Julie Hrstková
Z ČR odtéká kapitál do ciziny. Není to výmysl nadnárodních firem, dělal to i ten český. Vláda neumí investice udržet v ČR. Nabízí jen levnou pracovní sílu, nic víc. Firmy posílají do zahraničí násobně víc peněz, než kolik v České republice investují. K nepřekvapivému závěru došla vládní studie, která se podivuje nad tím, že v odlivu kapitálu je Česko v těsném závěsu za Irskem a Lucemburskem, které ovšem nejsou země spjaté s průmyslem jako Česká republika.
Dřív než se začneme rozhořčovat nad zlotřilými nadnárodními imperialisty, již „vykořisťují“ českou zemi, je nutné upozornit, že s českým kapitálem to lepší nebylo. Kdo si vzpomene na zlatá 90. léta českých kapitánů průmyslu a tuzemských bankovních gigantů, sice ví, že tehdejší banky neposílaly do zahraničí desítky miliard na dividendách, ale podobné objemy, ovšem ve formě ztráty, sanoval český stát. Ostatně ztráta instituce zvané Konsolidační agentura se stala solidním základem českého státního dluhu.
Jistě, lze namítnout, že i český kapitál se poučil a naučil se vydělávat. To je jistě pravda, až na to, že většina kapitálově silných firem má sídlo všude jinde než v Česku, takže výdělky posílá do zahraničí úplně stejně jako jakýkoliv „cizí“, nadnárodní kapitál.
Otázka je, jestli se se zápornou bilancí výnosů dá něco dělat. Privatizace skončila. Velké investice na zelené louce limituje nedostatek velkých (a připravených) zelených luk. Představa, že by vláda dokázala nějak přesvědčit o tom, že by bylo vhodné ve větší míře reinvestovat v Česku, je lichá. Vláda není ani schopná přesvědčit firmy, aby se k zaměstnancům chovaly stejně jako v mateřských zemích. Nejde jen o platy, ale i o ochranu pracovních míst. Něco jako Pakt budoucnosti, který má zajistit výrobní program a budoucnost pro zaměstnance koncernu Volkswagen. Ten se ale vztahuje pouze na ty, kteří pracují na území Německa.
Když se v roce 2004 Česká republika stala členem Evropské unie, byla jedním z hlavních témat i takzvaná konvergence, tedy srovnání výkonnosti ekonomik. Pokud se ale člověk důkladně podívá, komu se v historii konvergence skutečně podařila, narazí na jediný případ – a tím je Irsko. To kromě nízkého zdanění vsadilo na vzdělání. Dokázalo najít dost peněz a síly, aby přesvědčilo dobře vydělávající Iry, již pracovali a studovali v zahraničí, aby se vrátili domů. A aby investovali a předávali zkušenosti. V Česku vzdělání měříme počtem diplomů z jakýchkoliv obskurních vzdělávacích ústavů a cizince nechceme. I proto se pro jistotu neučíme ani jazyky, byť česky vskutku nemluví 1,5 miliardy lidí jako anglicky. Jsme národem, který umí skvěle a levně vyrábět. A odvádět zisky do zahraničí. Dřív se tomu říkalo kolonie.
http://archiv.ihned.cz/c1-65517740-jsme-kolonii-ale-muzeme-si-za-to-sami
