NENÁVIST – ZÁVIST – KŘIVDA – ZLOBA – LÍTOST – STRACH – TRÁPENÍ SE PRO JINÉ… Jakmile některý z těchto pocitů lidé „pustí do svého nitra“, tak za všechny následky nesou sami zodpovědnost.
Už Sokrates říkal, že tělo je jen obalem duše. Jakmile onemocní duše, onemocní i tělo. Všechny z tisíce diagnóz, které známe, vznikají, když se poškodí lidská duše.
Co je to duše? Jak s ní spolupracujeme? Pokud ji nechápeme tak, že s ní můžeme spolupracovat, tak se dál nedostaneme.
Naše duše sídlí v oblasti Solar Plexu (sluneční pleteni) pod hrudní kostí uprostřed. Není v člověku většího bohatství, jako je jeho duše. S duší je třeba spolupracovat. Pokud se o duši nestaráme, pak to vede k psychosomatickým chorobám, co už se dnes připouští, i když velmi opatrně.
Pro každého je nejdůležitější jeho zdraví. Pro každého, komu je víc jak 18 roků, je nejdůležitějším člověkem v jeho životě on sám. Miluj sám sebe – v tom není pýcha nebo sobectví.
Kdosi moudrý řekl. „Ať myšlenka neopustí místnost, v které jsme.“
Když si uvědomíte, že máte tendenci řešit věci zpětně, bavit se o tom, co bylo nebo utíkáte do budoucnosti a co bude, když …, tak vždy utíkáme dopředu nebo dozadu, a jen proto, neboť nechceme být TADY A TEĎ.
Když utíkáme nazpět, tak tam už nejsme, jsou to tedy jenom vzpomínky.
Když utíkáme dopředu, tak tam ještě nejsme. To hypotéza.
Ale když řeším TEĎ, tak jsem TADY.
Když máme nepořádek v duši, tak nechceme řešit TEĎ, neboť do toho bychom museli zahrnout sebe a uvědomit si svůj stav. Toto jsou kroky, kterými se člověk dostává k pravdě o sobě.
Když se přinutíte TADY a TEĎ, zjistíte: Jeden nevyřešený problém, druhý, třetí – a obecně to nazveme stres.
Stres je módní slovo – lidé se ho chytají, vytváří si antistresové programy, přičemž není možné zachraňovat člověka, pokud se on sám zachraňovat nechce. Nemluvíce o tom, že stres je také všechno zahrnující a nic neříkající slovo.
Vytvářejme si takový vztah k sobě, abychom viděli především vstupní problém, který můžeme zvládnout, a problémy, do kterých ještě nemůžeme vstoupit, je třeba nechat na později. Tak se dostáváme k elementárnímu chápání sebe sama. Člověk potřebuje motivaci jak s tím zacházet, a pak se teprve posuneme dál. Jakmile se o to nebudeme starat, začne nám to přerůstat přes hlavu, dušička se začne lámat a začnou to odnášet orgány.
Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, tak jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo.
Nejlépe jsou na tom lidé, kteří vnímají stav duše. Tedy vnímají pophodu nebo nepohodu. Když člověk nechce vnímat stav nepohody nebo je nepohody příliš mnoho, musí dojít k něčemu, co ho posune do jiných zážitků.
Každý orgán v těle má mimo svého fiziologického poslání také svoji duchovní dimenzi.
Žaludek a tlusté střevo jsou ovládány strachem. Př.:Začínají objevovat nějaké problémy s tlustým střevem – hemoroidy, zácpa…
Kdo ví něco o meridiánech, které kontrolují svaly nebo svalové skupiny a dávají informaci dříve , než se tento orgán začne rozpadat, ví, o čem hovoříme.
Přes meridián tlustého střeva nás může bolet rameno. Půjdeme k lékaři a on poví, že je to léty a píchne nám injekci.. Tím se sice otupí bolest, což je řeč těla – tedy potlačíme projev těla, ale vznikne následný problém – ledviny (podle pěti elementů – tlusté střevo vyživuje ledviny a jeho párový orgán, močový měchýř.)
LEDVINY se energeticky oslabí kvůli neuspořádaným mezilidským vztahům. Nejde vždy o to, zda jste s někým pohádaný. Jde o to, koho si nosíme v sobě, koho nemůžeme zpracovat, kdo nám vadí.
Nevyrovnaný mezilidský vztah vede k vnitřní agresi, ta vede k nadprodukci adrenalinu a ten se usazuje v ledvinách. Z toho jsou ledvinové kameny. To ale pokračuje dál. Přes meridián ledvin – vznikají otoky kotníků nebo nastane problém s dýcháním – bolest za hrudní kostí.
CO JE TO CHŘIPKA?
Jsou to neuspořádané ledviny. A do toho přijde bacil. Normálně jsme schopni zpracovat kde co, ale v momentě,kdy je něco neuspořádané – není v rovnováze, stačí jakýkoliv závan a máme chřipku.
Po ledvinách pokračuje MOČOVÝ MĚCHÝŘ.
