamenat očistu. Dozvěděli jsme se to, co jsme věděli: Věci veřejné jsou marketingový projekt. Měli bychom se dozvědět i B. Tedy, že takovým projektem jsou všechny parlamentní strany. Jsou to svým způsobem standardní firmy, pouze podnikají v oboru řízení veřejných věcí a jejich přirozeným cílem je získat moc a tu použít ve prospěch svých voličů a sponzorů.
Když se mě server Peníze.cz ptal, zda si myslím, jestli se u nás neprivatizuje politika, musel jsem se chvíli naivitě otázky smát. Politika je přece zprivatizovaná od prvopočátku. U nás už od devadesátého roku. Ostatně moderní občanskou společnost přece vynalezli podnikatelé – bohatí řemeslníci, živnostníci, kteří svrhli feudály, aby měli svobodnější prostor pro své podnikání. Každá strana hájí něčí soukromé komerční zájmy a je to legitimní. Problém nastává, když nevíme, čí zájmy a proč je ten či onen politik hájí. Nevadí nám přece milionář. Vadí, když nevíme, kde miliony vzal. Nebo, když tušíme, že je nefér způsobem vzal nám. Vadí neprůhledné mocenské lobby.
Vít Bárta mi vůbec nevadí proto, že investoval do bezejmenné strany a dovedl ji do parlamentu. Podstatné je přece, jak na svém místě bude pracovat. Nezaznamenali jsme, pokud vím, jedinou zakázku, kterou by přidělil sobě či své partě. Naopak – začal jako první s úsporami na předražených zakázkách. Jeho předchůdce Aleš Řebíček byl také bohatý podnikatel – dokonce z fochu, a tak jeho "bývalá" firma na dopravě dostala zakázky za pár set milionů. Proč tehdy politici včetně jeho kolegy Nečase cudně mlčeli?
Dalík, než poznal Topolánka, byl absolutní nula a chudák. Dnes se taky topí ve stamilionech. Jak to, že po jejich původu Kalouskovci nepátrají? A dřívější Kalouskovi a Severovi lidovci byli synonymem propojení byznysu a politiky. Kalousek díky svým zbrojařským kontaktům jím zůstává podnes. Je veřejné "tajemství", že TOP 09 zřejmě vybudoval s jediným hlavním cílem – dostat se zpět do vládní hry a oživit miliardový ekologický tendr (což jediné mu kupodivu zatím nevyšlo).
Současná vláda má problém. Teatrálně chtěla bojovat s něčím, z čeho v podstatě vyrostla. Ten boj byl předem nejen marný, ale vzat do důsledků nutně musel znamenat vzájemný boj. Nejde hledat zlodějinu na obraně, abyste nenarazili na Kalouskovu partu, to samé platí o všech dalších ministerstvech – za prošustrované peníze tam svorně odpovídají všechny strany, co kdy byly u moci. Zlodějny prostě kvetly všude.
Řešení jsou principielně jen dvě:
Odpovědní politici se dohodnou a uzavřou mír. V praxi to znamená konec skandálů, konec veřejného praní špinavého prádla. Znamená to velkou amnestii pro všechny zloděje a rozdělení moci mezi vyvolené. Do budoucna to ovšem stejně znamená občasné provalení skandálu, pletichy a vzájemný skrytý boj. A nakonec stejně rozpad koalice.
Řešení ideální by však bylo, kdyby strany našly mezi sebou lidi neušpiněné minulostí a ochotné jednak veřejné peníze dál nerozkrádat a nerozhazovat a taky ochotné minulé zlodějny rozkrýt a pojmenovat. S těmito lidmi by vytáhly do voleb a požádaly občany o důvěru. Spousta takových nových a slušných lidí v poslanecké sněmovně i senátu už dnes pracuje. Potíž je v tom, že stále jsou jejich šance proti starým politickým matadorům mizivé. Voliči by snad také našli i další strany, vůbec neušpiněné, s lidmi, kteří by mohli ve funkcích obstát. Parlamentní strany jsou ve finanční krizi – což mimo jiné srovnává jejich náskok před stranami, které stát nefinancuje z veřejných peněz.
Když si pročtete volební programy a hesla všech současných vládních stran, je jasné, že to, co teď předvádějí, drtivá většina voličů nevolila. Pokud nějaké zboží nefunguje tak, jak má, měl bych mít možnost ho vrátit nebo vyměnit. Velká část vrcholných politiků klamalo a zklamalo. Lež a podvod je nejčastější porucha současné politiky. Odpovědní nezaslouží jiný osud než porouchaný mixer. Když nejdou opravit, musíme je vyměnit. Nemyslím, že po nich přijdou lepší – ale nové koště obvykle chvíli lépe mete a na ty na poruchy dá snad větší pozor.
