Ceny ropy a občanská válka v Sýrii By STEVE AUSTIN pro OIL-PRICE.NET, 2015/10/14 (přeloženo a upraveno z anglického originálu publikovaného na www.OIL-PRICE.NET pod názvem ”Oil prices and the Syrian civil war”)
Biografie autora: Steve Austin je vedoucí editor Oil-Price.net. Jako vědec v informatice, Steve se specializuje na získávání informací, což je užitečná dovednost pro studování dat týkajících se ropy.
Většina lidí sleduje nevěřícně, jak hordy migrantů ze Středního Východu zaplavují Evropu, narážejíce na malý nebo vůbec žádný odpor orgánů odpovědných za ostrahu hranic. Zatímco typičtí uprchlíci bývají ženy a děti, tito migranti jsou z větší části mladí muži bojeschopného věku, kteří utíkají z válečné zóny, což budí pochyby o jejich skutečných úmyslech.
Evropa je rozpolcena v názoru na další akci proti záplavě migrantů což má za následek její nečinnost, zatímco proud zesiluje: Na začátku října 2015 už proudilo do Německa přes 10 000 nových migrantů denně. Dnes si vysvětlíme, jak ozbrojený konflikt kvůli plynovodu pres Sýrii vznikl, a pokusíme se, vezmeme-li do úvahy geopolitické souvislosti, předpovědět jak se celá situace a ceny ropy budou v blízké budoucnosti vyvíjet.
1 Dědic trůnu
V roce 1994, přijal jeden nenápadný Londýnský doktor telefonický hovor, kterým mu oznámili, že jeho starší bratr neočekávaně zahynul při silniční nehodě a proto se musí neprodleně vrátit ke svým rodičům. Proč? Protože jeho otec se jmenoval Hafez al-Assad, mezinárodně obávaný syrský diktátor; a našemu stydlivému očnímu lékaři bylo přikázáno, aby se připravil převzít nenadálé dědictví –Syrský trůn.
Bashar al-Assad se stal presidentem po smrti jeho otce v roce 2000. V prosinci si vzal za manželku okouzlující, v Británii narozenou Asma Akhras. Zahraniční politika Hafez al-Assada byla namířena proti Západním mocnostem, kterým zazlíval koloniální okupaci jeho země a vstřícná k Sovětskému Rusku, které na oplátku posílalo do Sýrie vojenské poradce a zbraně. Na Západě vychovaný mladý pár však začal pracovat na zlepšení vztahů s rozvinutými státy.
Manželé Assadovi bývali často zváni do hlavních měst Evropských států, kde navázali přátelské vztahy se světovými lídry. V roce 2010, doutnající trosky režimu Saddama Husseina v Iráku a podepsání mírové dohody s Palestinou, náhle vyčistily cestu producentům ropy a zemního plynu ze Středního Východu do Evropy. Zbývalo získat souhlas pouze jedné poslední země, aby se mohla ropa a zemní plyn začít pumpovat potrubím do regionu hladového po energiích. A tato země byla Sýrie.
2 Byl, nebyl jeden plynovod
Jak server Oil-price.net uvedl již dříve, v roce 2012, Katar potřeboval vést plynovod Katar-Turecko přes Sýrii a Evropa se těšila na propojení s největším světovým producentem zemního plynu kvůli její závislosti na dodávkách plynu z Ruska. Nepředvídatelný ruský president Vladimír Putin již předtím zastavil dodávky plynu do Evropy v zimě 2009 po rozepři s Ukrajinou kvůli platbám. Ruská armáda od té doby napadla Ukrajinu a vzhledem k Putinovu agresivnímu chování, Evropa nyní urgentně potřebuje najít alternativní trasu dodávek plynu, která nebude pod kontrolou Ruska. Kvůli tomu se vyhlídka plynovodu ze Středního Východu přes Sýrii stala okamžitě velmi atraktivní.
