Životní prostředí je podle definice Ministerstva životního prostředí České republiky „Systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“

Jiná definice uvádí, že životní prostředí je „soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt a podmínek, kterými je obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se pojem životní prostředí chápe ve smyslu životní prostředí člověka.

Tolik odborná definice: Člověk je neodmyslitelnou součástí planety země. Archeologické nálezy dávných předků lidského života se datují na milióny let. Planeta země poskytuje lidskému druhu domov, který je z hlediska planetárního systému, tak jak ho známe ve vesmíru ojedinělý. Ekosystém země je křehkým živoucím organizmem, který umožňuje lidem žít a množit se. Velice moudrý architekt, stavitel a tvůrce, který tuto planetu a všechen život na ní vytvořil, obdařil člověka inteligencí, která lidstvu umožnila jeho rozvoj jak mentální tak v technické oblasti. Problém je v tom, že zvláště v oblasti rozvoje technologického pokroku se v mnoha případech člověk chová ke své planetě bezohledně a sebedestruktivně.  Nejzávažnější narušování životního prostředí probíhá v oblasti získávání energií. Energie jsou jedním z největších strategických odvětví světové ekonomiky a také největším byznysem. Člověk vytvořil civilizaci na základě technického pokroku a je dnes zcela závislý na energiích získávaných převážně z fosilních paliv a v menší míře z obnovitelných zdrojů.  Technologický pokrok je neodmyslitelně svázán s elektrickou energií. Objevení elektřiny umožnilo lidstvu nebývalý rozvoj ve všech oblastech. Výroba a následná spotřeba elektřiny je ve své podstatě tím největším znečišťovatelem a škůdcem životního prostředí. A je také nejzranitelnějším článkem lidstva. Její spotřeba a produkce neustále stoupá a obrovský tlak na  její přenos a výrobu způsobuje nenahraditelné škody na ovzduší v celém ekosystému země. Všechny státy mají ve své podstatě vyvinutý stejný systém výroby a přenosu elektřiny a to dálkovou přenosovou soustavou od centrálních zdrojů, která ale přináší velké přenosové ztráty a rizika jejich poškození při nepříznivých přírodních podmínkách a konfliktech (sníh, námraza, vítr, zemětřesení, válečné konflikty, terorizmus). Můžeme si položit otázku. Je to ten správný systém, směr a správná technologie, kterou lidstvo využívá? Proč státy a jejich vlády neinvestují do rozvoje a podpory lokálních menších zdrojů, které by byly zcela určitě výhodnější, ekonomičtější a bezpečnější. Proč vlády nechtějí, aby se vyvíjely systémy, kde by domy, firmy, vesnice a třeba i města byly energeticky nezávislé na neefektivní přenosové soustavě.  Proč Česká vláda prosazuje miliardové investice od obnovy tepelných bloků a výstavby nových jaderných elektráren? Novým, technicky jednoduchým, rozumným a osvobozujícím technologiím je bráněno z důvodu obav ze ztráty monopolního postavení v energetice ze strany státu a energetických monopolních společností jako je ČEZ, E-ON a  RWE.  Je zcela logické, že těmto energetickým gigantům, které ovládají a diktují ceny energií občanům by nový jednodušší a hlavně nezávislý systém výroby elektřiny přinesl postupný zánik. Proto využívají své miliardy k ovládání politické scény, která následně vytváří právní nástroje k potlačování rozvoje obnovitelných zdrojů a brzdění výzkumu a vývoje nových netradičních a progresivních zdrojů, které nijak neničí životní prostředí jako jsou studená fůze, výroba vodíků za pomocí nových nenákladných technologií, magnetické motory, pulzní motory, bezpohybové generátory a další vynálezy, které končí většinou skoupením patentových práv a uložením do šuplíku. Je jen na lidech, zda se nechají ohlupovat a okrádat nejen ze strany výrobců energií, ale i ze stany státu. Planetu, na které žijeme máme jen jednu, pokud si ji zaneřádíme natolik, že už  na ní naše další generace nebude moci žít, co pak? Na tuto palčivou otázku zná asi málokdo zcela jasnou odpověď. Na současné problémy, kdy vymírají ročně desítky živočišných druhů, bychom ale odpověď měli znát.

Lidstvo by mělo na planetě zemi začít žít v jejím souladu s harmonií a biorytmem země. Jiná cesta totiž neexistuje!