Autor: Tomio Okamura, okamura.blog.iDNES.cz
Tomio má naprostou pravdu.
Podle současné statistiky, padesát procent Čechů – a já bych si přisadil v Hušákový Sportce, že to procento je daleko vyšší, se domnívají, že politika vlády jde špatným směrem. Je to vlastně velmi jemné přiznání, že věci veřejné jdou do pekla.
Průzkum poukazuje i na "znepokojivou" skutečnost, že největšími skeptiky ohledně vývoje jsou mladí lidé od 18 do 29 let, mezi nimiž označuje vývoj za správný pouze 13 procent dotázaných. Ještě letos v lednu přitom označovalo vývoj za správný 36 procent dotázaných v této věkové skupině.
Náhled na situaci se výrazně liší i podle politických preferencí dotázaných.
"Příznivci opozice volí takřka jen mezi možnostmi ‚nesprávným směrem‘ a ‚nesměřuje nikam‘, mezi příznivci pravice je poměr ‚správným směrem‘ a ‚nesprávným směrem‘ vyrovnaný (TOP09) nebo dokonce mírně ve prospěch pozitivních odpovědí (stoupenci ODS). Stoupenci třetí vládní strany, Věcí veřejných, se častěji již přiklánějí k názoru, že se situace vyvíjí špatně," konstatuje průzkum.
Průzkum probíhal ještě před začátkem sporů uvnitř vládní koalice od 31. března do 8. dubna.
Místo, aby se vyřešil hlavní problém a kostlivci, dědečkové s vysokým stupněm Alzheimera, kteří sedí ve vládě někdy i víc jak třicet let, a občas rozhodují (většinou fatálně), o osudu národa, budou sedět nadále ve Strakovce a budou se připravovat, aby klíčové pozice převzali jejich ratolesti a ratolesti tzv. důvěryhodné. Je to osudná chyba nevyužití této příležitosti a doplatí na ni všichni. Policie si myslí, že zvítězila, ale čas jim nedá za pravdu a nedá ji jim ani Nečas. Řešení, kdy pro odvolaného ministranta založí nové ministerstvo, je pirrhovo vítězství. Jistěže dostanou i přidáno, nějakou jinou formou, aby si vláda zachovala tvář. Jenže dva roky uběhnou jako voda a dokonce i policie bude tam, kde ostatní v národě. Formou zdražování, daní, inflace se platy řadových členů smrsknou na původní startovací čáru. Také se smrsknou jejich počty, i když by jich bylo třeba daleko víc – a ne že bychom neměli je kde vzít. Už jenom co je těch cikánů bez práce.
Dnes si kostlivci gratulují k vítězství, že se jim podařilo udržet vládu. Jenže, jak a co – podařilo? Je tam ještě jeden nebo dva myslící členové a ti moc dobře vědí, že jim vlastně nic jiného nezbývá. Co by chtěl národ, je opět věc naprosto vedlejší a podružná. Pan president dobře ví, že když se jen trošku protrhne slabá hráz, že tlak rozmetá celou přehradu útisku a obrovská vlna tsunami zničí je všechny – ať jsou za vodou, nebo ne. Nezbývá jim než se semknout a jako ostrůvek Alcatraz, odolávat větrům ze všech stran. Nezbývá jim, než pokračovat a toto dílo rozbití národa dokončit. Jejich balíčkům: „Jak vydojit krávy ještě lépe a radostněji,“ už nestojí nic v cestě a jednomyslně se shodnou. Proto pojedou močálem černým, kolem bílých skal – jak vzletně říkával jeden český poeta a velikán – pan Werich.
Jak docela nedávno psal Pan Dolejší v Britských Listech, že hodně lidu si ještě dnes pořád myslí, že už to nemůže být horší. Jenže všechno je poměrné, a jeden se nebude stačit divit, jak setsakramentsky.
Copak já. Já jsem starý a relativně za vodou. Je mi však líto těch českých dětí, které se musí rodit do otroctví mamonu, osedlané už jako miminka obrovskou železnou koulí státních a bankéřských dluhů. Je to vina vedoucích a jejich naprosté neschopnosti dobře předvídat, rozumně jednat, nešpekulovat a být odpovědný. Kdyby to tatíček Masaryk viděl, musel by dát svým potomkům pěkných pár facek.