Manželé Assadovi si brzy uvědomili v jak silné jsou pozici a tak se rozhodli zvýšit cenu vytvořením konkurenčního zdroje plynu pro plánovaný plynovod přes Sýrii. Ve většině zemí na Středním Východě, včetně Sýrie, převládají Sunnitští muslimové. V po-Husseinově režimu v Iráku dominovali Šíitští muslimové, Assadové jsou Alávité – což je odštěpek Šíitského vyznání, které by Sunnitští muslimové z Kataru a Saudské Arábie nejraději vyhladili z povrchu zemského. Takže místo plynovodu Katar-Turecko, dohodli se Assadové se Šíitskou administrativou v Iráku, spolu s dalším sousedem Iráku, Iránem – největším z Šíitských národů na světě. A projekt plynovodu Irán-Irák-Sýrie byl na světě.
Sýrie je rozvojová země a Assadové potřebovali příjmy z ropy pro uplácení jejich vlastních obyvatel. Jejich konkurenční plán plynovodu by dodával do Evropy plyn z Iránu a Iráku, namísto plynu z Kataru, a tuto alternativu velmi uvítal také Putin, protože Rusko má dlouhodobé přátelské dohody s Iránem, který byl rovněž více ochoten koordinovat cenu plynu s Ruskem. A navíc, jako dlouholetý podporovatel Sýrie, Rusko si vybudovalo velký vliv ve státní správě a ozbrojených silách. Také jediná Ruská vojenská základna ve Středomoří se nachází na pobřeží Sýrie, což by strategicky umožnilo Putinovi kontrolovat i tento druhý plynovod do Evropy. Není proto překvapením, že se Iránský plynovod do Sýrie okamžitě stal pro Moskvu nejvyšší prioritou. Assad a Rusové pracovali společně na zmaření Katarského projektu a podpoře plánu Iránu. Bashar and Asma si mysleli, že přimějí Evropu a státy Zálivu k zvýšení jejich nabídky. Místo toho si však udělali velmi nebezpečné a mocné nepřátele.
3 Saudové potřebují svrhnout Assada
Diplomatické úsilí Saudů a velkorysé dohody s dodavateli zbraní z USA a Velké Británie přesvědčily Království, že armády Západních mocností půjdou ochotně do války po jejich boku. A tak Saudský král nepotřeboval nijak moc naléhat na presidenta Obamu a Britského předsedu vlády Camerona aby naplánovali letecké údery proti Sýrii ve společném úsilí svrhnout Assada. Na konci Srpna 2013, nicméně Britský parlament hlasoval proti této akci. To dostalo pod tlak presidenta USA, který očekával, že Kongres rozhodne obdobně a rovněž zablokuje jakýkoli útok proti Sýrii. Rusko zvýšilo sázku přesunem válečných lodí do Středomoří, tímto demonstrující připravenost podílet se na obraně Sýrie. Přátelé Saudské Arábie se stáhli a Saudský král se rozhodl vyřešit problém se Sýrií sám.
Po uvolnění sankcí USA proti Íránu se zformovaly na Středním Východě dva mocné bloky – Irán, Irák a Sýrie, které jsou ovládány Šíity, a zbytek Arabského světa, jež je Sunnitský a stojí proti Šíitům. Zatímco Američané podporují země Sunnitské, Rusko stojí na straně národů ovládaných Šíity.
Saudská Arábie a Katar se nejdříve pokusili podpořit Muslimské Bratrstvo, které zamýšlelo zavést Sunnitskou nadvládu ve všech zemích Středního Východu. Saudové přesvědčili Spojené Státy, aby podpořily tuto politiku a západní média začaly s mediální masáží o prospěšnosti hnutí těchto Muslimských fundamentalistů, jejichž mocenský převrat byl nazván “Arabským jarem“. Nicméně USA se stáhly poté, když intolerance Bratrstva po převzetí moci přesáhla akceptovatelné meze a Saudové byli nuceni změnit kurz.
