Dobrý den,
posílám komentáře k:
– tomu, že poslanci schválili legislativu k dorovnávací dani, která umožní zdaňovat zisky velkých nadnárodních firem
– pomoci zemí EU Palestině
– výraznému růstu ceny kryptoměny bitcoin
Česko získává možnost danit zisky velkých nadnárodních firem, jako drtivá většina jiných zemí světa. Získá tím i miliardy korun, které ovšem veřejné finance moc ozdravit nepomohou
Česko získá možnost danit zisky velkých nadnárodních firem. Dnes to schválila Sněmovna. Co tomu předcházelo a co čekat?
V říjnu 2021 lídři skupiny ekonomicky nejvyspělejších a nejvýznamnějších zemí na summitu v Římě dali zelenou přelomové změně světového daňového pořádku. V důsledku této změny přitvrzuje boj proti daňovým rájům i daňovým “kejklům” technologických obrů. Nyní Fialova vláda postupně překlápí pasáže této přelomové mezinárodní dohody do české legislativy.
Skupina G-20 totiž před bezmála dvěma lety posvětila minimální podnikovou daň ve výší alespoň patnácti procent, které budou čelit nadnárodní podniky. Ty dosud využívají třeba zemí typu Irska, kam účetně přelévají vlastní zisky, aby snížily svoji daňovou povinnost. Země, jako je Irsko, přestože je součástí EU, tak představuje svého druhu „offshore“. Dalšími „offshory“ jsou v rámci EU Nizozemsko nebo Lucembursko.
Tažení mezinárodní komunity proti „offshorům“ neboli daňovým rájům ilustruje, že ty samy o sobě nutně nelze spojovat s jakoukoli nelegální činnosti. To je zásadní připomenout kvůli před několika proběhlé mezinárodní kauze Pandora Papers.
Dokumenty Pandora Papers vlastně potvrdily, co je známé: bohaté, nadnárodní podniky a bohatí jednotlivci využívají daňových rájů, „offshorů“, ke snížení své daňové povinnosti. Platí si za tím účelem protřelé právníky, daňové a účetní poradce, na něž běžný smrtelník nemá peníze.
Těžko předpokládat, že by tito velmi dobře zaplacení profesionálové odvedli špatnou práci a bohatou firmu nebo bohatého jednotlivce, který si je platí, „namočili“ do čehokoli nelegálního. Prostě hledají a nalézají legální skulinky v mezinárodním systému zdaňování. Skulinky hledají a nalézají jak pro nadnárodní podniky typu Applu nebo Googlu, resp. jeho mateřské společnosti Alphabet, tak pro bývalého českého premiéra Andreje Babiše a další tři stovky bohatých Čechů, často mediálně dobře známých miliardářů, kteří Česko „reprezentovaly“ v kauze Pandora Papers.
Proto bývá zveřejnění dokumentů typu právě Pandora Papers nebo dříve Panama Papers do značné míry jen bouří ve sklenici vody. Tyto „bouře“, přestože krátkodobě nemají žádné hmatatelné důsledky, přispívají ovšem k mezinárodnímu růstu povědomí o „offshorech“ a daňových rájích a přispívají také ke stupňování mezinárodního tlaku na ně. Jedním z poměrně revolučních důsledků tohoto tlaku je právě zmíněná dohoda lídrů skupiny G-20 z roku 2021.
Minimální podniková daň ve výší alespoň patnácti procent má podle slov svých stoupenců ukončit po několik desetiletí trvající „závod ke dnu“, kdy se jednotlivé země předhánějí v postupném snižování podnikové daně. Činí tak zejména proto, aby na své území přilákaly nadnárodní firmy a investory.
Některé aktivistické organizace, které se angažují v oblasti reformy světového daňového systému, však patnáctiprocentní minimální sazbu daně mají za stále až příliš nízkou, přestože například právě Irsko nyní uplatňuje sazbu nižší, 12,5 procenta. Podle aktivistů nelze prý očekávat, že patnáctiprocentní sazba způsobí zásadní přehodnocení přístupu daňových rájů. Podle organizace Oxfam ve skutečnosti o žádné reformě nemůže být řeč, neboť minimální sazba je podobná nízkým sazbám podnikové daně uplatňovaným daňovými ráji typu právě Irska, Švýcarska nebo Singapuru.
