České volání po politické změně nemá demokratické parametry a zfackováním jakéhokoliv ministra se toho mnoho nezmění. Jenom se z poškozeného politika stane nový „mučedník“. Výkřiky odborářů, že by současnou vládu měla vystřídat vláda ČSSD (což se asi po volbách 2014 také stane), jsou voláním po změně s rizikem dalších Rathů, Palasů, Grossů, Emmerových, obdobných jako byli Řebíček, Kocourek, Barták, Dalík a další. Je to sice volání po změně, ale demokratické parametry to opět nemá.
Je už jisté, že žádná z velkých stran neprojde žádnou vlastní vnitřní změnou (očistou, chcete-li), protože takové úsilí vyžaduje i většinový souhlas a tento v těchto stranách neexistuje. Stejně tak blížící se návraty staronových stran nemají v sobě žádný impuls ke změně systému, který svou korupčností ohrožuje každého občana a jehož demokracie je jen fasádní a falešná.
Logika věci napovídá, že by to chtělo nové politické formace. Realita na to odpovídá, že ty nové, co se nabízejí, málokdo zná, volič se jich obává a zkušenosti se stranou Věci Veřejné jsou také kontraproduktivní. Úspěch nové formace je totiž podmíněn následnými faktory:
1. Je nutné mít dobré a charismatické vedení
2. Je nutné mít politické spojence na budoucí koalici
3. Je nutné mít dost peněz na volební kampaň
4. Je nutné přijít s programem, který voliče osloví
5. Je nutné mít vlastní médium pro šíření svých informací
Hodně českých malých stran (resp. jejich vůdcové) se sami domnívají, že mají volební charisma. Nemají. Koaliční spojenectví mnozí berou jako nutné zlo až po volbách, tedy platí, že každý za sebe a proti všem. Podle toho se pak chovají i v samotné koalici. Peníze na kampaně mají jen ty strany, které jsou výhodné pro české korupčníky, protože jim zajistí další bezpracné penězovody. Korupčníci, tzv. kmotři, proto nikdy slušnou stranu nepodpoří.
Bohatí podnikatelé se pak drží hesla, že vyjdou s každou vládou, tak proč někoho vůbec podporovat. Program, který má oslovit voliče, se dnes u většiny politických tlučhubů skládá z výkřiků o boji proti korupci, boji proti těm druhým a kritiky Evropy a údajných byrokratů, kteří prý škodí všemu lidu. Rozpočtová kázeň se pak řeší trvalým zvyšováním daní, přerozdělováním a dotacemi, tedy stále a dokola špatně, protože proti cyklickým krizím se nedá bojovat utahováním opasků občanů.
Nejblíže uvedenému požadovanému „pateru“ je podnikatel Andrej Babiš. Je charismatický, má dost peněz, vlastní časopis, který se v půlmilionovém nákladu vhazuje do schránek voličů a je logickým koaličním spojencem pro ČSSD. Zatím je jeho volební program hlavně kritikou korupce, ale první náznaky už Babiš uveřejnil, takže brzy se jeho program objeví. Nikdo podobný však na politické scéně není. Z uvedeného výčtu lze dovodit, že volby v roce 2014 proběhnou ve staré režii a mezi existující „stálice“ se vklíní Babišovo politické hnutí ANO. To ale na zásadní změnu fasádní falešné demokracie stačit nebude.
Takže po roce 2014 by mohl být stav takový:
1. Dvourychlostní Evropská unie definitivně opustí své korupční členy a vydá se svou vlastní ekonomicky prosperující cestou, vybavena jak technologiemi, tak měnou, která bude odolávat spekulativním tlakům
2. Zbytek Evropské unie se rozdělí na ty více zkorumpované a méně zkorumpované s tím, že dotace se už nebudou posílat nikomu, což v Česku povede k dalšímu zvyšování daní.
3. Počet osobních bankrotů v Česku dosáhne dalšího rekordu a stejně tak rekordní bude podíl českých důchodců bezdomovců. Nezaměstnanost mezi mladými lidmi dosáhne 30 procent a celková nezaměstnanost se přehoupne přes 15 procent.
4. Podíl exportu bude ovlivněn tím, zda nová Evropská unie bude dál akceptovat stávající celní sazebník i pro korupční a ekonomicky slabé země a zda intraunijní trh se tak zúží či nikoliv. Pokud nikoliv, podíl exportu do nové EU příliš neklesne, pokud ano, národní měny opustí směnný koš měn, jejich kurz bude plovoucí k euru a podíl exportu bude záviset na cenové politice. S ohledem na výši mezd budou české komponenty málo schopné konkurenci oproti dovozům ze států státům BRIC a výrazně se prodraží dovozové komodity, ropou a plynem počínaje
5. Stagnace českých domácností, která vypukla v roce 2008 a propad české ekonomiky, jak je trvale zaznamenáván (Česko dnes patří mezi nejhorší státy v regionu), bude socialistická vláda řešit další formou dotací a zvyšováním daní. Složená daňová kvóta, která je dnes v Česku 41,5% vystoupá až na 49% a donutí řadu podnikatelů k opuštění trhu, který ještě více ovládnou korupční skupiny, protože vliv Babišova hnutí ANO na jejich potlačení stačit nebude.
6. Pro mladé lidi s dobrým vzděláním bude českých korupční trh prakticky uzavřen, protože žádná státní místa se už 15 let neobsazují jinak než politickým a osobním nepotismem a vybraní kandidáti nejenže nemají vzdělání a předpoklady pro výkon svěřené funkce, ale navíc jsou předurčení k pokrytí korupčního jednání, za které obdrží politickou a policejní ochranu a vysoké odchodné, pokud bude jejich situace už neúnosná. Mladí vzdělaní lidé tak budou houfně hledat práci jinde a po vlnách emigrace z let 1938, 1948 a 1968 přijde vlna i v roce 2014-2018. Odejdou samozřejmě ti nejlepší, neboť ti mají největší šanci prosadit se v cizí zemi.
7. Jako zachránce Českého státu se objeví řada firem z východní mocnosti. Jejich smlouvy budou velkorysé, jejich manažeři spolehliví a faktury budou promptně uhrazovány. Celý projekt naváže zpět na osvědčené vazby včetně prohloubení politické spolupráce. Český většinový volič bude opět spokojen. Nevětšinový volič bude doufat, že se na tzv. stará kolena bude moci odstěhovat za svými dětmi, které včas emigrovaly. Stejně jako za socialismu, kdy vánoční letadla z Prahy byla plně obsazena důchodci, kteří odlétali na půlroční opakované pobyty do nových zemí českých emigrantů, svých potomků. Dějiny se někdy prostě opakují.
Rudolf Mládek, blog.iDnes.cz
