Stalo se pravidlem, že se z medií každou chvíli dozvídáme, že politici, zaštítění jednotlivými politickými stranami, kradou. A jak se zdá, tak kradli odjakživa, kradou nyní a krást zřejmě nepřestanou.
A tak si můžeme položit otázku: Potřebuje lidstvo k řízení státu politické strany? Již dlouho občané vnímají samotný název „politik“ velmi negativně, a při pohledu na současnost zjistíme, že drtivá většina regionálních politiků, například starostů a zastupitelů, jsou nestraníci. Jedná se o cca 94%. Straníci se na těchto postech objevují většinou jen ve větších městech. Nestraníci jsou dnes i v parlamentu, senátu, a dokonce i ve vládě. Stranám mnohdy nezbývá nic jiného, než že musí oslovit nestraníky, kteří mají čistý kredit, aby dokázali vůbec obstát u voleb. Lidem se začíná příčit být součástí jakékoli politické strany a lze říct, že se za to až stydí. Současný příval politických korupčních kauz v očích občana zcela diskredituje samotnou podstatu vzájemné politické soutěže stran, neboť v ní již dávno nejde o blaho národa, ale jen a jen o politickou moc, kterou „vítězové“ posléze zneužívají jen ve svůj vlastní prospěch. Zcela na okraji jejich zájmu stojí základní principy ekonomické rovnováhy, nezajímá je právo, sociální aspekty a bohužel ani ústava. Svým zlodějským přístupem degradují vědomí národa na tu nejnižší úroveň, která následně ve společnosti vytváří atmosféru zklamání, nedůvěry a mnohdy i apatii k současnému politickému zřízení.
A tak se naskýtá otázka: k čemu nám vlastně politické strany jsou, když to jde vlastně i bez nich? Pokud je přes 90% starostů a zastupitelů „bezpartijních“, proč by nemohli být bez politické příslušnosti všichni hejtmani, senátoři, poslanci, vláda a president, u kterého se to dokonce očekává? Politické strany již dávno nedisponují potenciálem slušných a schopných lidí, neboť ti slušní většinou nechtějí mít s politickými stranami nic společného.
Co nás stojí politické strany
Politické strany by v podstatě nebyly schopny samostatné existence, kdyby je stát nefinancoval. Systém funguje tak, že stát vyplácí peníze za odevzdané volební hlasy nás, občanů, jde cca o 100,-Kč za jeden hlas. To ale není ten hlavní příjem politických stran. Z desítek, a možná i stovek, korupčních kauz postupně vylézá na světlo, že firmy musí odevzdávat politickým stranám nemalé „všimné“ za přidělení státní zakázky, které politické strany rozdělují svým vytipovaným příznivcům. Hovoří se o provizi cca 10-20%. To je zavedená a léty prověřená realita. No není to, s prominutím, k blití? Všechny ty billboardy, inzeráty v médiích, tisku a mítinky na náměstích s párkem, pivem a celebritami zaplatíme politickým stranám my občané, z našich daní a jimi ukradených peněz. A to nejpodstatnější je, že politici nemají strach, neboť nemají trestněprávní odpovědnost a z mnoha špinavých kauz vyjdou čistí jak lilie.
Občanská soutěž
O co jednodušší, levnější a hlavně efektivnější, v neposlední řadě i čestnější, by byla „soutěž“ jednotlivých občanů, kteří by zveřejnili svůj profil, vize a řešení. Pokud by byly nastaveny stejné podmínky pro všechny, co se týče prezentace ve veřejnoprávních médiích, národ by rozhodl např. internetovou volbou, která by ale probíhala nepřetržitě, tedy průběžně a vyhodnocovala by se například jednou za rok. Pokud by zvolený občan neplnil své sliby, a tím ztratil voličskou podporu, vystřídal by ho jiný, ten, který by podporu získal. Jak jednoduché a hlavně levné řešení. Představme si, že by na politika „praskla“ nějaká kauza, hned druhý den by měl na svých preferencích třeba o 70% méně hlasů. Nebylo by od věci, aby musel „sbalit kufry“ hned, pokud by jeho preference klesly pod 50%. Teď někteří asi namítnete, že média by byla schopná „odstřelit“ kohokoli? Pokud by jim ale hrozilo, že za lež či účelové manipulování s fakty mohou přijít o licenci, stali by se z našich slavných bulvárních médií šiřitelé pravdy. To samé by mělo platit například i o soudcích a právnících. Lhal jsi, odsoudil jsi špatně, tak v tomto zákonodárném systému nemáš co pohledávat. Pravda je základem pro lidské „fungování“, a pokud budeme tvrdit něco jiného, nikam se lidstvo nepohne.
