Vždy, když vypluje na povrch další z řady špinavostí, kterými se naše politika jen hemží, si říkám, že už mě snad nemůže nic víc překvapit. Dnes jsem se opět přesvědčil, že může…. Zase se jim to povedlo….. Přiznám se, že mě v první chvíli napadlo, zda se nejedná o nějakou recesi, montáž- až tak neuvěřitelné mi to připadá…. A tak jsem zapátral na internetu, zda bych nenašel nějaké další informace, ale nic jsem neobjevil. Osobně bych byl velmi rád, kdyby se ukázalo, že jde o vtip. Každopádně, pokud je pravda to, co je uvedeno níže, potom už se snad dá říct jediné: "To už přestává tráva růst a všichnivímeco smrdět!" No posuďte sami, následuje přepis novinového článku s názvem Dárek na rozloučenou autora Jakuba Koháka (MF Dnes), který dnes dorazil do mé e-mailové schránky:
Každý politik si na odchodnou ,může vzít jeden předmět, který patří státu. Seznam zmizelých cenností je šokující. Mnohdy se jedná o díla nevyčíslitelné hodnoty.
Zákon, který zůstával věky zatajován, se omylem dostal na veřejnost. V parlamentním bufetu se jeden z ovíněných poslanců nechal slyšet, že kvůli ničemu jinému do politiky vlastně nešel. O co jde: končí-li politikovi funkční období, má právo vybrat si jakoukoliv věc, předmět relikvii… Brát se může z četných depozitářů, skladišť, z galerií, z muzeí- v podstatě odkudkoliv, jen musí jít ostátní majetek.
"Jde o odměnu za služby státu a zároveň se tak umělecké předměty vrací lidu- tedy tam, kam patří, říká Rostislav Nedělka, komisař pro věci vnitřní při Parlamentu České republiky. Našim redaktorům se podařilo vypátrat několik jmen i se zmizelými předměty.
Jan Ruml si například odnesl kanón, kterým Švédi dobývali Prahu, Ivan Langer se pyšní Řádem zlatého rouna, jenž kdysi patřil Franzi Josefovi. Miloš Zeman má první vyrobenou lahev becherovky, Ivan Pilip Masarykův bičík na koně. Mirek Topolánek si na odchodnou vzal Jarmulku prvního pražského rabína a Jiří Paroubek si přivlastnil Gottwaldův zimník i s papachou. Zatím posledním, kdo využil zákona "o odchodné", je Pavel Bém. Ten si vybral rozměrný obraz Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým. Výčepní z hospody U hrocha, kam poslanci často zaskočí na jedno tři točené, přichází s historkou: "Jó, Jandák tady onehdá platil nákejma houslema, prej na ně hrál Tyl nebo Škroup nebo co…"
Historik Karel Stařík na dotaz, zda je zákon stále v platnosti, odpověděl kladně. Přirovnal jej ke skupině z dnešního pohledu bláznivých britských zákonů, které nebyly nikdy zrušeny