Proto Saudové vytáhli další trik z rukávu. USA nejen že odmítly podílet se na svrhnutí Assada, ale naopak začaly vyjednávat s Íránem o uvolnění embarga na vývoz ropy. Návrat Iránu na mezinárodní trh s ropou by zvýšil rostoucí přebytek této suroviny. Předpokládalo se, že jako obvykle v podobné situaci, OPEC sníží těžbu, aby odstranil přebytek ropy na trhu a udržel těžbu ziskovou pro všechny producenty. Objem těžby Saudské Arábie je několikanásobně větší než všech ostatních zemí sdružených v OPEC, takže jakákoli dohoda o omezení těžby nemá smysl, jestliže Saudové odmítají spolupracovat.
A Saudská Arábie přišla s novou strategií, která by potrestala Rusko za jejich intervenci v Sýrii, zastavila znovuobnovení těžby v Íránu a ochromila americkou těžbu z břidlic. Saudové naopak zvýšili těžbu a nabídli agresivně nízké ceny, aby získali co největší podíl na trhu. Pád ceny ropy příhodně poškodil všechny strany, které drží Assada u moci.
4 Zástupná válka v Sýrii
Katar a Saudská Arábie intenzivně podporovali a financovali povstalecké skupiny Sunnitských muslimů v Iráku a Sýrii, včetně nechvalně známé ISIS. Nespokojení, nicméně zkušení bývalí Sunnitští státní úředníci a vojáci v Iráku se masově přidávali k ISIS, který jim nabídl jistotu příjmu a sebeúctu.
ISIS je sice financován dárci ze Saudské Arábie a Kataru, nicméně se vymknul jejich kontrole. Pro jeho vůdce bylo poměrně snadné za pomocí místních utiskovaných obyvatel ovládnout rozsáhlá území v Iráku a Sýrii kde převládali Sunnité. Nicméně se také projevil nejednotný přístup jejich organizace. Vůdci národních skupin ISIS hledají dodatečné možnosti příjmů, aby mohli předehnat soupeřící vůdce jiných skupin a tím se zbavit závislosti na Saudské Arábii. Skupina v Severním Iráku provozuje ropné rafinérie, které se nachází na dobytém území a přináší zisky.
Naopak v Libyi rafinerie zničili jako urážku Boha. Libyjská skupina ISIS preferuje lehce vydělané peníze z pašování lidí. Zavedené pašerácké trasy také slouží k dosažení dlouhodobého strategického cíle, rozmístit bojovníky po celém světě.
Převrat v Sýrii provedený ISIS vyvolal krizi, která vyhání uprchlíky z jejich domovů a pašeráctví, provozované rovněž ISIS, nabízí těmto uprchlíkům cestu do Evropy.
5 Nedostatek pracovních sil v Německu
Není to náhoda, že Německo se náhle rozhodlo nabídnout štědré sociální výhody každému ilegálnímu migrantovi, kterému se podaří překonat Středozemní moře z libyjského pobřeží do Itálie. Německo totiž nutně potřebuje levnou pracovní sílu z nejchudších zemí kvůli tomu, aby jeho výrobci zůstali konkurenceschopní.
Německá vláda se navenek chlubí tím, že schopnost Německa exportovat a přitom udržet vysoké mzdy je díky jejich systému vzdělání. Pravdou ovšem je to co se říká v zákulisí, a německá vláda to velmi dobře ví, že jejich nízkonákladová a vysoce výkonná ekonomika je díky Tureckému systému vzdělání. Německá vláda povolila v roce 1980, přes výhrady široké veřejnosti, neomezenou imigraci z Turecka. Nenároční turečtí dělníci, kteří se spokojili s nízkou mzdou, oslabili vyjednávací pozici německých odborářů. Němečtí dělníci byli díky tomu přinuceni nezvyšovat jejich mzdové požadavky, aby zabránili obsazení jejich pracovních míst tureckými nekvalifikovanými dělníky. Ale ekonomický růst Turecka v posledních letech způsobil, že zdroj levné pracovní síly proudící do Německa vyschl. Německá vláda teď zoufale hledá nový zdroj zahraničních dělníků, aby odvrátila inflační tlaky.