Zásadní problém, kterému naše společnost čelí, je prosazení tohoto jednoduchého a morálního volebního systému, neboť jak je známo, kapříci si svůj vlastní rybník nikdy nevypustí.
Petr Havlíček
Zakladatel společnosti Pozitivní svět
Promiňte mi lidé, že se zas hlásím s komentářem. Ale toto téma dlouho sleduju a píšu o něm. Tedy co nejstručněji:
1. Je nesmyslné, škodlivé, a v důsledku i protiústavní, že kromě kandidátů se volí i politické strany. To jsou totiž něco jako polovojenské organizace, v nichž platí závaznost usnesení a v praxi i pokynů pohlavárů stran.
2. voliči zvolí knadidáta, protože mu důvěřují, že bude v parlamentu pracovat a hlasovat, jak před volbami vystupoval a sliboval. Tato jejich volba je svatá, závazná pro kandidáta i pro jeho stranu, protože zkrátka lid takto vykonává svou ústavní roli nositele státní moci.
3. Praxe ale ukazuje, že straničtí pohlaváři nerespektují nezávislost poslance, ukládají mu, jak má hlasovat, a velkoryse a s nemístnou sebejistotou mluví o tom, jak bude s t r a n a (!?) hlasovat. Jak může Nečas říkat dopředu, co na příští schůzi strana, či dokonce koalice odhlasuje, nebo Sobotka, že když vyhrají volby, zruší právě schválený zákon?
4. Dále nám praxe ukazuje, že vedení politických stran není odolné proti korupci. Naopak to vypadá, že korupce je hlavním cílem vedení strany a její politické angažovanosti. Ale co to znamená dál? Strana přijme potají peníze, (dokonce ukládá svým lidem ve státních organizacích vytahovat peníze pro stranu – viz Drobil atd), a je pak závislá na tom, kdo ji podporuje, musí plnit roli, kterou korupcí na sebe vzala.
Rekapitulace: Ústavní nositel moci – lid zvolí kandidáty, ti svou roli neústavně předají vedení své, bůhvíproč taky zvolené straně, neboli neplní vůli voličů, ale svých pohlavárů a ti se zaprodají – řečeno zjednodušeně -mafiánům. Kdo pak vykonává státní moc? A co tedy ústava?
Jsou-li voleny strany, je zbytečné nákladně volit a přepychově vydržovat poslance.
Promiňte mi lidé, že se zas hlásím s komentářem. Ale toto téma dlouho sleduju a píšu o něm. Tedy co nejstručněji:
1. Je nesmyslné, škodlivé, a v důsledku i protiústavní, že kromě kandidátů se volí i politické strany. To jsou totiž něco jako polovojenské organizace, v nichž platí závaznost usnesení a v praxi i pokynů pohlavárů stran.
2. voliči zvolí knadidáta, protože mu důvěřují, že bude v parlamentu pracovat a hlasovat, jak před volbami vystupoval a sliboval. Tato jejich volba je svatá, závazná pro kandidáta i pro jeho stranu, protože zkrátka lid takto vykonává svou ústavní roli nositele státní moci.
3. Praxe ale ukazuje, že straničtí pohlaváři nerespektují nezávislost poslance, ukládají mu, jak má hlasovat, a velkoryse a s nemístnou sebejistotou mluví o tom, jak bude s t r a n a (!?) hlasovat. Jak může Nečas říkat dopředu, co na příští schůzi strana, či dokonce koalice odhlasuje, nebo Sobotka, že když vyhrají volby, zruší právě schválený zákon?
4. Dále nám praxe ukazuje, že vedení politických stran není odolné proti korupci. Naopak to vypadá, že korupce je hlavním cílem vedení strany a její politické angažovanosti. Ale co to znamená dál? Strana přijme potají peníze, (dokonce ukládá svým lidem ve státních organizacích vytahovat peníze pro stranu – viz Drobil atd), a je pak závislá na tom, kdo ji podporuje, musí plnit roli, kterou korupcí na sebe vzala.
Rekapitulace: Ústavní nositel moci – lid zvolí kandidáty, ti svou roli neústavně předají vedení své, bůhvíproč taky zvolené straně, neboli neplní vůli voličů, ale svých pohlavárů a ti se zaprodají – řečeno zjednodušeně -mafiánům. Kdo pak vykonává státní moc? A co tedy ústava?
