České fiasko

Milan Vodička
redaktor MF DNES
Ze středu Evropy to vypadá jako bezvýznamný výpadek v cestovním itineráři. Jenže zrušení návštěvy českého premiéra Petra Fialy v Nigérii, jež je africkou supervelmocí a má tolik obyvatel jako polovina EU, je pro Česko v Africe výbuch roku.
Naznačuje rovněž nástrahy spojené se zahraniční politikou prováděnou doma pomocí aktivistických gest.
„Je to obrovský průšvih,“ řekl jeden diplomat, který si nepřál být jmenován. Dodal, že Nigérie udává trendy v celé západní Africe, což teď znamená například velký problém pro českou kandidaturu na místo nestálého člena Rady bezpečnosti OSN.
„Beru to jako neúspěch naší vlády,“ komentoval situaci včera i bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda. Další bývalý ministr Lubomír Zaorálek dokonce řekl, že jde o „rozval naší zahraniční politiky“.
Faktem je, že odmítnutí bylo provedeno na poslední chvíli a potupným způsobem. Premiér Fiala byl v Keni, když v pondělí večer dorazilo po všech přípravách a potvrzeních suché oznámení z Nigérie, což měla být další zastávka jeho africké cesty, že tam náhle nejsou schopni zajistit odpovídající přijetí a program včetně podnikatelského fóra. Česká delegace proto návštěvu stornovala.
„Nikdy se mi nestalo, že bych byl na hranicích státu, kde mám už domluvené i číslo pokoje, cesta je naplánovaná po minutách, a tuto cestu někdo takto zrušil,“ řekl Svoboda.
Zaorálek dodává: „Zrušení návštěvy premiéra je strašně silná věc. Něco takového se nestalo léta.“
Podle diplomatických zdrojů MF DNES připadá jen teoreticky v úvahu, že by Nigerijce cosi naléhavého vyblokovalo. Ale to by se týkalo například jen části návštěvy: tady však byl skrečován celý program. Navíc bez snahy nějak nezájem maskovat.
Diplomaté obeznámení s přípravami přímo na místě potvrdili, že program v Nigérii byl přitom normálně připraven. „Zádrhel není v přípravě,“ řekl další diplomat.
Téměř jistým vysvětlením náhlého nezájmu Nigérie o českého premiéra je podle diplomatů a expertů způsob, jakým čeští politici projevují podporu Izraeli v jeho válce s teroristy z Hamásu v Gaze. Nejde podle nich o to, že Izrael podporují, ale jak to dělají.
„Nevšiml jsem si, že by Nigérie učinila podobné kroky vůči jiným západním státům, a to ani vůči těm, jež podporují Izrael,“ řekl Svoboda. „V našem případě jde o formu vyjádření podpory, což těsně předtím bylo údajně i důvodem ke zrušení cesty ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely do Saúdské Arábie. Politici jiných států, kteří rovněž podporují Izrael, přece nechodí na demonstrace zahalení do izraelských vlajek. Nevšiml jsem si, že by americký ministr zahraničí Antony Blinken šel s vlajkou Izraele po New Yorku. Není to otázka podpory Izraele, ale formy, jakou to provádíme. Trpíme za formu, nikoli za princip.“ Svoboda dodal, že orientace vlády je v zásadě v pořádku. Problém je podle něj v tom, že premiér si „není schopen vynutit jistou formu“.
„Jakmile se z některých projevů stávají aktivistické prvky, tak potom to samozřejmě musí narážet v zemích takzvaného globálního Jihu,“ řekl Svoboda. „Ani britský, francouzský nebo americký ministr nechodí na demonstrace s transparenty.“
České fiasko
Pokračování ze str. 1
Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) včera řekl, že by zrušení Fialovy cesty do Nigérie nespojoval s českou podporou Izraele v OSN. Česká diplomacie podle něj žádné takové signály nezaznamenala.
Nigérie v podstatě není nijak protiizraelská. Obě země spolu mají normální vztahy, Izraelci Nigérii prodávají zbraně a vojenské know-how, ale také různá bezpečnostní, sledovací a odposlouchávací zařízení, jež, jak říká další diplomat se zkušeností v Nigérii, „mohou sloužit v boji proti terorismu, ale také na sledování opozice“.
„Byl jsem svědkem, jak na bezpečnostní konferenci v hlavním městě nechali figuranta kdesi úplně jinde říct do telefonu cosi „protistátního“ a izraelská firma demonstrující svoji technologii ho za dvacet minut dopadla. Na Nigerijce to udělalo velký dojem,“ říká citovaný diplomat.