6 Rozhádaná Evropa
Nová německá taktika preferování vlastních zájmů, může být chápána ve zpětném pohledu jako již dlouhodoběji probíhající proces posuvu země od naděje na harmonickou sjednocenou Evropu k nadvládě nad kontinentem. Schengenská dohoda odstranila pohraniční kontroly mezi členy EU. To byl krok směrem k dosažení původního cíle Německa, vytvoření většího ekonomického prostoru. Nicméně odvrácená strana Evropy bez hranic je, že před jakýmkoli ilegálním migrantem, kterému se podaří dostat do Itálie, Řecka nebo Španělska se otevírá celý evropský prostor, kterým se může bez překážek potulovat. Německo však udělalo z tohoto nedostatku výhodu pro sebe a svou snahu najít zdroj levné pracovní síly. Jejich vábivé volání zapůsobilo na utiskované muslimské národy a výsledkem jsou obrázky Jižní a Východní Evropy zaplavené žádostivými ekonomickými migranty. Německo přijalo dvojnásobné množství žádostí o azyl v porovnání s tureckými žádostmi v roce 2014.
Na konci Srpna 2015 Německo ještě celou situaci zhoršilo prohlášením, že přijme všechny uprchlíky přicházející ze Sýrie. Není proto překvapením, že počet potenciálních žadatelů o azyl plnících čluny na Libyjském pobřeží ještě vzrostl. Množství lidí tvrdících že jsou Syřané, však překročil únosnou mez. V Září němečtí úředníci odhadli, že jenom 20 procent migrantů přicházejících do země je ze Sýrie. Většina z nich je z jiných zemí jako Súdán, Somálsko a Afghánistán.
Německé lákání levné pracovní síly zafungovalo dobře – příliš dobře. V roce 2014 požádalo o azyl 173 000 migrantů. Němečtí úředníci odhadují, že v tomto roce (2015) bude jejich počet mezi 800 000 a 1 milionem. Jejich úspěch
přesvědčil mnoho dalších, aby je následovali – je odhadováno, že okolo 20 až 30 milionů lidí nyní zvažuje přesídlení ze Středního Východu zejména proto, aby mohli využívat Evropský systém sociální podpory.
Na rozdíl od Německa které potřebuje mnoho imigrantů, jeho sousedé, sužovaní dvoucifernou nezaměstnaností je nepotřebují a Evropské země začaly obnovovat hraniční kontroly. Evropský sen o kontinentu bez hranic byl rozdupán Německou chamtivostí po levné pracovní síle.
Ve skutečnosti již existují dostatečná statistická data o tom, že tato „Sociální migrace“ výrazným způsobem poškozuje Evropské ekonomiky. V Holandsku, 70% Somálců žije ze sociální podpory oproti pouze 3 procentům rodilých Holanďanů a 2 procentům Polských imigrantů. Podle Norského statistického úřadu, každý neevropský imigrant stoji stát $660 000 během jeho života.
Zkušenosti Britů odrážejí data z kontinentu. Británie utratila $180 miliard během posledních 17 let za imigranty ze zemí mimo Evropskou Unii, zejména na sociálních dávkách, zatímco pracovníci z Evropské Unie vydělali $6,6 miliard pro Britskou ekonomiku.
Je zde také zvýšené riziko terorismu – bojovníci ISIS jsou mezi migranty. Jak říká Mike MCCaul, předseda House Homeland Security Committee, „Z hlediska národní bezpečnosti, já věřím ISIS když prohlásili, řečeno jejich vlastními slovy, ‚Využijeme a zneužijeme uprchlické krize k tomu, abychom infiltrovali Západ.‘ A to mne velmi znepokojuje.“ Podle Libanonských úředníků jsou 2,2 procenta Syřanů zaplňujících utečenecké tábory členové ISIS. Jinými slovy řečeno, z 10 000 migrantů přicházejících denně do Německa, 220 jsou válkou zakalení bojovníci ISIS – a mnozí další mají podobné členství v jiných skupinách.
