Po prvním dílu, jehož příprava a tvorba trvala více než týden, jsem dlouho studoval různé materiály a zvažoval, jak pokračovat. Dostal jsem i lákavou nabídku spolupracovat na tomto dílu s renomovanými ekonomy, kteří by zajisté dodali druhému dílu, kde jsem chtěl lépe vysvětlit co islandské krizi předcházelo a proč vznikla, odborný nadhled.
Nakonec jsem se ale rozhodnul tuto nabídku nevyužít. Nejsem ekonom, ale co se týká zdravého selského rozumu, snad na tom nejsem zase tak špatně. Každý ekonom by do textu vnesl svůj osobní pohled, jak by se mu podařilo napasovat svoje znalosti z ekonomické školy na islandský problém. Trochu drze si dovolím tedy prohlásit, že tyto pohledy ekonomů patří do odborných periodik případně na ekonomické webové stránky a ne pro nás neekonomy. Navíc se přiznám – snad to nebude znít příliš domýšlivě – ke své naprosté neúctě k současným ekonomům. Vysvětlím krátce proč si jich nemohu vážit, sami rozhodněte, zda to má hlavu a patu.
Dlouhou dobu jsem ekonomiku považoval za exaktní vědu, které nemohu rozumět, protože jsem ji nikdy nestudoval. Když se někde v tisku/na internetu/v televizi objevil názor na nějaký ekonomický problém některého z odborníků na ekonomii, víceméně jsem to bral jako fakt, se kterým nemohu polemizovat, protože nemám argumenty. Samozřejmě mi bylo podezřelé, že se různí ekonomové tolik liší v názorech na stejnou věc. Pak jsem zjistil, že jsou různé "ekonomické školy" a každá z nich má na řešení např. státního dluhu jiný názor. Částečně jsem podezříval ekonomy, že "ohýbají" své vyslovované názory podle toho, jestli bojují za levici či za pravici. Státní dluh, o kterém se hovoří asi ve sdělovacích prostředcích nejvíce, ale utěšeně narůstal, ať byli u moci občanští nebo sociální demokraté. Něco tu smrdělo a po hypoteční krizi jsem se o ekonomická témata začal zajímat více. Shlédl jsem dvě ukázková videa anglických komiků Johna Birda a Johna Fortune
[video:http://www.youtube.com/watch?v=BUSR5RDFJqQ&feature=player_detailpage]Ekonomická krize
[video:http://www.youtube.com/watch?v=YbD-omir4c0&feature=player_detailpage]Hypoteční krize
Poté jsem někde zahlédl odkaz na dnes již "klasické" video fyzického ekonoma Andrease Clause.
[video:http://video.google.com/videoplay?docid=3719610459164146264#]Přednáška A.Claus
Neskrývám, že právě toto pro mne bylo něco jako rána do palice. Pouštěl jsem si to několikrát a stále jasněji chápal, že ekonomové si z nás desítky let dělají úplné blázny. Celosvětová ekonomika je založená na podvodu a svým způsobem odpovídá pravidlům Ponziho schématu, u nás říkáme hra letadlo. Pak už přišly filmy jako Money as debt a řada dalších dokumentů – např. Simon Dixon, některé díly Zeitgeistu atd., které mne v tomto jenom utvrdily. Zaslechl jsem sice od těch "pravých" ekonomů, že se jedná o úmyslně zkreslené myšlenky k oblbnutí "běžného" občana, který ty jejich účelové nepravdy neodhalí, ale to už mne nezviklalo. Svým způsobem mne dorazily dva dokumenty
[video:http://www.youtube.com/watch?v=pHqc-YgbsVg&feature=player_detailpage]Ekonomický vrah – Manuál
[video:http://www.youtube.com/watch?v=dT0HBfBnSeE&feature=player_detailpage]Ekonomický vrah – Korporátokracie
Od té doby s velkou mírou opatrnosti věřím ekonomům maximálně dobrý den, všechno ostatní už může být nějaký podraz.
Ze své skutečné neznalosti a neschopnosti postihnout do budoucna jakýkoliv krátkodobější ekonomický vývoj a – musím to tak bohužel i říci – častého nečestného chování vůči nám ekonomicky nevzdělaným občanům – se usvědčují sami. Když se nad tím logicky zamyslíme, příkladů je celá řada.
