Rusko neučinilo a nečiní pokání za komunistickou epochu – právě naopak, heroizuje ji jako pozitivní národní imperiální vzepětí za současné rehabilitace krutých despotů – masových vrahů Lenina a Stalina. O Číně, kde lstivý a brutální komunismus zavraždil desítky miliónů lidí a v rafinované pseudotržní podobě stále vládne, platí ve věci absence pokání totéž.3) Západ neučinil pokání za to, že v polovině 20. století neochránil před komunistickým zotročením střední a jihovýchodní Evropu, a následně ani Čankajškovu Čínu před rudým barbarem Mao Ce-tungem (obé bylo v jeho silách). Nyní sklízí setbu svého neodpovědného sobeckého a materialistického utilitarismu – vlastní kulturní úpadek a ztrátu obranyschopnosti před vnitřním i vnějším ohrožením. Spojené státy americké a Velká Británie takřka vůbec kriticky nereflektovaly důsledky svého spříznění se Stalinem během druhé světové války (vysoko nad rámec nutnosti spojenectví proti Hitlerovi) ani pozdějších geopolitických koketérií s jeho nástupci a v americkém případě ještě s Rudou Čínou. Evropské státy a národy nedokázaly podržet svou kulturní formu křesťansko-antické (latinské) civilizace, natož ji pozitivně rozvinout při zachování duchovního étosu a zhodnocení zkušeností plynoucích z omylů a lapsů. Proto je „Evropa“ oslabována, ovládána a postupně zotročována silami hypnotizujícími její národy přeludem iluzorní svobody, podle níž „liberalizovaný“ člověk sám určuje hranice dobra a zla, je sám sobě „Bohem“.4) Češi nedokázali zhodnotit komunistickou zkušenost, nenahradili kult falešných proroků a diletantských politických vůdců kulturními tj. duchovními hodnotami. V důsledku toho český stát mnohem více slouží svým západním protektorům (tj. nadnárodní plutokracii a eurobyrokracii) a východním (tj. ruským a čínským) zájmům a jejich místním kompradorům (tj. dobře placeným správcům a vlivovým agentům), než svým občanům.
(Převzato z Konzervativních listů)
