Dosavadní psané zákony to nepřipouští, ale přál bych si to. Chtěl bych nové volby, ve kterých by nesměl kandidovat nikdo z těch, kdo v parlamentu už byl. Nikdo bez rozdílu, ať už měl v minulosti jakýkoli dres.

Velikost odtržení od reality je přímo úměrná délce vysedávání v obou komorách parlamentu, nebo na ministerských židlích. Arogance, přehlížení občanů, legislativní chyby, zákony ušité pro vybrané skupiny nebo zneužití postavení, neprůhledné financování, to vše se nevyhnulo postupem času žádné z dosavadních politických stran a jejich představitelům. Za dvacet let nebyl přesto nikdo hnán k odpovědnosti za vzniklé důsledky. Ani nemohl, neboť si uzákonili imunitu a skrze volební systém vlastně i nevyměnitelnost – snad jen za jiné ze stejné stáje, jejíž dres občas dokonce i ideově měnili podle toho, jak se to hodilo, aby se tam znovu dostali.

V každé úspěšné soukromé společnosti jednou za čas dojde k obměně vrcholného vedení. Ta je navíc většinou zásadní, neboť vlastníci jsou si dobře vědomi existence stereotypů a vyhoření. Z důvodu potřeby nových pohledů na situaci v kontextu nezadržitelného vývoje okolí mění ve vedení i takové lidi, kteří byli úspěšní. Počítají s tím obě strany a nikdo se nezlobí. Zajímavým způsobem růstu uvnitř společnosti je také model, ve kterém si budoucí vedoucí pracovníci, kteří získají postupem času právo a odpovědnost rozhodovat za společnost a lidi v ní, osvojují fungování od nejspodnějších pozic.

Nic takového neexistuje v současné politice. Nejenže stát a osudy lidí řídí tací, kteří nikdy v životě nedělali nic jiného, než že po škole skočili rovnou do sněmovny a už v ní s malými přestávkami zůstali, ale jsou navíc posílení řadou starších mnohdy v soukromém sektoru při řízení neúspěšných.

Ano, kroky současné vlády mi vadí. Je tvořena lidmi, kteří se dvacet let na všem osobně podíleli. Způsob politického krytí mezi členy jednotlivých vládních stran, ale i koaličních partnerů navzájem, považuji za skandální. Dokázal bych pochopit, že nehledí na přání voličů opozice, protože ti je nevolili. Jenže oni dokonce v rozporu se svými předvolebními sliby i společným vládním prohlášením kálí dokonce i na voliče své. Mají totiž kliku. Dosavadní volební systém v podstatě vylučuje, aby je někdo nahradil. A když, tak za někoho ze stejné stáje. Stejný systém by pak v případě pádu současné vlády umožnil jediné: prostřídali by se ti, co už tam také byli a také za současný stav mohou. Tedy žádná skutečná a žádoucí změna.

Proto bych si přál něco, co doposud platné zákony nepřipouští. V České republice docházelo vždy k nějakým změnám po přibližně dvaceti letech. Současný stav ovšem takové změny nepřipouští a já se domnívám, že je to chyba, protože svět se vyvíjí. Proto bych si přál takové parlamentní volby, ve kterých by nesměl kandidovat nikdo z těch, kdo už kdy v minulosti v parlamentu byl. Poděkoval bych těm, kteří měli snahu, neškodili a udělali kus dobré práce. Nechť se nyní věnují rodinám a něčemu novému společně s těmi, kteří si do parlamentních lavic přišli jen pro prachy v různé podobě. Česká republika potřebuje ve vrcholné politice novou krev. Bez starých prošlých krevních stranických infuzí, obsahujících nakažlivé marxistické návyky, aroganci moci a kálení na vlastní voliče.

Publikováno s laskavým svolením autora článku  pana Františka Matějky

frantisekmatejka.blog.iDNES.cz