V současné době je v našich masmédiích hodně probíráno odvolání J. Fajta z funkceředitele národní galerie. Vypadá to, že se jedná o zlovůli ministra kultury, případně to je prezentováno, jako úlitba Hradu. Je tomu  skutečně tak ?

Stačí trochu zalovit na internetu, informace prověřit a vyjde z toho krásné počteníčko:

Proč nechtěl tohoto pána jmenovat prezident Zeman profesorem ?

Spíš jak to, že je ještě na svobodě… Další podvod – Podle předpisů Univerzity Karlovy toto řízení vůbec nemělo být zahájeno. Univerzita Karlova od uchazečů o hodnost profesora požaduje pět let soustavné pedagogické činnosti. V tabulce, k níž nepochybně poskytl podklady sám uchazeč, je doložena pedagogická činnost pouze v délce tří let. Jiří Fajt se tedy před komisí vůbec neměl ocitnout !!!

Kolik dluhů tento pán ještě napáchá…Ohromující, šokující  informace!

Odbornice, která dlouhodobě sleduje dění kolem Národní galerie a aktivit  Fajta, vstupuje do války šéfa galerie s Hradem. Fajt je člověk, který dokázal v průběhu patnácti let ve třech různých institucích vytvořit nekryté závazky ve výši minimálně 129 milionů korun a dnes disponuje rozpočtem kolem tří set milionů korun. Tohoto podvodníka  jmenovala ministryně za TOP09 v demisi, Alena Hanáková –

(https://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/mgr–alena-hanakova-90683/) .

Učinila tak ve chvíli, kdy byla ve dvojí demisi: jednak své osobní, jednak v demisi vlády jako celku. Daniel Herman Fajtovo jmenování potvrdil a v létě 2014 ho uvedl do funkce.

Skandál, který vypukl už v prosinci téhož roku, když se ukázalo, že si podvodník Jiří Fajt řekl Komerční bance o příspěvek k platu ve výši 80 tisíc korun měsíčně, ve výši 1,3 milionu korun na rok. Takové zjištění by každého státního úředníka mělo okamžitě stát místo. Daniel Herman však Jiřího Fajta podržel, a nejen to: aby mu vynahradil ztrátu způsobenou selháním této nestandardní finanční operace, dal mu v roce 2015 bezmála půlmilionovou odměnu a v roce 2016 více než milionovou odměnu jako přilepšení k základnímu platu 89 tisíc Kč měsíčně.

Tady se přímo vtírá na jazyk legendární věta Jiřího Paroubka: „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?“ A mimochodem, plat, jímž se těmito slovy pyšnil tehdejší premiér České republiky, činil ubohých 77 tisíc korun měsíčně. Za tak mizerné peníze by se Jiří Fajt asi ani nenamáhal dojít do práce.

Státním organizacím, které předtím Jiří Fajt řídil a opustil způsobil mnohamilionové ztráty. Nestojí v čele Národní galerie poprvé, při prvním působení-1995 do 1998 dluh NG, vymáhaný státem za neoprávněně užité prostředky, činil na jaře 1998 včetně penále 68,3 milionu korun,které Národní galerie splácela až do roku 2005. V té době už Jiří Fajt vytvářel nekryté finanční závazky jinde.

V roce 2006 se v Obrazárně Pražského hradu uskutečnila velkolepá výstava  Karel IV. – císař z Boží milosti, jejímž hlavním kurátorem byl Jiří Fajt.

Celkové náklady, které Správa Pražského hradu na tuto výstavu vynaložila, dosáhly cca 71 milionů korun. Výnosy činily přibližně tři miliony a zhruba sedm milionů korun získali organizátoři výstavy od sponzorů. Deficit ve výši cca 61 milionů korun. Za svou koordinační činnost si měsíčně účtoval zhruba dvojnásobek průměrného tabulkového platu kvalifikovaného galerijní ho kurátora.

