Tak jsme se nedávno z agenturních zpráv dozvěděli, že bylo v loňském roce téměř deset tisíc lidí odhaleno při zcela zvláštní krádeži. Ano, i tak je třeba nazvat neoprávněné pobírání sociálních dávek. Rok předtím bylo oněch pachatelů o dva tisíce méně, z čehož se dá usoudit, že se tato zlodějna vyplatí, a že neodrazují ani případné hrozící tresty.
Škoda by měla za loňský rok činit asi 65 milionů korun, ale ona bude značně vyšší. Musíme k tomu totiž připočítat náklad na odhalení těchto krádeží a také to, že se všechny odhalit nepodařilo. Podle toho, jak známe poměry české, byla jich odhalena asi méně než třetina. Takže se nám oněch 65 milionů pěkně zakulacuje.
Proč ti to vadí, říkal mi tuhle jeden kolega. Vždyť všichni ti lidé ty peníze utratí za zboží, takže je vlastně vracejí do systému. Něco by na tom mohlo být, kdyby nebylo skutečnosti, že brát si něco, co člověku nepatří je vysoce nemorální a navíc by se mohlo stát, že by se sociální podpory nedostalo například potřebnějším.
A tak se vesele šidí žádostmi o neoprávněné příspěvky na bydlení, na podporu v nezaměstnanosti, na rekvalifikace a podobně.
Jak se to dá udělat? Zcela jednoduše- berete podporu a nenahlásíte, že jste sehnali práci. Pracujete a berete podporu.
Nebo berete dávky za mrtvého. Ona agenturní zpráva uvádí příklad manžela, jemuž zemřela manželka, která jinak pobírala příspěvek na péči. Manžel její úmrtí neohlásil a přišel si tak téměř na půl milionu korun.
2
A tak se padělají nájemní smlouvy, nesezdaní partneři vykazují každý své vlastní bydliště, byť žijí v jednom a druhé pronajímají, falšují se i doklady o úhradě nájemného, energií, o počtu vyživovaných osob a podobně.
Co s tím? Když pracovníci úřadů práce získají podezření, nemohou dělat nic. Pouze onu skutečnost oznámit policii nebo státnímu zastupitelství. A nastane dlouhý a složitý kolotoč s různými konci. Ten manžel, který „vydělal“ na smrti své manželky, byl sice odsouzen, ovšem podmíněně. I když vlastně také loupil.
Pochopitelně, že jakmile jsou jednou dávky poskytnuty, byť neoprávněně, je ve hvězdách, kdy je stát dostane zpět. Obviňovat z toho pracovníky, kteří dávky vyplácejí či uznávají, je nemožné, protože nemohou vědě a kontrolovat všechno. To není v jejich silách.
Nejlepší by bylo, kdyby neoprávněné dávky, nebyly vypláceny vůbec. V případě zmiňovaného již manžela, bychom mu mohli říci: Josef, jak to, že chceš příspěvek na manželku, když ti minulý měsíc zemřela? A bylo by vymalováno.
Jak by se to mohlo stát? Jednoduše. Stačilo by, kdyby si pro ty dávky musel dojít na obecní úřad. Ani počet dětí by před spoluobčany nemohl nikdo falšovat a vůbec ne již to, že nedělá, když dělá.
Je zvláštní, že tohle v tomto státě nikoho nenapadne, zejména když to tady již kdysi dávno v jisté formě bylo. Ale to si nikdo ze stávajících sociálních demokratů nemůže pamatovat. Ani paní ministryně.
To by tak nevadilo, pamatovat si nemůžeme všechno, jsme limitováni věkem. Nejhorší je, že si to nikdo ze stávajících sociálních demokratů nedovede ani představit. Přišli by totiž o nástroj a brzy budou zase nějaké volby. V tom je ten zakopaný pes.
A když jsme již u těch voleb. V naší obci mají vývěsku téměř všechny politické strany. Tuhle jsem se na ni díval. ODS tam má pozvánku na lednový ples, sociální demokraté nic a lidovci výstřižky z novin asi dva měsíce starých. Podobné to je, jak jsem se ptal a také díval, v mnoha dalších obcích.
Nejdříve mě napadlo, že ony ty strany nepovažují za nutné nám voličům sdělit, čím se momentálně zabývají v tom smyslu, abychom se měli lépe. Není to tak. Ony se totiž ničím nezabývají. Jinak by měly potřebu nám to sdělit.
Na jaře příštího roku tomu bude jinak. Budou se blížit krajské volby a ony strany se teprve tehdy začnou něčím zabývat. Čím? Inu tím, jak si zajistit naše hlasy.
Vývěsky budou plné výzev. A v čem je ten zakopaný pes?
Inu v tom, že nás v tom mezidobí ony strany vůbec nepotřebují. Dávají nám to najevo nejen těmi prázdnými vývěskami.
A my jak ovce jdeme a zase jim ty hlasy odevzdáme. Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby k volbám nešel nikdo?
To by se ovšem nestalo. Vždycky se najdou nějací ovčáčtí psi, kteří slibují, že tentokrát nás vyvedou na lepší pastvu. Ano, jsou to bohužel stejní psi, jako ti zakopaní.
Co dělat? Posteskli si kdysi, jeden spisovatel a po něm jeden politik. Byla z toho strašná katastrofa. Takže si tu otázku neklást?
Petr Andrle
