Pozor! Tento návod není určen pro ty, kdo ještě věří v reformovatelnost současných parlamentních stran.

Stejně, jako dalších cca 7 milionů (teoretických) voličů v krajských volbách, jsem si kladl otázku, koho volit. A kupodivu jsem k pozitivní odpovědi došel. Chci se s vámi podělit o návod. Využil jsem k tomu znalostí ze své profese a použil model rozhodovacího procesu nakupujícího.

Při nakupování většinou v prvním kroku probíhá proces eliminace. Zkrátka, z teoreticky dostupné nabídky (Long list) vyloučíme – byť podvědomě – ty produkty, které nás zklamaly, nemají naší důvěru nebo jsou nám nesympatické. Pro mne osobně to jsou všechny parlamentní strany, koaliční i opoziční. Bez výjimky. A řadím k nim i truc strany bývalých předsedů ČSSD. Jejich díl odpovědnosti je obrovský, motivy čitelné.

Druhou skupinou, kterou jsem pro sebe jednoznačně vyloučil, jsou partaje otevřeně podporující Klause, protože jsou nepochybně připraveny se podílet na pokračování stávajícího Klaussystému (děkuji panu Fendrychovi za termín), i když zatím podíl na moci nemají. Možný scénář rozpadu ODS (a tím obětování významné, ale nahraditelné značky ve vlastnictví kmotrů) a poslepování nové partaje ze Svobodných, Suverenity J. Bobošíkové a vybrané části ODS pod křídly hnědnoucího Václava Klause již zde byl popsán a mluví o něm čím dál otevřeněji politologové i komentátoři.

Třetí skupinou, kterou vylučuji, jsou strany extremistické, hlásající nenávist k nějaké skupině obyvatelstva. I když vnímám, že reflektují skutečné problémy nebo patologické jevy ve společnosti. Jejich řešení jsou ale patologická ještě více.

V mém (Středočeském) kraji byl výsledkem této primární eliminace seznam kratší o 11 partají. Bylo na něm ale stále ještě 10 uskupení. Ty už si vyžádaly podrobnější analýzu v „druhém kole eliminace“.

Začal jsem studovat programy, ale brzy jsem zjistil, že to nemá smysl. Obal produktu s názvem „sliby politiků“ nemusí nic vypovídat o produktu samotném („výkony politiků“). Tak jsem zformuloval další hodnotící kritéria:
1) Dát si pozor na zjevné nebo tajné „béčko“ ODS, ČSSD nebo uskupení oposmluvního typu (u nás jsou to Středočeši 2012, Rathova pátá kolona, což je ale všeobecně známo).
2) Partaje razící hlava nehlava svou ideologii a neschopných díky tomu dohody jsou v praktické politice k ničemu. Absolutizují svou velmi relativní pravdu. A polarizující společnost. Zvlášť v regionální a obecní politice je to kontraproduktivní.
3) Partaje zaměřené na jedno téma nemusí mít dostatek odborníků pro další témata. Je potřeba si to nezávisle prověřit.
4) Motiv truc akce nebo dokonce pomsty není dobrým motivem.
5) Ad hoc postavené koalice mohou být zajímavým tipem – partaje v koalici by se měly navzájem kontrolovat; na druhou stranu to může být pěkně vypečená partička. Je potřeba zjistit podrobnější informace o prvních šesti až deseti kandidátech.

Samostatnou úvahu si zasloužily KDU-ČSL a Zelení. Ti první byli prakticky ve všech vládách a nesou za to plnou odpovědnost; na druhou stranu prošli dosti výraznou proměnou, nejsou v poslanecké sněmovně, a ti nejhorší v čele s Kalouskem přešli do TOP 09. Ale zase se nedokázali zbavit Jiřího Čunka… Zelení byli v jedné vládě (a v poslanecké sněmovně), a dopadlo to velmi neslavně. Prošli však určitou reflexí. Doufejme, že dostačující. To už ale musí každý volič posoudit sám.

Když jsem aplikoval tato kritéria, zbyly mi tři kandidátky (Short list). Mohl jsem tedy “spustit“ proces finálního výběru (při nakupování se běžně aplikuje na 2 – 3 produkty, zcela výjimečně na 4 nebo více produktů).

Podíval jsem se na web a začal sledovat jejich komunikaci. Zašel jsem na jejich shromáždění a dal se do řeči s lídry. A díval jsem se jim do očí. Dvoje byly čisté a upřímné.

No a jednoho dne se na webu jedné z těchto partají objevila zpráva vyzývající další malé strany a uskupení, aby se sešli a domluvili společný postup. Pětiprocentní hranice a předvolební průzkumy jsou neúprosné. Toť v pravdě státnický postoj! Potlačená ega a pocit odpovědnosti za budoucnost! Já mám díky tomu vybráno…

Ve vzduchu zůstala viset otázka, zda se nebojím propadnutí hlasu. Nebojím. Nevidím jinou volbu. Nedám už ani hlas těm, kdo nás dostali do současného stavu. Říkám NE kompromisu, který si už nemůžeme dovolit. Říkám NE plíživé totalitě, monopolu moci, který číhá za dveřmi. Odmítám volit mezi větším a menším zlem. Jednou pro vždy.

Nebojím se také, že nová generace politiků selže v takovém rozsahu, jako ta předchozí. Nejsou ještě na šikmé ploše a při současné náladě mezi lidmi, v policii i justici si dvakrát rozmyslí, zda podlehnou svodům kmotrů. Budou pod neustálou kontrolou. Syndrom VV a TOP09 se nesmí a nebude opakovat.
 

Jaroslav Kuchař

Zakládající člen občanské iniciativy vyměňte politiky.cz