Jako malí kluci jsme chodili s bratrem hrát mariáš s místním holičem, který provozoval své řemeslo v sousedství. Holičství měl přes ulici a vždy, když měl volno a občané nepotřebovali zkrátit svůj přerostlý vlas a vous, využili jsme volné chvíle k realizaci této hazardní hry. Naším platidlem byly sirky. Pro nás to byla velká zábava, při které jsme se učili od pana holiče strategii i rozvaze a hlavně chytrosti a opatrnosti. Pan holič byl již pán v létech a v naší obci byl uznáván jako zodpovědný spolehlivý finančník a zastával dlouhá léta funkci pokladníka v JZD. Jeho výraznou vlastností byla opatrnost, rozvážnost a šetrnost. Nikdy ve hře neriskoval, ač se jednalo byť jen o jednu jedinou sirku. Jako kluci jsme si z prohry nic moc nedělali, vždyť krabička sirek nestála skoro nic. A tak postupně hromada prohraných sirek rostla a rostla. Když jsem dospěl a stál jsem a stojím před rozhodnutím, zda riskovat nebo být opatrný, vždy se mi vybaví hromada prohraných sirek a moudrá opatrnost starého pána. 

Příběh č. 1. Poker 

Před mnoha léty, když jsem byl ještě teenager, jsem byl pozván ke stolu, kde se hrál poker, a neodolal jsem. Po chvíli jsem dostal do ruky královskou čtyřku. Protihráč měl také zřejmě dobrou kartu a po domluvě s hospodským se nechal „založit“ a přihodil k stokoruně, která byla v banku, ještě pětistovku. Dorovnal jsem a vyhrál. Měl čtyři desítky. Vzhledem k tomu, že vyhraná částka byla polovina tehdejšího platu, dost ho to vzalo. Jeho výraz obličeje si pamatuji dodnes. Od té doby jsem hazardní hry nehrál. Ptáte se na důvod? Pokud někdo má dobrý pocit z toho, že někoho jiného obere při hazardní hře o peníze,  můj případ to není.

Příběh číslo 2. Prodavač

Můj zákazník, který podniká v oblasti řeznictví a uzenářství, zaměstnával mladého perspektivního mládence, který se v jeho firmě postupně vypracoval během deseti let z řadového dělníka až na vedoucího prodejny.  Vždy měl vše v pořádku a prodejna, kterou řídil, vykazovala vysoké obraty a slušné tržby. Jednoho dne se ale začaly tržby razantně snižovat a majitel obchodu se rozhodl pro kontrolu hospodaření. Tato kontrola odhalila půlmilionové manko. Při konfrontaci, kam se peníze poděly, se mladík přiznal, že je během několika málo měsíců prohrál v automatech. Když mi tuto historku zákazník vyprávěl, byl doslova zdrcen realitou, kterou do této chvíle neznal. Šel do jedné z heren a půl dne sledoval, co se tam odehrává. Jeho závěr zněl: Je to svinstvo páchané na lidech, kteří si nedokážou říci ne. Jejich mentalita je nastavená tak, že nejsou schopni vyhodnotit svoji situaci a zcela podlehnou falešné touze po pomyslné výhře.

Příběh číslo 3. Soudkyně

Při jedné dodávce interiérů, při které nám odběratel „zapomněl“ zaplatit a, jak vyšlo posléze najevo, ani to nehodlal učinit, jsem na něho podal žalobu, kterou jsem oprávněně vyhrál. Na tom není až tak nic zajímavého, ale soudkyně, která tento případ soudila, se na mne časem obrátila, zda bych jí nepůjčil tři sta tisíc na přestavbu starého statku na výukový areál pro děti. Nechápal jsem a rovnou se jí zeptal, proč takovou záležitost neřeší přes dotace a banky. Vymlouvala se na všechno možné i nemožné. Moje vysvětlení, že volné prostředky, pokud nějakými disponuji, používám výhradně v rámci své firmy, ji moc nepřesvědčily a svůj pokus zopakovala s půlročním odstupem ještě jednou. Opět nedostala nic. To již ale bylo ve chvíli, kdy se veřejně vědělo, že dluží milióny. Jak se může stát, že soudkyně s velmi slušným platem nakonec skončí ve vězení za obrovské dluhy? Opět to byl hazard, který nedokázal zastavit ani člověk, který denně přichází do styku s tímto neřádstvem.

Dalo by se uvádět jen z mého okolí další a další případy, které končily i pokusem o sebevraždu. Vždy se jedná o lidskou závislost, se kterou si lidská psychika nedokáže poradit. A to je příčina všech problémů v oblasti hazardu.

