Vařila myšička kašičku na ČEZáckým rendlíčku, tomu dala, tomu víc, tomu málo a na Topku nezbylo nic.

Tak to vidíš, občane, kníže Schwarzenberg nám sdělil to, co je údajně veřejným tajemstvím, a tak otevřel pomyslnou politickou Pandořinu skříňku. Domnívám se, že za tuto upřímnost mu ledaskdo odpustí i to, že si občas při zasedání vlády a parlamentu očividně schrupne. A já k tomuto veřejnému tajemství přidám ještě jedno.

Před časem jsem navštívil svého známého a při kávě v jedné pražské hospůdce jsme probírali i vnitropolitickou situaci. To, co jsem se dozvěděl o dnes již bývalém šéfovi ČEZu, bylo vskutku kuriózní.

Martin Roman před volbami do poslanecké sněmovny obcházel vytipované pražské osobnosti, kterým nabízel finanční podporu při založení nové politické strany. Dostal ale několikrát košem! Údajně jediným, komu libě zaznělo cinkání zlaťáčků vydělaných v polostátní firmě ČEZ, byl Vít Bárta. A tak slovo dalo slovo a Bártova firma ABL se stala dodavatelem bezpečnostních služeb ČEZu. A nám se z tohoto oboustranně ideálního přátelství na politické scéně vylíhly Veverky.
Co se člověk v hospodě nedozví, že?

Ono kolem ČEZu je ještě mnohem více nezodpovězených otazníků. Uvádím jen jeden z mnoha, který by měl občany zajímat ze všeho nejvíce. Bruselský antimonopolní úřad „naklusal“, za přítomnosti hladových kamer médií, do ČEZu, občan očekával s napětím nějakou průlomovou informaci o výsledcích vyšetřování, ale ejhle, ono nic. V podstatě se občan dozvěděl jen to, že ČEZ je podezřelý z bránění vstupu konkurenci na náš trh. O výsledku tohoto šetření jsem nenašel na internetu ani čárku. Že by opět někdo podlehl vábení cinkotu vydělaných miliard pana Romana? Holt konkurence, která by stlačila ceny energie na rozumnou úroveň, si u nás ani „neškrtne“.

Co dodat na závěr. Snad jen otázku, kdy už se konečně dozvíme pravdu?!

Petr Havlíček