V roce  2012, kdy připravoval výstavu Europa Jagellonica, měl Jiří Fajt schválený rozpočet pět milionů korun a reálnou vyhlídku na další tři miliony, hovořil na tiskových konferencích o tom, že výstava bude stát 25 milionů korun. Podle vyúčtování ze 14. ledna 2013 stála tato kutnohorská výstava nakonec neuvěřitelných 44,8 milionu korun. Tento dluh v říjnu 2012 zaplatila štědrá státní pokladna, tedy my všichni. Stojí za povšimnutí, že v závěrečném vyúčtování výstavy figuruje položka 3,26 milionu korun za předtiskovou přípravu. Čeho? To se můžeme ptát vzhledem k tomu, že plánovaný katalog nikdy nevyšel. Uvedené náklady na předtiskovou přípravu navíc odpovídají přinejmenším luxusně tištěné třicetisvazkové encyklopedii. O tento finanční zázrak se, pokud vím, již tehdy zajímaly orgány činné v trestním řízení, ale s jakým výsledkem, to zůstává dodnes utajeno.

Sám Jiří Fajt přitom toužil, zdá se, především po nejvyšší vědecko- pedagogické hodnosti, podle předpisů Univerzity Karlovy toto řízení vůbec nemělo být zahájeno. V době, kdy už bylo víceméně jasné, že do čela Národní galerie nastoupí, zažádal Jiří Fajt Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy o zahájení řízení ke jmenování profesorem pro obor dějiny umění. Celá tato záležitost jistě ještě bude předmětem živého zájmu médií, a tak jenom ve zkratce: přihlédneme -li k protokolu ze zasedání Vědecké rady FF UK ze dne 20. března 2014, snadno zjistíme, že podle předpisů Univerzity Karlovy toto řízení vůbec nemělo být zahájeno.

Univerzita Karlova od uchazečů o hodnost profesora požaduje pět let soustavné pedagogické činnosti. V tabulce, k níž nepochybně poskytl podklady sám uchazeč, je doložena pedagogická činnost pouze v délce tří let. Jiří Fajt se tedy před komisí vůbec neměl ocitnout. Podklady mu měla vrátit už příslušná úřednice oddělení vědy s tím, že nesplňuje podmínky pro zahájení tohoto řízení. Nic Jiřímu Fajtovi nebránilo odučit další dva roky na příslušné katedře a podat přihlášku k řízení znovu. Ze zápisu vyplývá, že si vědecká rada byla této skutečnosti vědoma. Snažila se tento evidentní nedostatek napravit prohlášením, že uchazeč bude v pedagogické činnosti pokračovat, což ovšem nijak nenapravuje okolnost, že Jiří Fajt v okamžiku zasedání Vědecké rady FF UK 20. března 2014 nesplňoval podmínku pro jmenování profesorem. Pikantní je, že podle veřejně dostupných údajů tuto podmínku Jiří Fajt nesplňuje dodnes. Jak se mohlo stát, že s ním univerzita řízení ke jmenování profesorem zahájila v rozporu s vlastními předpisy, to už je otázka pro její vedení.

Postupně vyšlo najevo, že v rámci tohoto řízení Jiří Fajt opakovaně operoval jako jednou ze svých největších vědeckých zásluh editorstvím monumentální knižní řady Handbuch zur Geschichte der Kunst in Ostmitteleuropa. Již v té době ovšem nabralo vydávání této příručky mnohaletý skluz. Ještě rok poté, kdy Vědecká rada FF UK Jiřího Fajta navrhla ke jmenování profesorem, z ní nevyšel ani jediný svazek. K tomu se přidaly i další drobné nedostatky v

uchazečově bibliografii, takže místo profesury sklidil Jiří Fajt v lednu letošního roku po zveřejnění obšírného prezidentova odůvodnění , proč jej profesorem nejmenoval, přinejmenším v odborné veřejnosti pořádnou ostudu. Jaké bude pokračování této frašky, na to si musíme počkat.

Co na to říct?