Je moje, není moje, patří někam do holdingu… Andrej Babiš (ANO) má sice voliče, kteří mu odpustí všechno, on jim to ale ani trochu neusnadňuje. I tomu nejoddanějšímu fanouškovi, který by se ohledně vlastnictví Čapího hnízda spokojil s jakoukoli odpovědí, přece dojde, že několik protichůdných tvrzení nemůže platit zároveň.
Pakliže jsme zde ondyno uvedli, že politický predátor Babiš nemá na tuzemské politické scéně přirozených nepřátel, je nyní třeba tuto tezi korigovat. Jediné vážné nebezpečí pro něj v tuto chvíli představuje sám Andrej Babiš.
Zdá se, že politické bárce místopředsedy vlády po několikaleté plavbě s větrem v zádech přece jen cosi zavadilo o kýl. Tou zrádnou krou je Babišovo velikášství. A přestože do podpalubí zatím teče jen čůrkem, měl by kapitán rychle zkontrolovat pevnost celé konstrukce. Na případu Čapího hnízda si může Babiš konečně ověřit, že stát není firma. Nebýt politikem, může jako podnikatel nad zbabranou dotací zamáčknout slzu, zaplatit pokutu, a kdyby zaměstnanci chtěli vědět, co se stalo špatně, houknout na ně, co je jim po tom. Zde ale vicepremiér testuje voliče. A dělá to jako v té firmě.
Nejprve se Čapím hnízdem chlubí v televizi. Pak pro změnu tvrdí, že není jeho. A konečně odhalený problém svádí na holding, kde on – magnát – nemůže přece tušit, co se děje v suterénu. Co je nakonec komu do vracení nějaké dotace čtyř miliónů plus penále, která byla vyfakturována dřív, než měla? Vždyť i rada středočeského Regionálního operačního programu větší část pokuty prominula a firma zaplatila necelých 40 tisíc korun.
