Psychickými potížemi a nemocemi trpí nejméně tři milióny Čechů. Do psychiatrických ambulancí dochází a léky užívá asi půl miliónu z nich. Vyplývá to ze studií, jejichž výsledky před několika dny zveřejnila Česká psychiatrická společnost. Jak je to možné, když medicína nabízí záplavu vysoce účinných léků proti úzkostem a depresím? Jak to, že ještě nejsme všichni šťastní, veselí a spokojení?
Stále naléhavěji dochází na slova antipsychiatrů R. D. Lainga, T. Szasze nebo filosofa M. Foucaulta. Podle nich duševní choroby, jako samostatné biologické jednotky, v podstatě neexistují. Foucault je považuje za „výsledek klasifikujících a represivních společenských tlaků na jedince“. Laing hovoří o „zvláštní strategii, kterou si člověk vyvine, aby mohl žít v podmínkách, které nejsou k životu“. V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. V mojí ordinaci se jako apoštolové střídají depresivní nezaměstnaní s vystresovanými podnikateli a manažery. Ty první společenský systém drtí, ti druzí jeho káru s vypětím posledních sil táhnou. Ani jedni, ani druzí už nemohou dál. Spásu hledají u lékaře. Marně. Léky na úzkosti a deprese jim zdraví nevrátí. Umožní jen, aby „v podmínkách, které nejsou k životu“ ještě chvíli přežívali. Až do úplného zhroucení. Stejně jako nemohou léky spasit jedince, nemohou finanční injekce zachránit společenský systém. Každá zpráva o nastartování ekonomiky je jen prodlužováním jeho bolestivé agónie. Byl založený na dravosti, bezohlednosti, neustálém ekonomickém růstu, drancování energetických zdrojů – jedince i přírody. Další vývoj tímto směrem už nemůže pokračovat. Valí se na nás problémy ekonomické, ekologické, sociální, korupce, kriminalita, nárůst násilí, závislostí, duševních a tělesných chorob. Žádný z nich nemá v rámci tohoto systému řešení. „Jestliže nemá problém řešení v rámci existujícího systému, dochází ke zpochybnění samotného systému a ten se vlastní vahou hroutí.“, píše Francis Fukuyama v knize Konec dějin. Právě v této fázi společenského vývoje se nacházíme. Co bude dál?
„Na jednu stranu se musíme obávat vlastní osobní katastrofy a katastrofy celé Země, na druhou stranu se v takové katastrofě skrývá i jisté řešení. Slovo katastrofa pochází z řečtiny a může znamenat rovněž konečný obrat. Mnohé naznačuje, že člověk a Země míří stejným krokem k tomuto bodu obratu. Nový začátek bude patrně nevyhnutelný a také potopa, o níž se píše v bibli, byla také vskutku jen koncem staré a začátkem nové doby.“, píše Ruediger Dahlke v knize Čím onemocněl SVĚT? Bude to zásadní změna hodnot. Přechod od exponenciálního ekonomického růstu k vnitřnímu kulturnímu a sociálnímu rozvoji, od drancování energie k šetrnosti a ohleduplnosti vůči sobě i okolí, od bezohlednosti a prosazování zájmů jedince ke spolupráci a podpoře celku. Bude to obrat neobyčejně složitý. Životně důležité funkce státu se mohou na přechodnou dobu úplně zastavit. Znejistění a strachu lidí se budou snažit zneužít nacionalistické, fašistické nebo jiné extrémistické skupiny. Budou přicházet se snadným řešením, prstem ukazovat na viníky mizérie mimo nás: Romy, imigranty, „pravdoláskaře“, euro, Evropskou unii…Budou dělat všechno pro to, aby odvedli pozornost od sebe a problémů, jejichž řešení je jedině v nás. „V době, kdy kdekdo téměř bezvýhradně věří ve vnější proveditelnost věcí, je navíc těžké najít vnitřní východisko, i když stále více lidí tuší, že něco není v pořádku s věčně vychvalovanými návrhy řešení. Celkově to lze přirovnat k místnosti přeplněné lidmi, kde všichni tlačí na dveře a chtějí se jimi dostat ven, ale vůbec je nenapadne, že se dveře otevírají dovnitř.“, píše Dahlke.
Před dvaadvaceti lety jsem byl svědkem přechodu od nemravného režimu komunistického, k nemravnému a bezohlednému tržnímu turbokapitalizmu. Nastupující změny očekávám s velkou nadějí. Jestliže lidé převezmou odpovědnost sami za sebe a okolní svět, vrátí se k přirozenému způsobu života, otevře se jim cesta k celkovému zdraví. Je to obrovská příležitost pro jedince i celou společnost. Teď jde hlavně o to, abychom krizi správně pochopili a byli na obrat připravení. To, jestli bude vynucený a násilný, nebo vědomý a pokojný, je zatím ještě v našich rukou.
P. S.
V MF Dnes pro článek nebyl prostor, neboť „má na názorové stránce hodně inzerce“. Po pěti týdnech odkladů se nehodil ani Lidovým novinám.
Jan Hnízdil
Pravdu lidé nechtějí číst
Mf Dnes ani jiné noviny nevydají nic co by znělo moc realisticky, jelikož většinu kupujících těchto tiskovin nezajímá ani tak pravda jako spíš vědomá líbivá lež, ta je pro unavený přetížený mozek člověka přijatelnější, což vysvětluje i to v jakém nákladu vychází například něco takového jako je bulvární Blesk. Dokud lidé budou mí co jíst, i když třeba jen na dluh, tak si nepřipustí, že je něco shnilého na tom v čem, kde a jak žijí. Otázkou je, jestli poté už nebude příliš pozdě na humánní obrat k lepšímu. Technologický vývoj civiliztace značně překročil vnitřní vývoj civilizace jako takové, ta se zdá jako by naopak šla po vývojové cestě zpět. Obávám se že právě tento technologický vývoj nám umožňuje zajít na slepé cestě v morálním vývoji tak daleko a jen prodlužuje tuto agonii. Ve chvíli, kdy dojdou zdroje, počátku toho jsme právě teď svědky, nebude možné zachovat si dnešní životní standard a souběžně budovat jiný společenský systém. Obávám se, že lidé v tomto tlaku budou hledat vinu jen v ostatních a né v sobě. Obávám se, že při takovém vývoji je velký prostor pro násilí na domělých vinících, na které je snadné ukázat. Ano, jsou tu jedinci, kteří devastují už tak nemocnou společnost svou nenasytností, ale ti nejsou příčinou nemoci, ti jen parazitují na ochablém státu, jelikož jim to společnost dovolí. Pokud si nezvolíme jinou cestu, nezměníme systém jako takový, celý společenský řád a hodnoty na kterých lpíme, nad nemocí nezvítězíme. Je potřeba začít od základu a to od sebe sama, začít u hodnot, které uznáváme a nazýváme je životem. Jen tak může přijít skutečná změna, skutečná revoluce a né jen převrat z leva do prava a nebo z prava do leva, což je jen přešlapováním na místě a rozhodně né cestou kupředu. Obávám se, že takové úvahy jaké se zde publikují, ještě dlouho číst v novinách většího nákladu nebudeme.
Ps: ještě že existuje (zatím svovbodný) internet 🙂
m.a.r.a
jako obvykle správně pojmenoval realitu a s jeho názory nelze než souhlasit…