Dráha močového měchýře začíná mezi očima, jde přes hlavu, tam se rozchází a kontroluje zádové vzpřimovače. Zdvojená dráha se spojí pod kolenem a končí pod malíčkem na noze. Celá záda jsou problémem močového měchýře. Jeden problém ze sta je skutečný problém se zády.
Jinak je to záležitost zádového svalstva, které na základě toho, že přes ně prochází dráhy močového měchýře a které paralyzují tyto svaly, nám znemožňují pohyb (hexenšus, ústřel). Je to záležitost svalstva. Záda nebolí. To jsou omyly, které medicína produkuje, aby nemusela akceptovat energetické souvislosti v těle.
Něco jiného je, když jsou: polámané obratle, dochází k jejich vydření, když je velký nedostatek vápníku nebo vzniká Bechtěrev. Ale to jsou výjimky.
Už jen to, že začínáme mít rýmu a já jsem prochladl. Podstatné je to, že mi teče z nosu – něco nebo někoho jsem nezvládl – scvrkly se mi ledviny. Já bych měl hledat, co kde mám nevyřešeného a tím zmizí problém s rýmou.
Toto je hledání cesty k sobě.
Když se „rozběhnou“ ledviny a močový měchýř, u žen začnou gynekologické problémy, u mužů problémy s prostatou. Toto je též jedna ze dvou příčin neplodnosti. Problém prostaty může např. spočívat v tom, že jsou neshody mezi nemocným a např. jeho tchýní. Neumí se domluvit, pořád ho to štve…
K duši (Solar plexus) patří 6 základních orgánů:
Žlučník, játra, slinivka, slezina, žaludek a nadledvinky.
Když dušička začne strádat, orgány jeden za druhým začínají vypovídat službu nebo alespoň zhoršují svoji aktivitu.
Žlučník a játra jsou tzv. lapači všech našich zážitkových problémů.
Trápí vás něco? Naštval vás někdo? Nemůžete někomu něco odpustit? Půjčili jste někomu peníze a on je vám nevrátil? Chce si někdo půjčit peníze od vás a vy mu je nechcete půjčit? Žlučník vás hryže proto, protože se dostáváme do polohy napětí.
ŽLUČNÍK je sice na pravé straně, ale dráha žlučníku začíná u vnějšího koutka oka a jde přes hlavu. Proto vznikají migrenózní stavy. Bolest hlavy – tzn. potíže se žlučníkem.
Probouzíte se v noci? Mezi 23.00 a 1 hodinou v noci je jeho největší aktivita, proto se probouzíme.
Pokud máte po probuzení pocit, že hůře vidíte, je to proto, že jste usínali s nějakým problémem. Někdy to trvá i dvě hodiny, než se rozkoukáte. To už je na hraně. Pokud fungujeme bez brýlí, ale hůře vidíme, žlučník nás upozorňuje, že se začíná trápit a v nás je nevyřešený problém.
Dráha žlučníku vychází ze spodiny lebeční a kontroluje naše šíjové svalstvo.
To, čemu se říká krční páteř, s krční páteří nemá vůbec nic společného. Jde o křeč šíjového svalstva. Svaly zatuhnou – žlučník volá o pomoc.
Kdo má vyoperovaný žlučník, nevyřeší vůbec nic, neboť energetické dráhy žlučníku zůstávají do konce života.
Žlučníková dráha prochází ramenem, kontroluje mezižeberní svalstvo, ale také kyčelní klouby a kolena.
Problémy s kyčelním kloubem jsou jednoznačně žlučník.
O kolena se mimo žlučníku ještě dělí játra a slezina.
Když se vyrábí totální endoprotézy, určitě jich není třeba tolik. To, že kloub bolí, to není záležitost opotřebovaného kloubu, to jsou bolesti všeho okolo.
Před problémem se nedá utéct! Pokud ho nebudete řešit, dokud ho nepojmenujete, tak problém nezmizí. Křivda cvičí s každým třetím.
Lítost je nejzrádnější pocit, který existuje! Všechny ostatní pocity se dají člověku vymluvit, ale lítost ne. Okolo lítostivého člověka se chodí jako okolo malomocného, aby se o něho nikdo neotřel, neboť on je lítostivý a z lítosti je nejvíce rakoviny.
STRACH je pocit, který nemá žádnou hodnotu! Trápit se pro jiného je nesmysl, protože jinému můžeme pomoci, ale trápit se za něj nemá význam.
Jakmile problém, který vnímáme, s námi cvičí a my ho najdeme, protože ho chceme najít a pojmenujeme ho – problém se vyřeší.
KŘIVDA – on nám sice ublížil, ale zastřelit ho nemůžeme, ani přejet autem, asi mu budeme muset odpustit. Bez odpuštění není uzdravení. To není problém toho člověka, to je váš problém.
Je třeba pojmenovat to, co mě rozhodilo, co mě trápí a dát tomu název. Pojmenovaný problém přestává být problémem. Pojmenováním problému se dostáváme v 90% zpět do pohody. Jsou ale lidé, kteří prošli v životě všeličím a nepoučili se. Chodí jako na připínáčcích, přitom je rozhazují dál a stěžují si, jaký mají těžký život. Musíme se pustit do pojmenování elementárních (základních) příčin našich nešťastných pocitů.