Sousedé Německa nejsou jediní, kteří si stěžují na politiku lákání neprověřených migrantů – I německá voličská základna povstala na protest tváří v tvář tomuto neslýchanému geopolitickému riziku.
7 A historie se opakuje
Podobná geopolitická situace nastala v Libanonu před 40 lety. Již od počátku 60. a na začátku 70. let byl Libanon pro-západně smýšlející a dynamické centrum regionálního obchodu. Byla to bývalá francouzská kolonie s velmi silnou přítomností křesťanů, jejíž počátek se datuje až do doby křižáckých výprav. Bejrút byl často přirovnáván ke Švýcarsku nebo Hong-Kongu a vysloužil si přezdívku „Monako Středního Východu“.
V té době, nedaleké Jordánsko hostilo 400 000 Palestinských uprchlíků z války s Izraelem. Tito uprchlíci, zahořklí jejich osudem, se zradikalizovali. Jejich oddanost Organizaci pro Osvobození Palestiny se stala postupem času problémem, takže Jordánský král je nakonec vypudil. Palestinci, kteří se ocitli bez prostředků a bez domova, se přemístili do prosperujícího Libanonu. Trvajíce na zachování jejich tradičních hodnot, vytvořili „Stát ve státě“ kde zavedli právo Šaría v rozporu proti Libanonskému sekulárnímu modelu. Napětí se zvýšilo brzy, poté co rodilí křesťané byli přečísleni muslimy a v roce 1975 propukla naplno občanská válka, v které bylo nespočet lidí zabito.
Dnes se nenajde nikdo, kdo by vážně přirovnával Libanon ke Švýcarsku, jako tomu bylo dříve. Nicméně bychom si měli zapamatovat tři klíčové skutečnosti: Za prvé, že stačilo pouhých 400 000 utečenců, aby destabilizovali pro-západně smýšlející zemi, kde žilo 2,6 milionů obyvatel, čili poměr pouze 1 ku 7. Za druhé, že Libanonská levice vnímala válku jako „třídní boj“ (chudí proti bohatým) takže se během Libanonské občanské války přidali
k muslimským fundamentalistům proti křesťanům. A nakonec, že požadavky na sociální dávky a vyčerpávající výdaje na rozšíření armády, spotřebovaly bohatství Libanonu poté, co se veškerý obchod zastavil a daňová základna zmizela.
8 Domino efekt
Německá vláda našla chytrý recept. Souhlasila vpustit do země v tomto roce více než milion migrantů ale nesouhlasila, aby zůstali. Toto hraní se slovíčky o statutu jejich návštěvníků dodává Angele Merkel aureolu piety dostatečnou na to, aby se stala favoritkou na letošní Nobelovu Cenu míru, ale vlastně je nezavazuje, aby dali komukoli německý pas.
Německo ustanovilo devítiměsíční okno pro výběr těch nejchytřejších migrantů, kteří zalepí nedostatek dělníků. To je v pořádku, ponech si to nejlepší, zahoď nejhorší, ale co se stane s těmi, kteří nemohou byt začleněni do západní společnosti a jsou odmítnuti? Nemohou být ani posláni zpět do válečné zóny, ani zůstat v Německu. Schengenský prostor bez hranic je řešením. Německo už vytvořilo ve skutečnosti plán, kam dát odmítnuté žadatele o azyl. V Září protlačili přes orgány EU nařízení, které zavazuje další země EU převzít od nich určité procento utečenců.
Někteří Evropští představitelé prokoukli německou taktiku a začali vykřikovat o podrazu. Následné napadání a vyložený jed, které létají mezi Berlínem a Budapeští, sídlem vůdce bloku který hlasoval proti, Viktorem Orbanem, ukazují na trhliny, které se objevily v Evropské jednotě.