Izraelci jsou podle něj rovněž velmi vyhledávaní partneři v high-tech zemědělství.
Africký obr
Situace na první pohled svádí k již zmiňovanému vysvětlení, že Nigérie vypustila návštěvu ze silně proizraelského Česka proto, že zhruba třetinu obyvatel tvoří muslimové a na severu země vede válku s džihádisty z hnutí Boko Haram. Čili že by návštěva mohla způsobit doma politické vření.
Ale ani to zřejmě nemusí být pravý důvod. Nigérie má zvláštní étos země, která bojovala proti kolonizaci a pak i apartheidu. Když nyní i levice na Západě v souvislosti s válkou v Gaze mluví o „kolonizaci Palestinců Izraelem“, je to pro Nigérii podle již citovaného diplomata možnost připomenout okolí svou roli a to, že je „nezávislá, má svůj vlastní postoj a tradici osvobozeneckého hnutí. To je víc než islám.“
A český premiér se k tomu výborně hodil.
Nigérie totiž není jen tak někdo.
Máme o ní představy zkreslené tím, že z ní známe hlavně proslulé podvodné dopisy. Ale je to africký obr, kontinentální supervelmoc. Kdo viděl Lagos, kde jsou i v noci bušící ulice plné lidí a pořád se tam něco děje, pochopil, co to znamená, když se mluví o africkém století.
Je to také klasický příklad toho, jak se dnes před očima mění světové siločáry. Nigérie má 225 milionů obyvatel, ale v roce 2050 jich už má být 400 milionů a podle projekcí by se to mohlo do konce století vyšplhat na 900 milionů. Takže by měla být třetí nejlidnatější zemí světa. A pokud se potvrdí trendy, že Čína bude klesat, měla by být Nigérie dokonce druhá hned po Indii.
Už dneska je to největší africká ekonomika. Je zajímavým obchodním partnerem pro Česko, mimo jiné proto, že tam dovážíme vojenskou techniku, létají tam české letouny L-39 Albatros. Armáda je pro Nigérii věcí statusu a sebevědomí, tudíž se ráda účastní misí po světě.
Kromě toho má podle přehledu British Petroleum desátá největší ložiska ropy na světě, což je v tuto dobu rovněž zajímavá situace.
A také má velkou „měkkou sílu“, obrovskou vzdělanou intelektuální elitu, slavné spisovatele a dobré univerzity, ale také filmový průmysl přezdívaný Nollywood, který je třetí největší na světě po Hollywoodu a indickém Bollywoodu. Nigerijské filmy sleduje celý kontinent.
A tak nebylo divu, že sem jel premiér Fiala, protože jedním z cílů africké cesty bylo lobbovat za podporu pro českou kandidaturu na křeslo do Rady bezpečnosti OSN.
„Myslím, že s tím se teď můžeme rozloučit,“ říká jeden z diplomatů, s nimiž MF DNES hovořila. Nigérie udává africké trendy a Afrika má v OSN čtyřiapadesát hlasů, což se teď spíše obrátí proti Česku.
Mohla by se tak opakovat situace z roku 2007, kdy země šla do boje o tuto zajímavou pozici sebevědomě, objížděla se Afrika, ale nakonec vyhrálo Chorvatsko. Ze zdrojů blízkých ministerstvu zahraničí vyplynulo, že nyní Česko udělalo podobnou chybu. Nebylo připraveno podpořit žádost o hlas například nějakým „projektem navíc“, který by působil jako zdvořilost. Diplomat obeznámený se situací řekl, že v Nigérii například provádíme hydrologický průzkum, a protože tam voda často nemá potřebné složení minerálů a látek, lidem měknou kosti a může se jim zlomit i páteř. Proto by bylo prospěšné nabídnout třeba úpravny vody. „Ale my to často bereme v duchu ‚tak jsme přijeli, určitě jsme vám tím udělali velkou radost‘.“
S tímto malým českým velikášstvím souvisí nekoncepčnost české politiky vůči Africe. I nyní se objevily kolumbovské výroky, že cestou Fialy konečně začínáme novou kapitolu vůči Africe. Provází to slova jako export, obrovský trh a snaha čelit Číně. Ale takhle Česko „konečně začínalo“ už několikrát. A ta slova byla víceméně stejná. Chyby taky.
S přispěním Evy Pospíšilové a Karla Hrubeše