Odbory jsou sdružení zaměstnanců založené s cílem prosazovat jejich pracovní, hospodářské, politické, sociální a jiné zájmy. Potud jednoduchá definice. Vzhledem k tomu, že odbory sdružují a hájí zaměstnanecká práva, měly by tedy v první řadě usilovat o zachování pracovních příležitostí. No a jaká je skutečnost?
Odborářští představitelé zcela nechápou podstatu tvorby a udržitelnosti zaměstnaneckého místa. Oni se nesnaží hledat podporu produktivity, inovací nebo řídících systémů, aby byla vyšší ekonomická stabilita firemního potenciálu, která jediná může vytvořit optimální podmínky pro vznik a tvorbu nových pracovních míst. Jediné, co dovedou vytvářet je nekompromisní a bezohledný nátlak na management firem ohledně zvýšení mezd. V poslední době se dokonce pustili do prosazování zvýšení sociálních dávek pro zaměstnavatele. S tím že zaměstnavatel platí o třetinu méně, než zaměstnanec. Tito zástupci vůbec netuší, že zaměstnavateli nikdo neplatí dovolenou ani svátky a další zaměstnanecké výhody, které ale zaměstnanci vesměs pobírají. Pokud se ohlédnu nazpět, kdy zaměstnanci automobilky Škoda vyrukovali se stávkou za zvýšení mezd a za pár měsíců se již museli obávat o svoje místa, je to přesný obraz hloupého uvažování a nepochopení úlohy a funkce odborů. Nesmyslné diskriminační šrotovné v zahraničí tuto nepříznivou situaci sice na čas oddálilo, ale blíží se zase neodvratné problémy. Další plánované stávky u státních drah, které jsou již léta v obrovských ztrátách, jsou také perličkou na falešném dortu, zvané odbory. Další stávky v neziskovém sektoru jako je policie, hasiči, učitelé, státní úředníci atd. by si měli uvědomit, že jsou placeni z oblasti produkce výrobního potenciálu a že tato oblast má podstatně nižší příjmy než oblast nevýrobní. A to nejpodstatnější, dobírají se navýšení platů ve chvíli, kdy stát je neúměrně zadlužen a v důsledku celosvětové krize mu klesají razantně příjmy. Toto vše svědčí o neochotě odborářů nést spoluodpovědnost za prosperitu a stabilitu státu. Svědčí to o podivných praktikách, které spíše mají za cíl destabilizaci ekonomiky s narušením rozumné ekonomické rovnováhy mezi příjmy a výdaji, které jsou hlavním pilířem demokratických struktur státu.
Pokud skutečně odboráři chtějí hájit zájmy zaměstnanců, měli by v první řadě podporovat rozvoj a ekonomickou stabilitu výrobního potenciálu, tedy firem a závodů. To je totiž jediná cesta, jak udržet a posílit stabilitu a tvorbu pracovních míst.
Pokud chtějí odbory přesvědčit národ, že když výrobní sféře zvednou daně, bude se mít náš stát lépe, tak je třeba hodně nahlas říci: Je to vše přesně naopak.
Zvýšení daní není nic jiného, než oslabení firemní ekonomické stability, která následně vede ke snižování mezd a pracovních míst a tedy i menšího výběru daní. Výsledek pro stát: zvýšený náklad na nezaměstnanost, možná stejná výše vybraných daní a mnoho nešťastných rodin s nesplacenými dluhy a hypotékami na krku.
Četl jsem tento článek třikrát, neboť jsem nechtěl věřit, že ještě v dnešní době může někdo takto uvažovat. Všechny tyto „úvahy“ jsou zcestné a myslím si, že pisatel tohoto článku nikdy nepracoval a ani se jinak nepodílel na prosperitě firmy, než od pracovního stolu. Odbory jsou nutnost a výsady vzniklé z minulosti se mají hájit. Kde má dělník hledat útočiště před arogancí zaměstnavatele ? Útok na učitele je už vůbec obludný ! Chceme snad mít národ nevzdělanců ? Už jednou jsme všichni takovéto řeči poslouchali a nemyslete si, že si nepamatuji kdy. Ano bylo to v době „utahování opasků“ na začátku 9o-tých let. Odbory byly zbaveny kontroly vedení podniků pod rouškou zpátečnické organizace a výsledek ? Vytunelované, zkrachovalé a vylidněné kdysi úspěšné podniky. A nakonec se tady dočtu, že za to můžou především odbory ? Vážený pane, tohle není rozkrytí cílů odborů, ale rozkrytí Vašeho nedostatečného přehledu v této oblasti vůbec 🙁