Prvním velkým úkolem nové Poslanecké sněmovny bude schválení návrhu státního rozpočtu na příští rok. Rozpočet prošel vlá- dou v podobě, která počítá s deficitem ve výši 50 miliard korun. Minus padesát miliard v době, kdy ekonomika zažívá v mnoha ohledech výjimečně silný a robustní růst, to je plán skutečně těžko vysvětlitelný. Letos platí, že příjmy z daní se do státní pokladny jen řinou, zatímco výdaje kvůli nepřipraveným investičním projektům a pomalému čerpá- ní peněz z evropských fondů notně pokulhávají za plány zakotvenými ve schváleném rozpočtu na letošní rok. Letošní plán původně počítal se schodkem 60 miliard korun, ovšem je velmi pravděpodobné, že státní kasa nakonec skončí v přebytku. Proč tedy stát příští rok opět plánuje hospodařit s mohutným schodkem, když česká ekonomika dál poroste slušným tempem a také počet lidí bez práce, kteří představují zátěž pro státní kasu, bude klesat na nová historická minima? České veřejné finance jsou jako nenasytný Otesánek, který nemá nikdy dost. Úřady pro sebe udatně vymýšlejí další a další agendy, neutěšeně bobtnají stejně jako zmíněný pohádkový tlouštík. Provozní výdaje českého státu včetně výdajů na mzdy rostou významně rychleji, než roste výkonnost ekonomiky. Zatím se nenašla žádná dost silná a rozhodná politická osoba, která by měla odvahu Otesánka trochu umravnit, nebo dokonce zastavit. Růst ale nepotrvá věčně a pecnů chleba ani sedláků se senem nebude po ruce vždycky tolik jako teď. Čísla hovoří jasně. Růst světové ekonomiky trval od druhé světové války v průměru necelých pět let. V Česku od doby její samostatnosti činí průměrná doba konjunktury zhruba čtyři roky. A současná expanze českého hospodářství trvá právě už čtvrtým rokem. Listopadový fiskální výhled ministerstva financí ani ve svých „citlivostních scénářích“ nepočítá s prudkým zpomalením ekonomiky, natož s recesí. Navíc mnoho opatření na straně daní, která byla zavedena v době ekonomické recese, aby pomohla naplnit chudnoucí státní kasu, je stále v platnosti. Nerada maluji čerty na zeď. Ale ptám se: až přijde do naší malé české kotliny hospodářská recese, budou daňoví poplatníci opět zachraňovat státní kasu ze svých vlastních kapes? Pokud se nepodaří vytvořit rezervy na horší časy, pokud státní aparát nezeštíhlí a neprovede se významná čistka ve veřejných výdajích, tak ano.
Autorka je hlavní ekonomkou Raiffeisenbank.