Asi nejsem sám, komu volají různí zástupci firem, kteří nabízí lidem zhodnocení vkladů, které se z nás snaží vylákat. Pominu-li vyloženě podvodné firmy a přejdu k hodnocení firem, majících oprávnění k podnikání v tomto oboru od ministerstva financí, každý se nejdříve představí a pak vám položí naivní otázku: "Pane XYmyslíte si, že by vás zajímalo zdvojnásobení vašich finančních prostředků?" Asi málokdo odpoví: "Dejte pokoj, už nevím kam bych ty stamiliony už dával!" Umí zahrát na to, co funguje – na snahu většiny lidí bohatnout. Proč ale jsou takoví vlezlí? Je to jednoduché – aby si mohli hrát tu svoji ruletu na světových trzích, potřebují peníze. Svoje si ale chrání, ví moc dobře, jak je štěstí v kasinu vrtkavé a proto hrají s vaší hotovostí. Poplatky za provedení transakce, za správu portfolia, nákup akcií, prodej akcií, vedení účtu …. Toto všechno si strhávají, ať již svým sázením vašich peněz na plátno světové rulety vyhrávají či prohrávají. Chovají se tak trochu jako banky. Na závěr, když vám vybílí konto, pak většinou řeknou – bohužel to nevyšlo, spekulovali jsme na pokles ale jako na potvoru došlo k růstu, to je riziko, na které jsme vás upozorňovali a podepsali jste to ve smlouvě.
A k něčemu podobnému došlo pravděpodobně i na Islandu. Hodně lidí se nechalo zlákat vidinou snadného a rychlého zbohatnutí a sedli na vějičku náhončích různých fondů. Vysoké zhodnocení, všechno vypadalo růžově, mohli si dovolit hypotéky nová auta, atraktivní dovolené po celém světě……
Pusťte si toto video a hodně pochopíte.
Nemá smysl asi nadále rozebírat, co bylo hlavní příčinou islandské krize. Doporučuji neposlouchat ekonomické analýzy o tom, jestli přepískli sazby úroků o 0,5, 1 nebo 2%, protože jinak by alokace kapitálu byla ….. Jsou to mimikry. Matou tělem a buď vědomě nebo možná i nevědomě lžou. Jsou z toho již sami nesví. Důkazem je třeba tento dokument "Manifest zdrcených ekonomů" z konce roku 2010. Věřte tomu, opravdu neví jak dál. Ti poctiví to přiznají, méně poctiví se tváří sebevědomě, že znají přesný recept, jak z krize ven. Ti druzí ale ve skutečnosti považují nás občany za pokusné králíky, kterým naordinují tu snížení tu zvýšení úrokové sazby, jednou stavět hladové zdi, podruhé šetřit, důchodová reforma, reforma zdravotnictví a pořád dál a dál melou a melou svoje nesmysly pořád dokola.
Jsem přesvědčen, že pravá příčina nejenom islandské krize spočívá ve světovém ekonomickém systému jako takovém. Není možné na tom vydělat, my prostí lidé budeme tahat vždy za kratší konec. Vydělají jenom ti, kteří tento zlotřilý systém řídí a obsluhují.
A jak můžeme uplatnit výsledky islandské krize a následné revoluce v našich podmínkách? Jednoduše – nepřipustit, abychom museli řešit podobné problémy. Islanďané to poznali "natvrdo" na své kůži a jsou již nejspíš poučení. Potřebujeme tuto zkušenost také, abychom pochopili?
Nemusíme ztrácet čas a můžeme tu první nepříjemnou fázi přeskočit! A jít hned k věci, vynutit si změnu vlády, v celonárodní debatě změnit ústavu, základní zákony a začít si vytvářet systém v naší krásné zemi sami podle svých představ. Bez těch, kteří veškeré problémy způsobili – bez bankéřů, ekonomů, zkorumpovaných politiků a jejich náhončích, bez nadnárodních korporací, kteří si i z našeho státu dělají dojnou krávu. Existuje řada postupů, jak urovnat vztahy politické, ekonomické, jak změnit zdravotnictví, aby přestalo vyrábět pacienty a začalo léčit lidi.
Druhá možnost je nečinně přihlížet a nechat to dojít do krajní situace, která může vyvolat krajní řešení. Je to na nás, jak dlouho budeme poslouchat naše politiky a věřit jejich nesmyslným blábolům tom, jak jsme se zadlužili a proto teď musíme začít šetřit. Zvedněme naše ohnuté hřbety a ukažme sami sobě, že jsme hrdý národ, který chce být součástí nové společnosti. Společnosti lidí, kteří chtějí spolupracovat a pomáhat si navzájem namísto neustálého boje a soutěžení mezi sebou. Tento dle mého nesmyslný souboj přece musí neustále někdo prohrávat, a to snad není hlavním smyslem života člověka na této planetě?