Jsou-li voleny strany, je zbytečné nákladně volit a přepychově vydržovat poslance.
a stěží je v dohledné době někdo zruší. Zkusme je dotlačit alespoň k realizaci podnětů:
http://www.podnety.cz/podnet-cislo-20110225134942 nebo/a http://www.podnety.cz/podnet-cislo-20111017212248
Pokud se v podnikání předem dohodne na vývoji a konečných cenách mimo volnou soutěž několik subjektů, nazývá se to tato skupina kartelem, pokud se toto děje v politice nazývá se to politickým združením-tkz.koalicí, jaký je mezi tím rozdíl??? vždy jde jen o narušení přirozené volné soutěže svobodného rozhodování, při kterém občan/konečný spotřebitel/daňový poplatník přichází o své finanční prostředky.
Ani se nemusí měnit ústava a zákon, schází tu jen odvaha dění kolem nás pojmenovávat tím správným jménem. Samozřejmě si každý jednotlivec řekne a na co bude ten můj hlas, vždyť je jen jeden z deseti milionů, proč tedy riskovat, ale kdo jiný než každý z nás to má udělat, oni se svých koryt nikdy sami nevzdají dokud nám bude co brát.
Ke změněně(výměně politické vlády za úřednickou) může dojít podle mne dvěma způsoby: 1)postupně s narůstajícím znechucením občanů k politikům a jejím stranám jako takovým, budou v každých volbách přibývat hlasy nestraníkům, až svou většinou převezmou zákonodárnou moc v tomto státě a po té mohou přicházet potřebné zněny k lepšímu. Otázkou ale zůstává, jetli při takové postupné zdlouhavé cestě ještě bude co řídit a z čeho brát na provedení změn?? 2)okamžitě, ale to by znamenalo nic jiného než revoluci, která by sice zachránila mnoho z v současné době rozkrádaných a promrhaných zdrojů, ale zároveň jako u každé revoluce je tu riziko převzetí moci jinou mocenskou skupinou, nebo nastolení vojensko-policejního-totalitního systému současným vládnoucím zřízením, nehledě na to že každá revoluce sebou spláchne i spoustu nevinných obětí.
Každopádně ať tou či jinou cestou, změna je nutná, už si o ní říká nejen naše společnost,ale i sama zdevastovaná příroda, jejíž jsme chtíc nechtíc pouhou součástí. Musí se jednou pro vždy zavřít dveře vedení států a úřadů pro jedince, kteří žijí s pocitem že nám všem a všemu mohou vládnout.
Hadrovský Marek Litoměřice
Tak otázka politických stran je zajímavá že. 🙂 Jde o to nastavit vhodná pravidla pro jejich fungování a zároveň zařídit, aby zde měli své místo i nestraníci a svým způsobem byli pro strany velkými konkurenty. Strany mají hned několik výhodných funkcí. Zatímco nestraník si musí sehnat určitý vysoký počet podpisů aby mohl kandidovat, ve straně se tento problém řeší tak, že si své kandidáty vybere sama. Při zdravém nastavení jsou politické strany sdružením plodné politické diskuze a spolupráce lidí navzájem si blízkých politickými názory. Strany by měli být schopné produkovat komplexnější návrhy než jeden člověk a měli by být dobrým prostředím pro zrání politické osobnosti. Strany by měli reprezentovat určitou svojí základní myšlenku na které stojí a tak jít naproti tržněideovému politickému demokratickému systému. Strany by neměli společnost rozdělovat, naopak by měli komunikaci usnadňovat.
Jenže
Ve špatném systému se z politických stran stanou sdružení spolupracující s mafiány či se nakonec sami stanou mafiánským sdružením. V Mafiánských sdruženích zrají mafiánské osobnosti a jiné nejsou připuštěny k moci. Ve špatném systému se ze stran stane jedna z příčin společenského a politického napětí, původce hádek. Ve špatném systému se straník spíše neobrátí proti své straně.Ve špatném systému se třeba uchytí pár nekvalitních či postupně degradujících stran které nabízejí už jen čím dál horší a horší volební programy ve formě prostých slibů. Ve špatném systému se ze stran stanou pouze mašiny jdoucí po volbách bez ohledu na celkový dlouhodobý rozvoj strany.
U stran je potřeba zařídit získávání finančních prostředků za úplně a veřejně kontrolovatelných způsobů a vyřadit možnost propojení podnikatelské sféry z politickou.
Je zapotřebí zavést plnou trestněprávní odpovědnost státních politických funkcionářů
Je zapotřebí se stále znovu a znovu i svým přičiněním a dílem pokoušet a snažit zlepšovat komunikaci a slušnost ve společnosti i v politice.
