To, co Tomáš Baťa řekl o hospodářské krizi před 79 léty, se té dnešní krizi podobá jako vejce vejci. Jak je možné, že se lidé stále znovu dopouštějí týchž omylů a nevidí si ani na špičku nosu?
"Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu.
V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás povzneslo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.
Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry. Technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze. Důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“
Výrok Tomáše Bati z roku 1932
Znám tento citát již několik let. Škoda, že se jím naši politici a bankéři neumí (nebo nechtějí??) řídit. Baťa – to byl stejně nedoceněný velikán našich dějin. Bohužel…
nedoceněný velikán. Máte pravdu. Člověk jen tuší, že byl dobrý a výjimečný, ale s každou novou zprávou o něm či citátem žasnu, jaký to musel být člověk…
Na dnešní dobu je výrok Baťi potřeba „přetlumočit“ lidem, například takto: Potřebujeme základní principy úspěchu každého člověka, principy postavené na mravních zásadách k lidem, k práci a veřejnému majetku. Můžete to být například 7 universálních zákonů (například od Deepak Chopry, anebo ekonoma René Eglího) a těmito zákonitostmi poměřovat MORÁLKU a tedy i podstatu lidské aktivity jako správnou a prospěšnou (a zákony stavět na těchto morálních principech).
A dále pravidlo Baťi aplikovat do praxe zavedením hodnocení produkce a spotřeby energetickou náročností a korigování spotřeby daněmi z této energetické náročnosti; přerozdělení daní tak, aby bylo jasné, že trh podporuje produkci s co nejnižší energetickou náročností (tedy hodnotit vše energetickou náročností a její snižování korigovat daněmi z energetické náročnosti) a tím „Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic“ a tím, že budou peníze podloženy energetickou náročností (a časem bude ještě rozlišena na energetickou náročnost práce a náročnosti spotřebovaných ostatních zdrojů a z těch platit nižší a vyšší daně) tak nevydírat pracující, dělat to, co nás povzneslo (tedy přemýšlet, jak dosáhnout nových technologií s co nejmenší energetickou náročností zdrojů a snižováním manuální pracnosti), pracovat a šetřit (šetření systémově podchytit tím, že budou daně z energetické náročnosti spotřeby) a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.
Baťovi myšlenky je třeba aplikovat v současnosti a uvést do praxe. To by měl být cíl všech těch, co chtějí změnu!!
tyto citáty Baťi kolují po internetu a nelze než s nimi souhlasit