Guvernér ČNB získal bezprostředně po zákroku oslabujícím českou korunu ocenění jako nejlepší evropský guvernér centrální banky. Když někdo někoho chválí, je třeba se podívat na to, kdo chválí a proč tak činí.
Je známo, že ČR nebyla vždy v očích vrcholných představitelů EU „vzorná“, pro svůj v podstatě odmítavý přístup k projektům, zbavujícím jednotlivé státy samostatnosti a to jak politické, tak ekonomické.
Vzpomeňme na nelibost představitelů EU vůči bývalému prezidentovi, když se zdráhal podepsat Lisabonskou smlouvu. Před podpisem mu bylo slíbeno evropskými představiteli, že jeho námitky týkající se této smlouvy budou brány v potaz v souvislosti s přijetím Chorvatska. Samozřejmě, že EU nikdy svůj slib nesplnila.
Vzpomeňme na nelibost představitelů EU k jistým úkazům vzdoru předchozího předsedy vlády Petra Nečase vůči bankovní unii, která by nám nakazovala se ještě více podílet na sanování dluhů např. Řecka, jehož obyvatelstvo má ve srovnání s námi daleko vyšší např. mzdy státních zaměstnanců, důchody atd. I bankovní rada ČNB, která byla sestavena kompletně z nominantů Václava Klause, se dlouhou dobu chovala vůči různým tlakům z EU nezávisle. Není divu, vždyť 95% veškerých bank, působících v ČR má zahraniční vlastníky a přístup k bankovní unii by znamenal, že by aktiva těchto bank mohla zcela, bez jakýchkoliv zábran, putovat do svých mateřských sídel.
Při každém jednání kohokoliv, včetně institucí, je třeba si položit otázku Cui bono – komu to prospěje. Prospěl zákrok ČNB, uskutečnění symbolicky 7. listopadu, jako výstřel Aurory v roce 1917, občanům ČR? Prospěl podnikatelům ČR? Prospěl živnostníkům? Prospěl důchodcům? Prospěl rodinám s dětmi? Jistě si většina řekne NE. Někteří podnikatelé si možná řeknou ANO, ale kupodivu, není jich většina, protože se zdražily vstupy. Že by to prospělo příjemcům dotací z EU? Jenže ono se zdraží financování z vlastních zdrojů.
Pokud jde o ty dotace. Navazuji zde na svůj předchozí článek „Nenechme si kálet na hlavu“. Likvidace cukrovaru v Hrochově Týnci byla za přispění evropských peněz, jak mi napsal jeden ze čtenářů mého článku. Tak vida, jak jsou nám naši přátelé nakloněni. Ještě, že jim nemusíme posílat zadarmo uran, jako těm našim minulým přátelům.
Prospěje v budoucnosti občanům ČR a všem těmto skupinám české společnosti zmiňovaný zákrok ČNB? Komu to vlastně prospěje? To se neví. Ovšem v EU to vědí, oni vědí, že to prospěje těm velkým, rozhodujícím státům. Ono se vlastně vše v EU dělá v podstatě ve prospěch těch, co mohou tzv. kvalifikovanou většinou rozhodovat. Vida vliv Lisabonské smlouvy – už neexistuje možnost veta.
Někteří podnikatelé, nyní po zákroku ČNB uvažují, že by bylo lépe, kdybychom přijali euro, že by byla větší stabilita finančního prostředí. A o to vlastně šlo. Přimět rozhodující veřejnost ČR k pozitivnímu přístupu k přijetí eura. Proto to ocenění.
Jenže euro zdraží život velice významně. Vše se zdraží mnohdy až dvojnásobně. Navíc po zákroku ČNB bude přijetí eura znamenat i jakýsi zákrok státu, samozřejmě ne srovnatelný s tím, co provedla měnová reforma v roce 1953, ale přece jenom zákrok v neprospěch občanů. Vše už je na huntě. Není kde brát další peníze. Průběžný důchodový systém je v minusu. Zdravotnictví v problémech. Nezaměstnanost stoupá. Tak je třeba vyluxovat úspory těch, kteří byli během svého života zodpovědní a spořili si na stáří. A máme zde odpověď. Intervence ČNB v neprospěch české koruny má naladit obyvatelstvo, zatím spíše záporně naladěné k přijetí eura k příznivějšímu přístupu k euru. Posléze přijetí eura vygeneruje z kapes občanů nové prostředky pro rozhazovačnost státu a následně i pro pochybné ideologické projekty vrcholných představitelů EU, kterým kdesi hluboko v hlavách vězí duch bulváru Saint Michel. Tak o to vlastně šlo.
Petr Hannig