Je zapotřebí zavést nějakou silnou stranu či sdružení, které by nebylo přímo ideologicky zaměřené, pouze by shromažďovalo lidi s vůlí se politicky angažovat a toto by na základě vnitřního hlasování představovalo své kandidáty. Bylo by to takové sdružení vpodstatě pro nestraníky, kteří by následně mezi sebou volili kandidáty do voleb protože jinak by si museli shánět 50 000 podpisů a politické strany by je převálcovali. Osobně také věřím více nestraníkům, protože tito vstupují na daleko nejistější vodu což pravděpodobně dělají se svým jistým ideálem. Takový člověk musí daleko více vykreslovat své vize a postoje a musí lépe vycházet s okolím, protože když se zpronevěří či se ukáže jako bezcharakterní, žádná jednotná strana se za něj nepostaví a jeho osud je nejistý a závisí zcela na něm.
Zajímavá myšlenka by byla zavést, že jedna z komor Parlamentu je jen pro nestraníky.
Pan Marek Hadrovský má pravdu, není snadné provést převrat a to bezpečně, tak aby noví, dočasní reprezentanti moci byli takoví, co mají vizi, důvěru, schopnosti a odvahu riskovat život.
Jak to připravit? Každý občan, který chce plnit ústavní povinnost podílet se na vládě a správě státu, nechť se zapojí do hnutí za Změnu, jež existuje v několika skupinách a ať oplývá aktivitou, jinak je spoluviníkem na státním krachu, s důsledkem naprostého zbídačení a zotročení národa, připraveneného o téměř všechny zdroje. Jak a o čem například diskutovat a čím přispívat k hledání cesty? (Omlouvám se, musím nechat text s překlepy,
tady je nějaký Word, který opravy neumožňuje) Tak tedy jak a čím?
1. Odhalováním špinavých rejdů vládnoucí garnitury. Tedy sledováním internetových diskusí, besed občanů se sdělovacímu prostředky a mluvit, mluvit s lidmi kdekoliv, vystupovat na sociálních sítích, přidávat se k novým hnutím, uveřeňovat zjištěná porušování práva. Nebát se a nenechat krást.
2. Diskuzí o situaci a návrzích na řešení, tedy o provedení Změny, přispívat k nalezení realistické formy převzetí moci a sjednocení národa pro zvolený způsob. Protože lpět jen na svých nápadech, to nikam nevede. Jednota musí být. Je prvním předpokladem zdaru.
3. Máme-li získávat lidi pro Změnu, musíme říkat, jaká změna to bude.
To ovšem mám na mysli diskusi a sjednocení názorů a pak vyhlášení programu, jak ven z toho Augiášova chlíva.
4. Toto vyhlášení programu by mělo být zároveň výzvou vládě a prezidentovi k odstoupení.
Teď budu uvádět věci, tak, jak je vidím já a tímto je dávám ke kritické diskusi. Chci provokovat k diskusi!
Nelze nechat prezidenta v úřadě, dělal by velké problémy.
Po výzvě k odstoupení celé vládní reprezentace bude třeba dostat lidi do ulic za každého počasí, respektive k vyhlášení výzvy by mělo dojít na velkém shromáždění lidu. Tato shromáždění bude třeba konat až do úplného vítězství. Na shromáždění by měl být schválen,řekněme sedmi až jedenáctičlenný revoluční výbor a současně schválenjeho předseda. Tento výbor by ihned převzal funkci presidenta, jmenoval předsedu vlády, jenž by měl velmi rychle jmenovat ministry vlády. Dosavadí ministři by měli osobně těm novým předat protokolárně úřad.
Toto shromáždění lidu by mělo schválit manifest,jenž by vymezil povinnosti
státních úředníků udržet až do předání úřadu pořádek ve svých rezortech, zabránit ničení dokumentů, omezit peněžní transakce,uzavřít hranice na nějaké hodiny nebo dny. Bylo by asi rozumné, kdyby ještě toto shromáždění pověřilo studenty, aby se účastnili zakročování policie proti vandalům… a vlastně doplnili počty policistů. Ti budoumít spoustu práce. Mimojiné bude třeba internovat mnoho zločinců, kteří za svého působení ve vládě, policii, justici, státních podnicích, i ostatních, i soukromých institucích se dopustili podvodů.
Neprodleně bude nutno upravit legislativu, aby bylo možno soudit a trestat zvýšenými sazbami, včetně trestu smrti, všechna rozkrádání hodnot, nepromlčitelnost privatizačních a dalších majetkových zločinů…
Tak to prozatím stačí jako lova do pranice. Diskutujme, optimisté, pesimisté, zkušení, nezkušení -„Každý budiž slyšán“, Tak praví české středověké právo.
Měli bychom si pospíšit. V květnu by mělo být hotovo.