Vládní si dají pod nějakou záminkou tu práci, aby podle poučky pana Husáka: „VYVODILI POUČENÍ Z KRIZOVÉ SITUACE“. Nezbývá jim, než aby, po vzoru banánových republik, měli po ruce prověřený hochy, něco jako ABL, kteří budou dohlížet (sice nezákonně) aby se, nedej bože, nestalo to, co se právě stalo a 80% policie revoltovalo. Budou ty jejich ABL víc a víc používat, aby se udrželi u žlabů a poslední plamínek demokracie zajde na nedostatek kyslíku. Už bezmála tři čtvrtě století je to s tou demokracií u nás vachrlatý. To jsou už tři generace národa, který nevědí, nebo neumějí demokraticky si vládnout. Asi je možné, že paní Kubišová má pravdu a my jako národ si už nemůžeme vládnout.
V současné vládě – už od druhé světové války, jsme měli neprozíravé politiky, politiky osobně ziskuchtivé moci a peněz, politiky neschopné – a obyčejné zloděje. Někteří osobně, a také přes svoje děti a známé, vládnou této zemi už víc jak třicet let. Za tu dobu mají zkušenosti, jak ohlupovat národ, jak se držet u žlabů a jak krást ve velkém. Jediné, co zbývá, je vykopat je, protože se svých privilegii dobrovolně nevzdají. Vládnout znamená umění možného, znamená předvídat dění a možnosti národa. Znamená využít příležitosti, když se nenadále naskytne. Znamená pracovat pro národ a ne jenom pro svoje kapsy.
Je tragédie, že si někdo ještě může myslet, že demokratickou cestou je možné se zbavit zavilých hrobařů, kteří jednají přísně nedemokraticky a považují svoje vlastní lidi za milionové stádo krav, které se musí pravidelně dojit a jsou ochotní pro to převzít nové výkonnější komputery i nástroje a metody se západu a odkudkoliv. Stejně to zaplatí ty krávy.
Podstata, o které se z nějakého důvodu moc nepíše, kdy pod silným tlakem národa si vládnoucí snížili platy o pouhých 5 % a ještě neuschnul podpis nad tímto rozhodnutím, a už se vynořili mocní, kteří jaksi na přilepšenou, bez výplatní pásky, rozdávali svým několika lidem obálky s miliony, aby tu „bídu vůbec nějak mohli přežít“. Jednalo se většinou o lidi nezkušený, krátce ve vládě, kteří ještě nenabyli tu praxi, jak si přilepšovat z vládních zdrojů. Nejen, že se ve vládě dá krást ve velkém (a proto na to mají imunitu), ale šikovný aparátčík sedí tam nebo tu, v různých radách a je placený, ne za práci, ale za to, že tam vůbec je. Často ani to.
Jestli se nemýlím, pan Sládek navrhoval snížit platy vládním na polovičku. Když je doba zlá, vládní musí jít příkladem a především sobě utáhnout opasek, než ho začnou utahovat jiným. Vůbec pan Sládek navrhoval hodně věcí, které by vedly k ozdravění vedení. Jeho dokumentované návrhy svědčí o tom, že uměl velmi dobře předvídat, že často viděl velmi dobře budoucnost, měl předpoklady nejen dostat národ na lepší úroveň, ale mnohým tragédiím v rozhodování vlády předejít. Měl také republikánský sen a vizi jako málokdo z nás. Je škoda, že neměl ještě víc peněz a vládní výkonnou moc.
Oproti vládě a expertovi Mazelovi, věřím, že je ctnost mít sen a snít o lepším. Každý průkopník, v jakémkoliv oboru měl tuto ctnost, což někteří nadutí lidé nemohou patřičně ocenit.
Je třeba si připomenout, že republikáni (byť zmizevší z politické scény), předpovídali tento konec. Je však hodně malých stran, které přebírají prapor republikánů a snaží se probudit lid, aby přestal si valit jen tu svoji hovňoučkou kuličku před sebou a hleděl trochu dál. Snažili se dosadit vládu mladých, nezkorumpovaných, skutečně hrdých národovců, místo zkušených zlodějů, krásnomluvků a amatérských příživníků. Máme doma skutečné národovce, jako Suverenita, Vyměňte politiky, nebo Stranu Dělníků, Tomio Okamuru, pana Havlíčka, pana Cibulku, pana Malého, pana M. Macka i jeho přívržence a mnoho dalších.
Je vás nekonečná řada, (nejenom padesát procent) a je třeba, aby vás vedli lidé, na které můžete být hrdí. Co tomu říkáte vy mladí?