Karel je opravdu Bůh. Před 11 lety uveřejnil v Lidových novinách rozhovor, za který se mu tehdy
smáli. Dnes ho čteme se zatajeným dechem. Pár měsíců před 11. Zářím 2001 pořídila
redaktorka Lidových novin Jana Machalická se Zlatým Slavíkem velmi neobvyklý rozhovor. Při
vší úctě k Mistrovi byla z jeho odpovědí tak překvapená, že si z něj v úvodu rozhovoru trochu
dělala legraci, aby si čtenáři nemysleli, že snad bere Gottovy myšlenky vážně.
Jana Machalická tehdy psala: „Když už se Karel Gott rozhodne vyjádřit veřejně jiným způsobem
než písní, stojí to rozhodně za to. Hovořit s ním o historii 20. století, globalizaci nebo třeba o
Václavu Havlovi je silný zážitek.
Matador české pop-music na chvíli odloží svůj charakteristický úsměv a vypráví například o
tom, že všichni jsme jen pouhými figurkami, kterými manipulují tajemné skupiny mocných
finančníků a okultistů. Muž, jenž za své poslání považuje „přivádět publikum do meditativní
polohy, v níž se přenese do fiktivního světa příjemných pocitů“, varuje, že se řítíme vstříc nové
orwellovské totalitě. “
Část rozhovoru z archivních Lidových novin nyní AC24.cz uveřejňuje. Karel Gott z něj vystupuje
jako člověk nadaný neobyčejnou předvídavostí. Nepochybně za to může i skutečnost, že se
zpěvák díky své popularitě už od 60. let stýkal s vlivnými lidmi na Východě i Západě a měl tak
přístup k informacím, které pro veřejnost zůstávaly nedostupné.
Chodíte k volbám?
Ano, protože volit se má, a naštěstí znám politiky, kteří jsou konkrétní a ne tajnosnubní a dokáží
mě přesvědčit, aniž bych na to potřeboval čtyři roky.
Dokáží se voliči poučit ze svých omylů?
Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se
odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o
vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a
vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat
zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. (ilumináti) nebo osvícenci, a také svaté
řády a lóže až po mysticko-okultní organizace.
Mohl byste to nějak upřesnit?
Jde o osoby, které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku, a to ostatní už je jenom velké
divadlo.
Není to poněkud vykonstruované?
To by znamenalo, že jedinec, dokonce ani skupina
nemá šanci cokoliv ovlivnit…
Dal bych několik příkladů z historie. Pět synů jednoho slavného frankfurtského bankéře si
rozdělilo sféry vlivu – jeden zůstal v domě svého otce, druhý odešel do Londýna, třetí do Paříže,
další do Vídně a poslední do Neapole a financovali všechny znepřátelené strany v
napoleonských válkách. Posílali si zprávy o situaci na bitevním poli po poštovních holubech,
protože ti byli rychlejší než kurýři. A tak jen vyvolení byli správně informovaní, že u Waterloo byl
Napoleon definitivně poražen. Jen oni mohli dělat výhodné finanční operace a ostatní utřeli nos.
Anebo takové vítězství proletariátu, který vedla ruská inteligence, placená nejvyššími západními
finančními a průmyslovými kruhy. Zakladatel Rudé armády Lev Trockij a jeho soudruzi byli
vycvičeni na území Standard Oil v New Jersey a vysláni prezidentem newyorské banky
Jacobem Schiffem do Petrohradu s podporou pro revoluci ve výši dvaceti milionů dolarů ve
zlatě. Němečtí průmysloví magnáti a poradci císaře zase vybavili Lenina a jeho apoštoly z
Curychu, aby pak Rusko muselo podepsat brestlitevský mír a oni mohli opustit východní frontu,
kde měli zbytečné ztráty. Lenin byl vynikající spoluhráč a německý agent, Trockij zase špatný
herec z Brooklynu, ale výborný řečník. Tihle hoši uměli všechno velmi dobře vyložit lidem a v
jakékoliv době. Ovšem když se bolševismus nebo jiné „revoluce“ rozmontují, najednou spatříte
lidi, kteří vypadají stejně jako Trockij a zjistíte, že jste zase za blbce.
Zažil jste vy sám někdy nečekané překvapení takového druhu?