Nová mezinárodní podniková daň by měla stavět na dodatečném inkasu takzvaného daňového deficitu. To znamená, že jednotlivé signatářské země, je jich více než 130, včetně ČR, budou moci vybírat daň nad rámec této sazby, takzvanou dorovnávací daň. Takže pokud například česká IT firma čelí v Singapuru efektivní daňové sazbě deseti procent ze svého zisku, jejž tam realizuje, Česko bude moci uvalit dodatečnou pětiprocentní daň na tento zisk tak, aby výsledná efektivní sazba představovala dojednaných patnáct procent. Oněch pět procent představuje právě zmíněný daňový deficit.
Studie EU Tax Observatory vypočítává (zde , simulace zde), že EU by zavedením patnáctiprocentní sazby podnikové daně získala ročně navíc 48 miliard eur. Česká republika by dodatečně získala 76 milionů eur neboli necelé dvě miliardy korun. Což odpovídá i aktuálnímu odhadu inkasa této daně.
Součástí dohody zemí skupiny G-20 bude také podpora nové podoby zdanění technologických obrů, zejména amerických společností. Ty by měly v budoucnu své daně odvádět tam, kde jsou činné, nikoli tam, kde formálně vykazují své zisky, což jsou často opět země typu Irska nebo jiné daňové ráje.
Ministerstvo financí ČR mělo v době Babišovy vlády v úmyslu zavést své vlastní zdanění technologických obrů, krok ale nikdy nedotáhlo. V roce 2019 odhadovalo, že by takzvaná digitální daň vynesla 2,4 až 6,6 miliardy korun. Mezinárodní digitální daň bude mít nejspíše sazbu tříprocentní, zatímco české ministerstvo financí počítalo se sazbou až sedmiprocentní. Je proto pravděpodobné, že digitální daň by Česku vynášela zhruba tři až čtyři miliardy korun.
Nová podoba světového daňového pořádku by tedy veřejné kase ČR mohla zajistit dohromady nejpravděpodobněji zhruba pět až šest miliard korun ročně v dodatečném inkasu. Takové inkaso je ovšem příliš nízké, aby zásadněji pomohlo napravit problém strukturálního deficitu veřejných financí, jehož rozsah je v řádu nikoli jednotek, ale stovek miliard korun.
Země EU od roku 2008 poskytly Palestině zhruba desetinásobně větší objem peněz, než z evropských fondů dostalo Česko
Finanční pomoc zemí EU Palestině je v posledních patnácti letech v poměru k velikosti ekonomiky zhruba desetinásobná (!) v porovnání s objemem unijních peněz, které v témže období coby řádný člen EU čerpalo Česko. Ač právě od roku 2008 Gaze zcela a definitivně vládne Hamás, nekonají se tam volby, země EU své peníze posílají dále. Doslova zasypávají Gazu miliardami
Od roku 2008, tedy od prvního roku, kdy moc a vládu nad Gazou zcela a definitivně uchvátila teroristická skupina Hamás, dostává Palestina především od EU a jejích členských zemí zhruba miliardu dolarů ročně. Materiál Evropské komise nazvaný „European Joint Strategy in support of Palestine 2021-2024“ pak celkovou evropskou pomoc Palestině, tedy Západnímu břehu Jordánu a Gaze, vyčísluje za období od roku 2008 na 1,24 miliardy eur ročně.
Země EU tedy už dlouhá léta doslova zasypávají Palestinu, včetně Gazy, miliardami eur. Přitom ohledně toho, kam evropské peníze v Palestině proudí, panují nejasnosti. Například podle zprávy Evropského účetního dvora z roku 2013 se v letech 2008 až 2012 „ztratily“ hned dvě miliardy eur z evropské pomoci Palestině.
Objem evropských peněz, které do Palestiny proudí, je přitom věru masivní. Počítejme. Nominální HDP Palestiny narostl mezi lety 2008 a 2022 z nějakých sedmi na více než osmnáct miliard dolarů. V průměru tedy pomoc především od zemí EU představovala v uplynulých patnácti let každoročně zhruba osm procent palestinského HDP.
