Já si myslím, že za problémy ve školství, ale nejen tam, může hlavně ten, kdo dovolil, aby se na vysoké školy nedělaly přijímačky, ten kdo zrušil plánování a určování počtu žáků a studentů na 2. a 3. stupni škol (na další školy se žádné dotace nedávaly) a zrušil plánování jednotlivých druhů škol a počty studentů, které mají přijmout a to podle potřeb státu.
Dnes by nebylo tolik zbytečných vysokoškoláků s IQ pod 100.
Nejlepší by bylo, aby se v posledních ročnících základních a středních škol zavedly IQ – testy. (Viz školský systém Švýcarska).
A když jsem to řekla, koukali na mě jak na dementa, který nemá rád dokonce ani svoje děti..hrozné! Nejhorší na tom je, že to všechno pokazila NAŠE generace, tedy MY, protože jsou to NAŠE děti a MY jsme je takto (ne-)vychovali!!!
MY jsme to museli nějak zbabrat !
Ve snaze dát jim všechno, se jim vzala možnost něco chtít.
Vidím kolem sebe, jak rodiče posílají děti do prestižních drahých škol, kde se naučí anglicky říkat slovo“nejvyrukavičkovanější“, ale přitom je nenaučili česky říci Dobrý den, Děkuji, Prosím, nebo Prosím, sedněte si.
Když vidím ty znuděné mátohy s telefony v rukou, kteří stále něco ťukají (s hrubkami, které ani nevymyslíš), něco čtou a přitom nepřečetli žádnou pořádnou knihu. Maximálně stupidního Harry Pottera, z kterého se stala kniha knih, skoro Bible. Žádný Remarque, žádný Hemingway…..
Byla jsem si zaběhat do míst, kam jsme kdysi chodili randit, líbat se, dotýkat se…Chlapci s děvčaty. Dnes?
V ruce smartfón a každý si s někým píše. V lepším případě aspoň virtuálně randí, líbají se a dotýkají (děvčata s chlapci). Jo, dá se vidět kdeco a kdekoho. Ale o tom jsem nechtěla psát.
Skoro všichni mladí umí anglicky, a přitom neví vůbec NIC!
Nerozeznají Mozarta od Ravela, Van Gogha od Dalího, neumí si sami vyluxovat pokoj, neumí zrýt záhon, neumí nasekat dřevo, neumí rozdělat oheň, ztratí se v lese, protože tam ani nechodí. Skoro všichni jdou povinně na vysokou školu, kde se nic praktického a společensky užitečného pořádně nenaučí, jen tam chodí a „studují“.
Zeptejte se svých známých, co studují jejich děti! Budete slyšet názvy studijních oborů, které vám nic neřeknou, protože ani nejsou důležité. Masmédia, webdizajny, grafické dizajny, sociální „práce“ a podobné „ptákoviny“!
Kombajn z nich neumí opravit nikdo. Postel, skříň, stůl, neumí vyrobit nikdo, vyzdít rovnou zeď z obyčejných cihel…nikdo. Lopatu, krumpáč, hrábě neumí ani vzít do ruky, nedej Bůh je ještě vykovat. Hlavně, že umí chytit Pokémona!
Na koupalištích se povalují celulitidou oplácané „kočky“, potetované, neforemné, pojídající čipsy a popíjející energetické drinky. ¨¨A my jim to nejen tolerujeme, ale ještě je v tom podporujeme a snad i obdivujeme. ¨
Nic nemusí, tak ani nic prospěšného dělat nechtějí. Jsem z mladé generace zhrozená a znechucená, ale můžeme si za to my, rodiče a učitelé.
První, co jsme zrušili, byli jiskřičky, pionýři, svazáci,( nestýská se mně po odznáčkách a šátcích, ale po organizaci, jmenovat se to přece může jinak! ) bramborové brigády, letní odborné praxe, brigádnické soboty…prostě POVINNOSTI. Rozvážíme děti do škol auty, potom jim kupujeme byty, auta…aby se měly lépe, než my??!!
Vždyť nemají ani po čem toužit, co chtít…mají všechno a přitom nemají NIC. Nemají tužby, nemají snahu, nemají cíle…jen se tak loudají a poflakují po světě jako mátohy.
A potom se nemůžeme divit, že až zestárneme, nebudou znát ani vlastní rodiče, nic o nich neví. Jen si vzpomeňte, když se snažíte popovídat si s vlastním potomkem, či vnukem, kolik facek byste během toho rozhovoru dostali od svých rodičů, kdybyste s nimi „povídali“ tak, jako oni s vámi.