Říkáme tomu hra. A ona to také hra je. Hrajeme si jako malé děti na automatech, nad kterými nemůžeme vyhrát. Sedíme dlouhé hodiny s balíčkem karet a věříme, že právě my budeme těmi šťastlivci, kteří dostanou tu správnou kartu a vyhrají. A je nám jedno, že někdo musel prohrát. Naše víra ve Sportku, Sazku a celou řadu dalších hloupých lidských výmyslů nás žene k touze se domnívat, že to budu zrovna já z mnoha miliónů stejně naivně smýšlejících lidí, který se ze dne na den stane boháčem.

Zkusme se podrobněji podívat na ten náš hravý hazardní svět:

Začneme hracími automaty. Co člověku a lidskému společenství může přinést hrací automat? Za několik hodin v něm může zmizet několik tisíc korun. Hospodský, majitel automatů a obec nebo město si mnou ruce a těší se z tržby, kterou vydělali na člověku, který je ve své podstatě závislým, tedy ne zcela svéprávným člověkem. Postupně tento člověk ruinuje sebe, rodinu a celé své okolí a nakonec skončí, v tom lepším případě, v sociální síti státu, který se o něho musí postarat. Nezřídka se mu rozpadne rodina a může dokonce skončit na ulici, v kriminále nebo si může sáhnout i na život. A tohle je naše běžná realita, se kterou jsme se jaksi sžili a také smířili. A já se ptám: Je to normální? Domnívám se, že není. Je to bezohledné lidské svinstvo.

Kasina. To jsou v podstatě jen „hry pro dospělé“, ale tady již do reality vstupuje podstatně vyšší kalibr. Zde se dá vaší peněžence ulehčit i o statisíce. Je to naprosto stejná záležitost, která je ale okrášlena několika prestižními hvězdičkami. Zisk provozovatele kasina je obrovský, a ještě k tomu nezdaněný. Říkáte si, jak je to možné. I já si kladu takovou otázku a jak se zdá, nikdo na ni nehledá odpověď. Takováto zařízení přivedla na mizinu a posléze i do kriminálu i takové lidi, jako je zmíněná paní soudkyně. A samozřejmě celou řadu dalších. A já se opět ptám: Komu jsou prospěšná kasina? Společnosti jako celku zcela jistě ne.  Rusko moc „nemusím“, ale v této oblasti si dovedli udělat razantní pořádek. Prostě kasina zakázali.

Burza. Tak tady se již začínáme blížit k vysněnému vrcholu, na kterém by se rádi slunili kdejací mudrlanti a spekulanti, kteří by si chtěli slušně přivydělat bez klasické poctivé práce, například ve výrobě.  Burza není nic jiného než hlad po zisku, který nestojí téměř žádnou námahu. A vidina potencionálního možného příjmu patřičně okořeněná brokerskými společnostmi, které mají jen jediný cíl. Dostat se k vašim penězům, aby s nimi mohli provádět další finanční spekulace.
Gigantický spekulativní kapitál se kumuluje v oblastech, které neposilují ekonomiku, nikoli tam, kde se tvoří základy společnosti, tedy v produkci hmotných a reálných produktů. Tyto peníze neposilují ekonomické nástroje v oblasti tvorby pracovních míst a jejich působnost je zcela mimo reálnou kapitálovou úroveň výrobního procesu. Další zisky jsou generovány jen spekulací a obchodem s penězi nebo komoditami. Je to vlastně opět taková „hra pro dospělé“, kteří si hrají na to, koho kdo „přečárá“ a přechytračí. Pokud vezmu za příklad burzovní machinace s ropou, elektřinou a plynem, je zřejmé, že tato nechutná hra a celý tento systém jsou zaměřeny hlavně na zvyšování cen pro ty nejníže postavené ve společnosti, tedy nás, obyčejné spotřebitele a degradují nás na novodobé nevolníky, kterým nezbývá než platit a zase poslušně platit. Dnešní cena benzínu, která se začíná krok za krokem blížit 40 korunám, je nestydatým diktátem finančních korporací, kterému je lidstvo podrobováno s tichým souhlasem všech vlád na celém světě. Toto je ten nejšpinavější hazard, který s námi bezohledná burzovní mašinérie hraje.
 
Nejvyšší patro. Každý moudrý a selským rozumem obdařený člověk, stojí-li na čelních státních pozicích, by se měl snažit nežádoucí oblast hazardu eliminovat, popřípadě jej zcela zakázat. A co na to naše vláda, parlament a senát? Nejenže nedělají nic, oni se sami podílejí na tom největším hazardu současnosti. Hazardují s rozpočtem naší země tak bravurně, že dluhy, které náš stát není schopen splácet, jim nevadí a ještě se chystají splácet dluhy jiných zemí.

Co říct závěrem ke všemu tomu svinstvu kolem nás. Napadá mě jediné. Veřejná žaloba na stát.
http://pozitivnisvet.cz/neprehlednete/verejna_zaloba_na_stat

Petr Havlíček