Je neuvěřitelné, že dnešní nepovedená vláda, která se bez nejmenších rozpaků napakovala z národního majetku, který jim byl pouze svěřen, vůbec přemýšlí o vyrovnání s církví. Domnívá se, že by bylo vhodné, formou referenda, jakýkoliv výsledek svést na celý národ, a ať si on žije se svým rozhodnutím. Ovšem to až potom, co si vlády celých dvacet let bez studu přisvojovaly, co jim bylo libo. Často i za hranicí zákona a zlodějským tunelováním. Teď se vláda diví, že i církve by chtěly zpátky, co jim kdysi patřilo.
Je pravda, že kdysi dávno, na začátku sametové …., církve prohlásily, že nechtějí majetkového vyrovnání, pouze omluvu od vlády za to, jak jim bylo ublíženo. To ovšem bylo v pravěku „El Dorada“ a před divokým výpadem západního materialismu. Potom stály stranou a nestačily se divit, jak žízniví chamtivci – často i mafiánským způsobem, s podivnými dokumenty a „přísně podle zákona“, jak říkával zloděj a korouhvička Husák, s urputností divokých vlků a pilných mravenečků, si rozebírali národní bohatství. Ať se církve podívaly, kam podívaly, všude se pilně dolovalo, tunelovalo, přivlastňovalo a často i bezostyšně kradlo. Vláda, která vydolovala i celé uhelné doly, největší, nejlepší sousta, a pobízela svoje příbuzné i kamarády, aby se neostýchali a „odstátňovali“, dokavad je co. Tato vláda se najednou diví, že se našli i v církvi „zlotřilci“, a teď by také chtěli zpátky, co jim kdysi patřilo. Vládní jsou vyděšení, že církev jim chce dělat konkurenci v rozkrádání – už toho mála, co tam zůstalo. Dost dobře nemůžou církve odmítnout, po těch jejich orgiích loupežníků. Je totiž neoddiskutovatelné, že podle jejich zákonů, by církvím měli vrátit, co jim kdysi patřilo.
Ovšem jít za rok 1948 je snad až přehnaná ohleduplnost. Jeden se až diví, že vladaři nedisponují takovými ohledy ke svému vlastnímu lidu, který, podle pracovní smlouvy, mají dobře, odpovědně spravovat. Vládní nejspíš počítají, že stejně jako s lidem zachytračí i s církví. Nejlepší pozemky, nejhezčí a nejcennější věci jsou už dávno „vykulačeny“ a těžko bude nynější vlastníky rozkulačovat, či znárodňovat, aby to mohli vrátit církvi. Na „vykulačení“ a vrácení církevních majetků zůstanou jen zchátralé budovy, pozemky, o které už ani dnešní šlechta nemá zájem a množství dluhopisů darované vlastním dětem – s nadějí, že inflační trendy ty dluhopisy úplně znehodnotí, nebo setsakramentsky zmenší.
Je to postup opravdu hodný soudruha Šalamouna, anebo aspoň pana Paroubka, že se to snaží udělat (světe zboř se) s referendem. Lid totiž nerad dává, co údajně dostal – i když je to od komunardů. Tak budou oni vinní, když dají – a definitivně vinní, když nedají. Pro vládu loupežníků naprosto kouzelné. A kdyby lidé dali, tak to stejně zaplatí oni, a jejich děti. Třicet let, nebo šedesát, to je platba pro děti, které ještě teď nejsou narozené. Ovšem to vládním nebrání, aby z poplatníků peněz dnes hýřili, jako opilí drzí buržoové.
Nebrání to prohlásit ani pánům jako buržoa Paroubek a podobní, že: „církve kážou vodu, ale samy chlastají víno.“ Ale, ale, pane Paroubku, vždyť se ženou jste, podle vás, po sametu „rejžovali“ minimálně 160 tisíc měsíčně – mimo mnoha vládních i stranických prebend. A kdo ví, kolik káplo za to sedění v různých komisích. A neopovažujte se mně tvrdit, že lžu, že to bylo jenom deset let! Vždyť vy, kovaný socialista, házíte lidu drobky ze svého bohatého stolu a kážete lidu pít vodu, a zatím chlastáte ty nejjemnější koňaky, slivovici i víno. Jste horší než církve, protože ony spravovaly národní bohatství i kulturu. Vy to pouze rozebíráte! Jen se podívejte na svůj projev, kde popisujete – ne tak cudně, svoje příjmy i výdaje a ještě obdivně dodáte: „No, kdo na to má?“
Je lepší, když se národ s církví vyrovná, protože tahle vláda to jinak prochlastá a prošustruje do zahraničí – jako příkladně pan Hušák. Ušák jeden. Nebo pan Roman, který má investice po celé zeměkouli, mimo Novaja Zemlja a snad České Republiky.
James Macek
E-mailem koluje zajímavá informace
Už císař Josef II. kolem roku 1780 kromě zrušení nevolnictví provedl faktické zestátnění církve (samozřejmě katolické, protože jiná v té době ani nesměla být…)
Císař Josef II. (syn Marie Terezie) už měl totiž dost rozpínavosti a arogance církevních představitelů, zavedl toleranci všech náboženských vyznání – a církev v podstatě zbavil veškerého majetku. Nadále byli církevníci jen „správci a provozovateli“ všech církevních statků, které od té doby patřily státu. Tedy alespoň v tom byl Josef II. císař „blahé paměti“. Udělal kus záslužné práce. Dokázal to, co nedokázali ani husité!
Tento stav přetrval i konec Rakousko-Uherska a vznik ČSR.
Také by mě zajímalo, jak vycházel Vatikán jako vedení katolické církve s Musolinim ve fašistické Itálii za druhé světové války. Mám silné podezření, že by se to dalo nazvat kolaborarí a tím pádem by se na církevní majetek vztahovaly Benešovy dekrety.