Pokud by mělo ekvivalent této pomoci dostávat Česko, tedy tak aby pokryla průměrně osm procent jeho HDP, v uplynulých patnácti letech by muselo od zemí EU inkasovat zhruba 23 miliard dolarů ročně. Což v dnešních cenách a při dnešním kursu odpovídá zhruba 530 miliardám korun ročně. To by za uplynulých patnáct let činilo přibližně osm bilionů korun pomoci, jíž by se Česku od zemí EU dostalo.
Přitom čistá pozice ČR vůči EU činila ke konci loňska zhruba bilion korun. Pomoc zemí EU Palestině tedy v období let 2008 až 2022 byla vzhledem k velikosti palestinské a české ekonomiky zhruba osminásobně vyšší než objem čistých dotací, které Brusel v letech 2004 až 2022 vyplatil Česku. Ve skutečnosti tak v uplynulých patnácti letech „čerpala“ Palestina zhruba desetinásobně více evropských peněz, než kolik jich „v čistém“ – tedy po zaplacení svých odvodů do bruselské kasy – inkasovalo Česko.
I kdyby všechny stovky milionů dolarů, které EU každoročně posílá do Gazy, byly do posledního centu vynaloženy ryze na humanitární a rozvojové účely, Unie tím stejně financuje terorismus, byť nepřímo. Protože když se v Gaze opraví silnice za unijní peníze, vládnoucímu Hamásu o to více zbude třeba na nákup íránských zbraní nebo výcvik hrdlořezů. Na pomoci EU Palestině se přitom podílí i Česko; coby členská země Unie, podílející se na společném unijním rozpočtu a čerpající z něj. Bez pomoci Palestině by české odvody do něj mohly být o to nižší, případně by Česko mohlo coby čistý příjemce čerpat více, než čerpá.
V poměru k velikosti ekonomiky Gazy je pomoc především zemí EU vyplacená této části Palestiny od posledních tamních voleb roku 2006 stále několikanásobně větší než objem peněz (zmíněný zhruba bilion korun), které Česko dosud celkově „v čistém“ čerpalo z evropských fondů, a to tedy od svého vstupu do EU roku 2004. Zarážející je, že EU a její členské země tuto svoji dlouhá léta trvající, velice velkorysou pomoc Gaze nepodmiňují ani naprostým demokratickým minimem – tedy vypsáním voleb.
Teroristé z Hamásu za peníze z mezinárodní pomoci – z EU, ale významně i třeba z Kataru – v Gaze tedy staví a opravují školy, nemocnice a silnice. Tudíž místní mají v Gaze Hamás vlastně rádi, i když už od roku 2006 nemohou svobodně volit. Přitom současně z daní a cla, které Hamás vybere od takto zpacifikovaných a upokojených obyvatel Gazy, blahořečících vládnoucí teroristy za ony nové školy a nemocnice, pak ten samý Hamás nakupuje od Íránu smrtonosné rakety, vražedné drony a cvičí si další a další hrdlořezy. Nemusí ze svého platit školy a nemocnice, takže se svého zaplatí o to víc raket a samopalů.
Nic jako izolovaná a adresná pomoc ryze potřebným v Gaze tudíž prostě neexistuje. Je to nebezpečný alibismus. Jediný způsob, jak nesponzorovat, byť nepřímo, krveprolití a masakry, je zastavit finanční pomoc Gaze.
Obyvatelé Gazy si Hamás před sedmnácti lety zvolili v řádných volbách. Nesou za své rozhodnutí odpovědnost. Evropa, zejména EU, nemá tedy žádnou morální povinnost do Gazy posílat zhruba miliardu dolarů ročně, údajně na humanitární a rozvojovou pomoc, jak tak od té doby činí.
Kdo říká, že EU má dále financovat Gazu, neboť tam žije mnoho mladých lidí (kteří Hamás nezvolili), vlastně současně říká, že by Západ měl zrušit sankce proti Rusku. Protože v Rusku přece také žije mnoho mladých, kteří ani nebyli na světě, když se prezident Vladimir Putin poprvé dostal k moci. Lidé v Gaze si – v roce 2006 – do svého čela zvolili Hamás úplně stejně jako Rusové Putina o šest dříve. Pokud EU nyní – po napadení Izraele – bude posílat dále peníze do Gazy, je to jako kdyby po invazi na Ukrajinu posílala peníze do Ruska.
I když, pravda, tehdy v roce 2006 dotlačil Hamás k účasti ve volbách v Gaze emirát Katar, jenž jej od té doby štědře sponzoruje. A s nímž, mimochodem, také Německo loni uzavřelo patnáctiletý kontrakt na dodávky zkapalněného plynu.
