Pokud pozorně sledujete počitadlo dluhu ČR (http://www.verejnydluh.cz/), nemohlo vám ujít, že za necelé dva roky od voleb se zvýšil dluh na jednoho občana téměř o 30 000,-Kč, a nebude dlouho trvat a celková výše státního dluhu se vyšplhá na 1,6 bilionu korun.
Že si s tímto nezadržitelným trendem neví nikdo rady, tedy hlavně vláda, nejlepší ministr financí „na světě“ Kalousek, ale ani věhlasný NERV a už vůbec ne současné opoziční strany, je zřejmé. Říct občanům, že se jejich podíl na státním dluhu, neboť stát vlastní občané, již vyšplhal na 150 000,- Kč na hlavu, bude stále těžší a těžší, neboť se občan na tomto dluhu nijak přímo nepodílel. A tak se lišák Kalousek, všemi mastmi mazaný, rozhodl, že občanům státní dluh jednoduše prodá.
Ptáte se jak? No přece vydáním dluhopisů. Tento vychytralý trik si Kalousek vyzkoušel vloni v říjnu, kdy se po 20 miliardách jen „zaprášilo“. V letošním roce má stát v plánu prodat dalších 40 miliard a já se domnívám, že si lidé opět dluhopisy koupí, neboť bohatnout z majetku je jednodušší než bohatnout z práce. To, co se ve skutečnosti ale za touto transakcí ukrývá, je, že občan získal dlužný úpis státu, který není schopen svůj dluh splácet. A tak se může opravdu stát, že občané, kteří si dluhopisy koupí, budou jednoho dne hrdými vlastníky státního dluhu.
Celý tento proces má ještě jednu podstatně závažnější rovinu. Oni totiž drtivou většinu dluhopisů nekupují občané, jak je prezentováno v médiích, ale jsou to zase banky. Banky totiž přichází o střadatele, kteří si z bank vyberou svoji hotovost, a Kalousek tímto trikem donutil banky kupovat státní dluhy jako o závod, aby o své střadatele nepřišly docela. Dalo by se říct, že je to geniální tah ministra financí, jenže kde toto zadlužování skončí? Ve své postatě jen prodlužuje státní agónii, ke které navyšující se gigantický dluh spěje. Dluhem se přece dluh zaplatit nedá, a pokud se jednoho dne občan dozví, že veškerý majetek státu již patří bankomafii, nezbude občanům ČR než povstat a zavřít politiky a bankéře do vězení, tak jak to udělali na Islandu.
V naší zemi razantně ubývá zdrojů vznikajících tvorbou hmotné produkce a vzrůstá moc korporací, které mění pravidla trhu ve svůj vlastní prospěch, tak, aby získaly výhodu v oblastech směny zboží, tedy spekulací na trhu komodit, ale také peněz. A tak se postupně vytrácí peníze produkované z klasické lidské práce a poptávka po ní. To má za následek neschopnost států splácet svoje dluhy, neboť základní zdroje hmotné produkce vysychají. Tento rozpor mezi spotřebou a získáváním ztenčujících se příjmových zdrojů je pravou příčinou zadlužování států, států, které řídí političtí šlendriáni a jak se v posledních dnech ukazuje, tak i zloději. Pokud se v blízké budoucnosti lidstvo nevrátí k základům poctivé lidské práce a nepřestane upřednostňovat spekulace a obchod s penězi, což prodej dluhopisů zcela jistě je, dojde k hranicím svých ekonomických možností a svět se opět již po několikáté propadne do ekonomické celosvětové krize.
Je třeba si otevřeně říct, co se s penězi, získanými státem za prodané dluhopisy, stane. „Stát“ je prostřednictvím poslušných politických zkorumpovaných šlendriánů „přerozdělí“ za přímé kontroly kmotrů do takových oblastí, které jsou již svojí podstatou spotřebou a nákladem. Na podporu výrobního procesu, který generuje pracovní příležitosti a finanční zdroje státu se nedostane téměř nic, a takto to funguje již celá desetiletí a proto je náš stát tam, kde je.
Pro názornost předkládám vysvětlení problému, o kterém hovořím. Naše hospodářství ročně vyprodukuje 3 854 000 000 000,- Kč, tj. cca 3.8 bilionu Kč, hrubého domácího produktu, dluh činí cca 1 600 000 000 000,- Kč, tj.1.6 bilionu Kč. Otázka zní, kolik miliard ročně unese český rozpočet, aby se dluh splatil?
Pokud bychom vzali z rozpočtu 10 miliard, bude to trvat celých 160 let, než se dluh zaplatí. Pokud by náš rozpočet unesl 100 miliard, bude to „jen“16 let.
Tato čísla jsou bez úroků, které v tuto chvíli činí 55 000 000 000,- Kč.
Pokud z rozpočtu sebereme 100 miliard, automaticky se sníží HDP. Kdo národu dokáže nastínit scénář, který nás čeká? Všichni říkají: „Chybí nám peníze, chceme jich víc!“ A co dluhy, ty bude platit kdo, pane ministře?
Petr Havlíček