Ekonomická nutnost možná přinutí uprchlíky přemístit se jinam. Odstřiženi od slibované štědré státní sociální podpory v Německu se budou pouze potloukat a srocovat u hranic v Rakousku, Polsku, Francie a Holandsku a žebrat o almužnu. Až se v těchto zemích dají dohromady s levicovými radikály a náboženskými extremisty, vznikne vzpoura Libanonského typu.
Zatímco Německo s jejich 81 milionovou populací bude pravděpodobně schopné uhlídat 1 milion migrantů (i když to nebude snadné), může to přinést zkázu jejich menším a zranitelným Evropským sousedům, jmenovitě Dánsku, Finsku, Slovensku a Norsku – každý s 5 milionem obyvatel – stejně jako se stalo v Libanonu před 40 lety.
Následovat bude „domino-efekt“ napříč Evropskými národy obnovením před-EU pohraničních kontrol, což již udělalo Maďarsko. To bude mít za následek podstatné omezení obchodu mezi EU zeměmi. Méně kamionů na silnicích způsobí nižší poptávku po energiích, nižší objem obchodu a zmenšení daňové základny, vyšší rozpočtový deficit a oslabující Euro.
Až sousedé Německa prohlédnou, že je Berlín podvedl trikem s filtrováním utečenců, zlost a nedůvěra mezi Evropskými národy která byla potlačovaná během posledních 25 let, se opět vynoří na povrch a může způsobit úplný rozpad EU. Konkurenceschopnost Evropy zmizí. Můžeme očekávat, že některá strategická odvětví průmyslu – ta která budou moci – utečou, aby se vyhli Evropskému geopolitickému riziku. Například Airbus SA nedávno oznámil jeho plán přemístit výrobu nového A320 letounu do Mobile, Alabama USA místo do Francie. Pokud zajdeme ještě dále, obraz Evropy utrpí nenapravitelné ztráty, zatímco Severní Amerika a Asie zůstanou stabilní a obchodu příznivé.
9 Nechtěné následky
Oil-price.net se pyšní dlouhodobou úspěšností v předvídání geopolitického rizika spojeného s ropou. V roce 2012 jsme předpověděli, že ozbrojené milice se zmocní ropných poli v Súdánu, Libyi a Nigérii a upozornili na potenciální katastrofu, kterou může tomuto regionu způsobit politikaření. Nechtěné následky US invaze do Iráku změnily dominantní náboženství v této zemi, což vytvořilo Šíitský koridor vedoucí ze srdce Afghánistánu přes východní pobřeží Středozemního moře; a to způsobilo, že se Saudská Arábie cítí ohrožena.
Saudský a Katarský plán změny Syrské vlády ze Šíitské na Sunnitskou sliboval jako prémii čistě Sunnitský koridor ze Zálivu až na hranice Evropské Unie. Nicméně, jejich metoda jak dosáhnout vytčeného cíle přinutila Sýrii naplánovat plynovod prospěšný pro Irán a rozpoutala chaos, kde extremisté ovládají rozsáhlé oblasti Iráku, Sýrie a Libye.
Nechtěným následkem Evropské podpory plynovodu Katar-Sýrie který by nebyl pod kontrolou Ruska je uprchlická krize právě zaplavující Evropu. Nápad německé vlády jak využít ohromnou vlnu žadatelů o azyl k získání levné pracovní síly se obrátil v rozkol Evropy.
Následky způsobené politikou Saudů během několika posledních let dosahují již teď daleko za hranice Středního Východu, a to ještě zdaleka není všechno.
10 Ropný král a císař zemního plynu
Soudové zamýšleli ochromit Rusko, Irán a US těžaře z břidlic díky nízkým cenám. Nicméně, všechny tyto země odpověděly na Saudskou výzvu zvýšenou produkcí na konci roku 2014, když začala cena ropy padat.
Jestliže to někdo vzdá první, určitě to nebudou USA, kde někteří z břidlicových těžařů snížili jejich výrobní náklady ze $70 za barel na $20 za barel.
