Frustrace. Obava z nového. Existenční strach. Staré neplatí. Současnému nevěříme. Budoucího se obáváme. Atmosféra houstne. Odklánění veřejných zdrojů pokračuje vesele dál. Milosti se rozdávají podle libosti. Rampula se vrací. Moroz přichází do dozorčí rady ČEZ. Mediální obraz zkázy. Evropské dotace do osidel „české rotace“. Špatná psaná pravidla, která navíc ani neplatí. Ta nepsaná nefungují. Za peníze si lze koupit vše, doslova skoro všechno a všechny, včetně veřejného mínění, zákona či rozsudku.
Christian Wulff rezignoval. A u nás? Podle jeho vzoru by u nás museli rezignovat téměř všichni. Plné skříně kostlivců i goril. Mlčící většina sleduje nekonečný seriál „ Prohnilí proti prohnilým“. Zlořády metastázují a spoléhají na netečnou veřejnost. Myslitelé tiše dumají. Piráti mezitím kolem prosviští svými novými koráby. Snílkové, blázni, prospěcháři, drobní příživníčci, vazalové i agilní špiclové – ti všichni defilují na scéně. Opratě však drží pevně bezohlední technologové moci. Distributoři našich daní i našich osudů. Ztrát je více, než by bylo zdrávo. A nálezy? Nálezy pozitivních zpráv? Nálezy nadějí a reálných perspektiv? Těch se zoufale nedostává. Evropa nebo Východ? Právo a spravedlnost nebo řízené destrukce? Solidarita nebo nezodpovědnost, netaktnost a sobectví? Hezký holky, dobrý pivo a korupce. Tak prý hodnotí cizinci ČR. Rozklad institucí státu. Česko v hluboké morální recesi. A co dál? Dál? Dál už asi nic. Poslední zhasne a pověsí ceduli – „U rozkradeného krámu“. I když chápu, že ve veselé a příjemné pražské hospůdce může mít leckdo jinou optiku vnímání reality. Chraňme si své mikrosvěty. Bude potřeba z nich načerpávat energii pro časy příští. Mystifikátoři si už pudrují nosy na nové úžasné billboardy. A kdo nejde s nimi, ten jde proti „nám“? Anebo je to všechno jinak? Ale jak vlastně? Začněme u zdravého rozumu a odvahy. Meze už byly dávno překročeny. Přemýšlet o jiné budoucnosti, či dokonce o bourání starého, nelze bez důkladného auditu uplynulého období českého post totalitního experimentu. Podle ekonomické teorie může dlouhá recese končit depresí. Platí to i o společenském klimatu. Žádné relativizace a hledání vnějších nepřátel nás nespasí. Ba právě naopak.
Petr Havlík
CHcete li přežít musíte odstranit nádor,to platí i pro tuto společnost.
Ryba smrdí od hlavy,kdo napomáhá zlodějům sám je zloděj.
Všechno je tu jinak… není to tak dávno, když jsem po šichtě zapnul televizi kanál ČT24 a probíhalo tam nějaké jednání ze senátu… Slovo si vzal současný předseda senátu a spustil něco ve stylu, že dnes se lidi bojí jakkoli protestovat či demonstrovat z obavy, že mohou přijít o práci… Hned jsem si vzpoměl na to, jak jsem ještě v roce 1992 přemlouval horníky (sám jsem pracoval v dole 11 let), aby nevystupovali z odborů, že odbory ač již se v minulosti chovali všelijak, jsou pro pracujícího člověka potřebné jako sůl. Šel bych dokonce tak daleko, že bych požadoval po každém, aby byl odborář… to taky byla první věc, co polistopadová garnitura zlikvidovala – odbory… Odstátněním podniků tzv. kuponovou privatizací byla už jen třešnička na dortu 🙁 Dnes moje žena pracuje v jednom obchodním řetězci a mají přímo zakázané být v odborech… mimochodem z ústavy vyplývá, že každý má na to právo, ale už tam nepoznamenali, že tímto může přijít o práci… Aby si někdo nemyslel, že jsem nějak zaměřený proti hradu, tak p.Klause beru tak, že jako jediný nám nelhal. Jeho slavná věta, že se za 20 let budeme mít, jak v Rakousku je dnes pravdivá…. Opravdu se on a jemu podobní tak mají 😀