Když jsem poprvé odjel na Západ, zmínil jsem se o našich poměrech a byl jsem kritizován, že to
špatně vidím. Všichni byli levicoví, měli Che Guevaru a mleli, že je třeba myslet na většinu.
Těšil jsem se do svobodného světa, že se konečně nadechnu, a místo toho jsem koukal jako
blázen, kde to jsem. Chápal jsem tyto po stoje v Americe v souvislosti s válkou ve Vietnamu,
vždyť tam posílali umírat své kluky. Logicky proti každé akci, která se vede, vzniká protireakce.
Nemohl jsem ale s nimi diskutovat, byli strašně radikální, nesmiřitelní až zlí, ale poučil jsem se z
toho.
V jakém smyslu byli radikální a zlí?
Oni neměli tu zkušenost a tím, že já měl příležitost poznat oba systémy, mohl jsem si věci dávat
do souvislostí. Nabyl jsem přesvědčení, že komunistický systém ve východní Evropě vlastně
Západu vyhovuje. A my jsme byli takové pokusné terárium. Zamezilo se velké imigraci z
Východu, který si sám a ochotně tu zeď postavil.
Je podle vás velmocensky rozdělen i současný svět?
Bipolarita Západ-Východ už skončila, druhá strana byla totiž rozebraná. Vznikla stejně jako
výsledek uspořádání světa po druhé světové válce, za to my nemůžeme, byli jsme
diplomatickými manipulacemi odsouzeni stát se sovětským satelitem. Západ s Východem si ale
nikdy neublíží, to už mně bylo jasné dávno. Tady bezvadně fungoval efekt rovnováhy a
vzájemného zastrašování, to byla perfektní vojenská strategie – obě strany si vzájemně hlásily a
kontrolovaly i schvalovaly každý vojenský krok, jako ten u nás v roce 1968. Studená válka tedy
skončila, ale narůstá ekonomická nerovnováha mezi křesťanským a islámským světem.
Řekl jste, že na vývoj společnosti mají zásadní vliv jakési svaté řády, lóže a mysticko –
okultní organizace. Co si myslíte o vlivu křesťanských církví a dalších světových
náboženství?
Církve, i když se naoko zdají oslabené, a jsou jakoby cítit naftalínem, mají stále obrovský
mocenský a politický potenciál. Být viděn je možná důležitější než vidět. Proto mnohé
dalajlámovy cesty od střechy světa až po díry světa, proto ty nekonečné světové mise
papežovy, při kterých obdivuhodně, svou a snad i boží vůlí překonává slabost danou věkem.
Nejčastější slovo, které padá při diskuzích o stavu a vývoji dnešního světa, je
globalizace.
Co si o tomto jevu myslíte vy?
Tady asi nebudu poslem dobrých zpráv – jak mě přátelé kdysi charakterizovali. Obávám se, že
celosvětové dění směřuje k totální globalizaci, která vyústí v jednu totalitní světovládu. Časem
všechny malé banky padnou – už to pomalu začíná, bankovní giganti budou fúzovat, až
nakonec zbude jediný bankovní dům, který bude všem diktovat. Vznikne jedna světová měna,
která bude všechno řídit, a pak už je jen krůček k bezhotovostnímu platebnímu systému pomocí
mikročipů a laserových neviditelných kódů – nejspíš je budeme mít zabudované v těle. A tím
bude možné z jednoho vládního centra získat o každém informaci a každého kontrolovat. Už si
na to zvykáme, vnímáme to jako samozřejmost – ta identifikační čísla jsou kreditní karty. Zatím
je to velmi příjemné a i další vývoj v tomto směru nám bude připadat praktický, výhodný a
hlavně pohodlný, ale časem zjistíme, že jsme se stali objektem nejenom kontroly, ale i
manipulace s myšlením.
To zní poněkud jako orwellovská utopie…
Ani ne. Bojím se toho, že se nakonec naplní všechny orwellovské vize, které při svém vzniku
vypadaly tak neskutečné. Napadlo mě, že možná přijde doba, třeba se jí ještě dožiji, kdy
budeme nostalgicky vzpomínat na minulé totality. V každém případě, když už se tehdy nedalo
dělat vůbec nic, tak si aspoň lidé mohli pro sebe nechat své myšlenky a názory.