Opět se tak smutně potvrzuje, že Němci nedělají malých chyb. Jen co přestali nakupovat plyn od Putina, uvázali se k jeho nákupům od vrchního sponzora teroristů z Hamásu; nepřímo platili válku na Ukrajině, teď zase mohou platit masakry Hamásu. A to jen proto, že si povypínali jaderné elektrárny.
Takže vlastně: jak chtít odpovědnost po voličích v Gaze, když zodpovědnost zcela nemají ani ti v Německu?
Bitcoin opět prudce roste, letos zatím přidává přes 100 %. Množí se spekulace, že v USA vzniká první fond na přímé obchodování s ním
Nejstarší a nejrozšířenější světová kryptoměna, bitcoin, opět „válí“. Dnes nad ránem středoevropského času překonala cenovou úroveň 35 tisíc dolarů za kus. Bitcoin je tak nejdražší od loňského května. Za letošní rok si připisuje zhodnocení zhruba 105 procent.
Důvodem výrazného oživení zájmu o investice do bitcoinu jsou především stále intenzivnější spekulace o již brzkém schválení fondu, který by ve Spojených státech umožňoval přímé investice do bitcoinu na okamžitém trhu s ním. Dosud takový fond v USA neexistuje, přestože různé společnosti o jeho zřízení usilují již více než deset let. Pokud by takový fond vznikl, lze předpokládat, že zásadně přispěje k usnadnění a popularizaci investic do bitcoinu mezi drobnými investory v USA. Bitcoin by tak získal nový, početný okruh potenciálních investorů, a navíc by upevnil svoji pozici coby již celkem standardního investičního aktiva.
O schválení takového bitcoinového fondu se nyní snaží hned několik společností, včetně zvučných a dobře zavedených jmen konvenčního finančnictví, jako je BlackRock nebo Fidelity. BlackRock představuje největšího správce aktiv na světě a podílí se třeba i na správě investic rezerv České národní banky. Pokud by takovéto společnosti disponovaly svým bitcoinovým fondem, velmi pravděpodobně dojde k výraznému rozšíření okruhu jeho vlastníků a uživatelů. Což pochopitelně už nyní – v rámci dané spekulace – podporuje vzestup ceny bitcoinu. A s ním i řady dalších kryptoměn, jichž nyní existují již tisíce.
Navíc, americký odvolací soud včera formálně potvrdil svůj verdikt ve prospěch společnosti Grayscale Investments, která rovněž usiluje o zřízení bitcoinového fondu výše uvedeného rázu. Narážela však dosud na odmítavý postoj americké Komise pro burzy a cenné papíry, která je úřadem, jež má schvalování fondů v gesci. Rozhodnutí soudu je tak další pozitivní zprávou pro celý trh s bitcoinem.
Komise pro burzy a cenné papíry dosud všechny návrhy na zřízení fondu, jenž by umožňoval přímé investice (přímé ve smyslu nikoli například přes termínové kontrakty) do bitcoinu, zamítala v obavě ze zpronevěr a manipulace s trhem. Nyní – i po zmíněném verdiktu soudu a při vědomí, že o zřízení fondu usiluje hned několik zavedených společností konvenčního finančního světa – však zásadně roste pravděpodobnost, že Komise nakonec přistoupí ke schválení nejspíše hned několika bitcoinových fondů, a to dost možná už letos, nejpozději v prvním pololetí příštího roku.
Spekulace o brzkém zřízení bitcoinového fondu, nebo dokonce hned několika takových fondů, neboť žadatelů je několik, nyní přiživuje na sociálních sítích rychle se šířící zjištění analytika Bloombergu Erica Balchunase. Ten na platformě X včera upozornil, že organizace zajišťující clearing a vypořádávání obchodů na amerických burzách – Depository Trust and Clearing Corporation – již přidělila takzvaný ticker (neboli při investování a obchodování oficiálně používanou zkratku) fondu jménem iShares Bitcoin Trust. Což je právě obchodní název zamýšleného bitconového fondu společnosti BlackRock.
Přidělení tickeru ještě sice neznamená formální schválení fondu, avšak jde o poměrně spolehlivý signál, že takové schválení může být „na spadnutí“.
