Podnikatel organizuje práci lidí způsobem, který ji umožní ve výsledku prodat se ziskem. Zisk je cenou podnikatelovy práce. Ke zhodnocení práce jsou důležité výrobní prostředky. Ve výrobních prostředcích je akumulována práce. K získání výrobního prostředku jsou nutné peníze (dnes majoritní způsob). Peníze umožňují získat produkt, dříve než svůj dodat. Půjčené peníze jsou také produkt.
Každý produkt je na trhu obchodován za nějakou cenu. Podíl peněz jako produktu na trhu všech obchodovaných produktů neustále roste. Pomaleji roste množství obchodovaného spotřebního zboží, dopravních prostředků, domů. Nejpomaleji narůstá množství obchodovaného jídla. Množství prodávané práce globálně také přibývá. Roste však množství lidí, kteří práci prodávají. V Evropě i USA prodej práce stagnuje, někde i klesá. Na těchto trzích peníze jako produkt zcela dominují.
Rostoucí množství produktů je vyráběno způsobem, který vyžaduje značný kapitál. Rozvoj technologií umožnil rozvoj finančních trhů natolik, že se staly nevýnosnějším zdrojem zisků. Organizaci práce se oddělila od kapitálu. Kapitál se proměnil v „žetony“, které finanční průmysl sází na úspěch jednotlivých organizátorů práce (firem). Peníze jako produkt diverzifikovaly i do života lidí (hypotéky, spotřební úvěry) a chodu států. Většina produktů je koupena na dluh (investiční úvěry, hypotéky, leasingy,…). Na trhu je obchodováno více peněz (jako produktů) než hmotných produktů služeb a práce. Finanční průmysl nyní dokáže zhodnocovat kapitál i bez práce a výrobních prostředků. Zdrojem zaručených příjmů se staly i státy.
Poměr cen jednotlivých produktů je určován trhem a regulacemi států. Cena práce se globálně vyrovnává, což působí lokálně značné problémy. Stále více lidí vypadá z aktivní účasti na trhu (prodej vlastní práce) a ocitají se závislí na státním přerozdělování. Stát přerozděluje převážně zdroje získané z prodeje práce a ostatních nepeněžních produktů. Produkt peníze, ve formě dluhopisů si stát půjčuje. Prostor pro finanční produkty i díky státu stále roste. Podíl nefinančních produktů na trhu stále klesá. Pro stát jsou však hlavním zdrojem příjmů.
Trh se stále více přelévá do virtuální finanční sféry. Lidé a státy produkují dostatek zdrojů, ale bez rostoucích dluhů je nejsou schopni získávat. Státy i lidé chudnou, i když jsou vytvářeny hodnoty. Lidí, kteří bohatnou vytvářením reálných hodnot a nefinančních služeb, ubývá. Stále více bohatnou lobisti, vládnoucí politici, spekulanti a vlastníci finančního kapitálu. Roste počet lidí živících se službami pro finanční produkty.
Finanční systém prostřednictvím kapitálu ekonomiku řídí, chod společnosti řídí i stát. Za řízení ekonomiky a státu berou politici svůj plat. Společnost tuto práci nejvíce oceňuje, i když často neoficiálně. Výsledek však nelze dlouhodobě skrývat.
Ekonomiky vytvářejí dostatek produktů, produkty se ke všem nějak dostávají. Narůstá však dluh. Když má být dluh splacen musí být prodáno více produktů. Kdo však ty produkty koupí? Bohatnoucí vlastníci kapitálu asi těžko zvýší svou spotřebu. Aby mohly zadlužené ekonomiky své dluhy splatit, musí prodat více produktů, než spotřebují. Vyšší produkci však lze prodat pouze na dluh, protože ti co mají peníze, už existující produkci nakupují a víc nakupovat nepotřebují.
Kapitál je investován tam, kde přináší největší zisky. Trh ovládaný kapitálem nechá lidi přežít jen, když se to vyplatí. Pokud má Evropa i USA v současném systému přežít musí se lidé stát znovu zdrojem zisků. Nyní jím přestávají být.
Pochybuji, že se to současným vládám podaří. Neefektivita státu a nepoctivost politiků ohrožují plánované finanční zisky. Finanční průmysl se svých zisků nechce vzdát. Selhání distribuce zdrojů nedokáže stát ani trh zabránit. Nespokojenost lidi přivede k uvědomění, že mohou bez služeb současných politiků a globálního kapitálu přežít. Systému, který lidem přerostl přes hlavu, se zřejmě zbaví.
Ivo Vašíček
