Na čtvrtou dávku? Raději ne

Covid-19 je už třeba brát jako běžnou respirační nákazu –
a podle toho se k němu chovat. A kolem aplikace čtvrté dávky vakcíny se vznáší ještě příliš mnoho nejasností.
Jiří Beran
profesor epidemiologie
Aplikovat čtvrtou dávku? Ne. Jedno slovo s jasným významem ukazuje, jak bychom se měli postavit
k očkování proti covidu-19 čtvrtou dávkou vakcíny. Otázkou je i to, jak bychom se měli postavit k zahajování očkování proti covidu u dosud neočkovaných osob ve světle posledních poznatků.
Asi každého čtenáře napadne, proč je moje odpověď tak kategorická. Důvody mého postoje jsou v zásadě dva. Publikovaná a teoretická ochrana po očkování je nejvyšší jen po dobu cca 60 dnů od aplikace dávky přeočkování, a tak by očkované osoby byly chráněny jen do poloviny října.
Druhým, zásadnějším důvodem jsou signály, jež vycházejí ze zpětného hodnocení dat od nemocných covidem-19 a z očkování nejen u nás, ale i například z Nizozemska. Jde o hodnocení reálných dat, která nabádají k velké ostražitosti.
Data z naší populace totiž ukazují, že reinfekcí (lidově řečeno „druhým covidem“), onemocní až dvakrát častěji očkované osoby, které jsou až čtyřikrát častěji hospitalizované a až pětkrát častěji končí na jednotkách intenzivní péče. To jsou velmi závažné signály, které nelze ignorovat a musí se dále analyzovat. Jen další analýzy potvrdí nebo vyvrátí, zda rozhodnutí očkovat čtvrtou dávkou vakcíny je správné. Zároveň dají odpověď na otázku, zda se má původní verzí vakcíny zahajovat očkování osob, které se doposud vakcinovat nenechaly.
Není dobré nad těmito informacemi mávnout rukou a slepě sledovat doporučení bez analýzy vlastních dat. Určitě by bylo férové ke všem občanům v republice, aby se zjistilo, proč jsou neočkovaní lidé, kteří prodělali covid, lépe chráněni před reinfekcí než lidé očkovaní. Mělo by se i zjistit, zda za tím nemůže být negativní působení vakcíny na imunitní odpověď při dalším onemocnění. Efekt každé nové očkovací látky a její vztah k následné infekci je nutné kontinuálně zkoumat a analyzovat, aby nedošlo k závažným a tragickým následkům, které známe z jiných očkovacích látek.
Záhadné reinfekce
Vůbec nic nevíme o tom, zda se zemřelí na reinfekci objevují častěji mezi očkovanými, či neočkovanými. Tyto informace nejsou pro běžného občana dostupné. Zmíněná data z Nizozemska, která prezentoval nedávno doktor Theo Schetters, ukazují velmi jasnou korelaci mezi počty aplikovaných čtvrtých dávek vakcíny proti covidu-19 a zvýšenými počty úmrtí v jeho zemi na jakoukoliv příčinu. I toto je jasný signál, který bychom neměli ignorovat a který je třeba i v našich podmínkách zkoumat.
I v Česku by se měla provést detailní analýza zemřelých v roce 2021 na covid-19. Během loňského roku zemřelo cca 24 000 osob, z nichž cca 22 000 bylo starších 60 let, s průměrným věkem podle měsíce úmrtí od 74 do 79 let. Bylo by dobré vědět, kolik z nich bylo očkováno proti covidu, kolika dávkami, kolika z nich byla nabídnuta a realizována léčba monoklonálními protilátkami a antivirotiky. Nic z toho dodnes nevíme, ale je jisté, že by výsledky pomohly rozhodnout, zda má cenu dále přeočkovávat a jaká byla efektivita aplikovaných monoklonálních protilátek a antivirotik, do kterých jsou investovány vyšší desítky až stovky milionů korun zdravotních pojišťoven.
Měli bychom se alespoň teoreticky zamyslet nad tím, proč na rozdíl od běžných očkování, jako jsou například proti žloutence A či B, jež přinášejí celoživotní ochranu, vakcíny proti covidu tak selhávají. Jakmile přibývá více onemocnění v očkované populaci než v neočkované nebo je průběh infekce po očkování horší než po prodělaném onemocnění, musí se uvažovat nad fenoménem nazývaným „očkováním zhoršený průběh infekce“. To je zřídka pozorovaný stav, kdy očkování podporuje imunitní reakce, které zhoršují onemocnění způsobené následnou infekcí. Predispozicí k němu může být situace, kdy se očkuje kmenem, jenž je výrazně odlišný od cirkulujícího kmene viru. Příkladem by mohlo být neustále a dodnes doporučované očkování proti wuchanskému kmeni a šíření zásadně odlišných variant viru v populaci.
Velmi zjednodušeně jde o to, že „stará“ verze vakcíny navozuje sice tvorbu protilátek, které však mají ke změněnému viru jen slabou vazbu. Virus je označen protilátkou jako tělu cizí a je „polknut“ bílými krvinkami. Protože je vazba protilátky k viru slabá, virus není neutralizován a začne se v buňkách imunitního systému množit. Očkování v důsledku toho způsobí, že bílá krvinka je „trojským koněm“, který virus roznese po těle a umožní jeho množení. Ve výsledku je průběh nemoci horší. I tento fenomén je třeba prozkoumat a vyloučit jej před aplikací čtvrtých dávek vakcíny
a před zahajováním očkování proti novým virům starými variantami vakcíny.
Ukazuje se, že lidé, kteří covid prodělali, jsou skutečně velmi dobře chráněni před další infekcí, a pokud infekce vznikne, má slabší průběh. Pokud někdo prodělal v minulosti variantu delta, pak omicron probíhá sice u některých s horečkou, ale jen jako zánět horních cest dýchacích, někdy i se zánětem vedlejších nosních dutin.
Jsem rád, že letní zvýšený výskyt onemocnění nevedl k populačním restrikcím a opatření byla doporučována na individuální úrovni. Za to je třeba vedení ministerstva zdravotnictví poděkovat. Znovu se potvrdilo, že covid-19 musíme považovat za běžnou respirační nákazu – a podle toho se chovat.