Začala první skutečná vyjednávání o vládě mezi někdejší- mi koaličními partnery z hnutí ANO a sociální demokracie. O co se tu hraje? Vyjděme z kontextu české politické scény, který je velmi nestandardní. Ve středu politického pole, současně s výrazným vychýlením doleva, sedí Andrej Babiš a jeho širokospektrální hnutí. Jsou trochu pravice ve vztahu k nadnárodním korporacím a bankám, jsou hodně levice, když přijde na míru populismu a přerozdělování, a jsou současně střed, který má oporu v části středostavovské populace, protože jí Babiš symbolizuje stabilitu a řád. Napravo a nalevo od hnutí ANO má Babiš to, čemu se v dobách komunismu říkalo satelitní strany – SPD a KSČM. Tedy formace, které rotují kolem Babišova velkého dubiska. Mají sice autonomní stranický život, ale jsou kdykoli schopny Babiše podpořit. Odměnou jsou jim místa pro jejich odborníky na ministerstvech a v polostátních podnicích a současně slib prosazování jejich programových pilířů. Andrej Babiš už léta tento systém buduje a po říjnových volbách pro něj poprvé získal většinu ve sněmovně – 115 hlasů. Je to modernizovaný systém někdejší komunistické Národní fronty. Bez násilí, zato s velkými finančními benefity. Obě satelitní strany však mají v Evropě špatnou pověst, takže šéf ANO se s nimi nechce na veřejnosti příliš ukazovat. Proto je Babišova hra zaměřena jen na jednu věc: potřebuje na pět minut získat hlasy ještě jiné strany, aby při hlasování o důvěře jeho jednobarevné vládě asistoval někdo důvěryhodný. Pak už bude na další čtyři roky vymalováno, protože díky spolupráci obnovené Národní fronty se nikdy nenajde 101 hlasů k vyslovení nedůvěry vládě. Babiš hraje současně velkou marketingovou hru. I když má Národní frontu jistou, tváří se, že chce jednat o koaliční vládě. Pravda, někdy mu to v mé- diích ujede. Jako před 14 dny v deníku Právo, kde jasně řekl, že chce vládnout sám a nabízí ČSSD místa odborníků. Tedy žádná klasická koaliční spolupráce na principu „já pán, ty pán“, ale nabídka vstupu do obnovené NF a jako bonus několik funkcí. Tento Babišův koncept vládnutí prezident Miloš Zeman prezentoval na nedělním sjezdu sociální demokracie. Vypadal v tu chvíli jako Zdeněk Fierlinger, který po druhé světové válce nejen dotlačil ČSSD do Národní fronty s komunisty, ale také přispěl k jejich sloučení v roce 1948. Pochopitelně i prezident je součástí obnovené Národní fronty, i když i on zde hraje malou autonomní roli a má své cíle. Například chce Babišovi do vlády vsunout toho či onoho ministra nebo spřáteleného náměstka, aby ochránil zájmy svého světa. Podstatné je jedno: pokud má politický systém řádně fungovat, musí mít Babiš tvrdou opozici zprava i zleva. Obnovený systém Národní fronty tuhle kritickou soutěživost vylučuje.
Bohumil Pečinka
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