Vladimir Putin založil celou svou politickou strategii na těžbě ropy a plynu, která je obojí, generátor příjmu a také zbraň proti těm které vnímá jako své nepřátele. Dlouhodobá odpověď Ruska na úder Saudů v podobě nízkých cen ropy byla ještě ve stadiu zrodu v době, kdy Putin odstrašil USA a UK od bombardování Sýrie. Přemístění jeho bojových plavidel k pobřeží Sýrie nebylo pouhé gesto. Putin pasoval sám sebe do role vojenského vůdce Sýrie a převzal tak kontrolu nad jediným přístupovým bodem, který je společný pro oba, Iránský i Katarský plynovod.
Náhlé odhalení míry Ruského angažmá v Sýrii zaplnilo hlavní zprávy začátkem října 2015, kdy Ruské letectvo začalo s bombardováním Syrských povstalců. Mající mezinárodní právo na své straně, Rusko brání legitimní Syrskou vládu proti teroristům podporovaných Saudy.
Putin potřebuje příjmy, které ropný průmysl přináší jeho vládě. Cena ropy spadla a sankce proti Rusku jsou zraňující. Jeho oblíbené odvětví je nicméně těžba plynu. Rusko kontroluje 70 procent plynu, který zásobuje Evropu a to mu přináší politické výhody a rovněž schopnost diktovat neoprávněně vysoké ceny. Evropské odhodlání blokovat obchod s Ruskem velmi brzy zeslábne během mrazivé zimy. Se ztrátou naděje na plynovod přivádějící plyn ze Středního Východu přes Sýrii, bude pro něj velmi snadné dohodnout se s Evropou vedenou Německem. Rusko je také na nejlepší cestě, aby se stalo nejlepším přítelem Iránu. Putinova pozice nikdy nebyla lepší.
11 Konec hry Saudů
Sama Saudská Arábie má agresivní populaci, a zatímco vláda drží pokličku na disentu, je zároveň velmi štědrá při uplácení vlastního obyvatelstva. Tyto úplatky jsou však hodně drahé a nyní když se ropa prodává za téměř nákladovou cenu, Saudská vláda sahá na samé dno svých úspor.
Saudům docházejí peníze a západní vlády si začaly uvědomovat, že by byli radši aby Assad zůstal v úřadu a pomohl jim bojovat proti Saudy-financovaným ISIS. Zdá se, že poklidný vztah mezi vládami Saudské Arábie a USA se zhroutil. S rostoucím poznáním mezi populací Západu že je to právě Saudská Arábie, která financuje teroristické organizace, je pro jejich demokratické vlády stále těžší podnikat kroky k podpoře Saudského krále. Takže, Saudská Arábie ztrácí její silné vojenské spojence, zatímco Irán, Irák a Sýrie jsou si stále bližší s Ruskem.
Nízké ceny ropy se teď staly cenami normálními. Jediný způsob jak to vůbec změnit, by bylo omezení velké části světové produkce. Kdy a jestli se to vůbec stane je v kartách.
K vykopnutí ISIS ven ze Sýrie, použijí ruští vojenští plánovači zcela jistě strategii nazývanou „trychtýř“. Velmi jednoduše, s asistencí spřáteleného Iránu na východě, napadne Rusko jednotky ISIS kdekoli kromě jihu a přinutí je ustoupit tímto směrem, a takto vzniklým trychtýřem „natečou“ bojovnici ISIS na jih do nepřátelské Saudské Arábie. ISIS možná najde podporu venkovského obyvatelstva v království a jejich přirozeným cílem se stanou nejdříve – jako obvykle – ropná pole. Výsledný výpadek produkce ropy a plynu umožní Rusku a Iránu zvýšit výdaje na zbrojení a jejich strategický vliv v regionu, stejně jako to předtím dělaly USA.
Nechtěné následky pokusu Saudů svrhnout vládu v Sýrii může být svrhnutí vlády v Saudské Arábii podle jejich vlastního receptu. Teprve až bude ISIS natlačen do Saudské Arábie, můžeme očekávat růst ceny ropy.