JÁTRA jsou největší tkání v těle. Když nedostávají dostatek energie, už je to vážné a nastartují další problém – plíce, srdeční obal. Proto jsou častá noční úmrtí mezi 1.00 a 3.00 hodinou v noci, kdy mají játra největší aktivitu. Když játra nemají dostatek energie, lidé mívají v noci křeče, probouzí se v noci, neboť jim je zle, protože si játra seberou energii ze srdce a srdce se zastaví.
Přes játra prochází úplně všechno. Každý z nás tam má nasbíraných a uložených mnoho nešťastných věcí a proto si musíme „hlídat“ destruktivní pocity.
Přes játra jde lítost, úzkost, strach, ale též zloba, zlost, křivdy. Játra mají také na svědomí nízký krevní tlak. Ve spojitosti s játry se projevuje nedostatek hořčíku (modřiny) a když máte nedostatek železa, máte chudokrevnost – špatně se přenáší kyslík do mozku a jste unaveni.
ÚNAVOVÝ SYNDROM je záležitostí nedostatečné funkčnosti ledvin. Nejhorší je to, že játra nebolí. Když jiné orgány na sebe upozorní bolestí – játra nikdy. Mohou se pouze nafukovat, ale mezi tím pokazí, co se dá, protože když játra dobře nefungují, tak se zhoršuje metabolismus.
Plynatost, bublání v těle, sklony k průjmům, nechutenství ( v pudu sebezáchovy se vytváří nadprodukce šťáv v žaludku a ten pak odmítá stravu), až po nedostatečné čištění tkání, neboť je nedostatečný krevní tlak, takže se nečistí tkáň. Hrozí, že lymfa, která je vytlačovaná z vlásečnic krevního systému do tkáně, se někde zastaví, vznikne z toho lymfatický uzlík, z čehož vzniká nádor.
Glaukomické změny v očích – zákaly. Rovněž vznikají od jater.
Skvrny – říká se jim stařecké skvrny, ale jsou to jaterní skvrny.
Nejsou závislé na věku, jsou závislé na stavu duše.
Proč se přisuzují starší generaci? Staří rodiče si mysleli, že když dají dětem všechno, že se dočkají vděčnosti. ale to je velký omyl. Je to záležitost trápení se, strádání atd.
SLEZINA a SLINIVKA.
Slezina je orgán, o kterém se ještě před takovými 10 lety říkalo, že je to orgán celkem zbytečný, a když se nevědělo, kde se chytit problému s krví, tak se slezina vyoperovala.
Slezina je odstředivka pro odstraňování lymfatických nečistot (lymfa je tělová míza, tekutina).
Lymfa se uvolňuje z krve a je tlačena přes svalová vlákna a nabaluje na sebe tuky a cukry.
Nečistoty se protlačí přes slezinu, slezina je vytáhne a tak to v těle funguje.
Když slezina začne chátrat, důsledky jsou zřetelné, neboť z krevního řečiště se stala stoka.
Poškození sleziny nastává pocitem osamělosti. Díky tomu nás bolí kolena z vnitřní strany a cítíme to při chůzi z kopce nebo ze schodů.
Když nás bolí kolena do kopce, jsou to játra a žlučník.
Když se nám to stane a vy víte, o čem je řeč, je dobré si položit otázku: „Kdo nebo co mi chybí, proč se trápím?“
Opět je to pohled do našeho nitra. Uvědomte si, že si zase v sobě vytváříme nějaký nepořádek, který je naším produktem a vůbec nám nikdo cizí nemusel ublížit.
Všechno je naším produktem. Celé přežívání života v srdci. Když si vytvoříme těžký pocit lítosti, křivd … tak je život jedno velké slzavé údolí.
Udělejme si pořádek v sobě, abychom se zbavili příčin potíží a v tomto úsilí, snaze, pak funguje naše pohoda. Nemluvě o tom, že co jsme, to vyzařujeme.
Když jsme v pohodě, tato pohoda z nás vyzařuje a takové lidi potkáváme. Potkáváme se se stejnými lidmi – rovný rovného si hledá. Na tomto principu funguje také sdružování.
STAŘECKÁ CUKROVKA je pojem, který se používá proto, že ve vyšším věku je nejčastější. Děti odešli, nechali nás tak. Toto neštěstí v podstatě oslovuje pankreas (slinivka).
Slinivka se nerozpadne z jiného důvodu než z vnitřního neštěstí. Když není tak velmi dramatické, tak ve slinivce (pankreasu) zůstane, ale když je neštěstí rozsáhlé, vzniká z něj rakovina. To, že v tomto místě začne chaotický výboj buněk, to už je další věc.
Nikdo, kdo je nemocný, si nezaslouží politování. Nemocnému máme pomoct, ale NESMÍME HO LITOVAT!!! Je to stejné, jako když se kolega opije někde v hospodě a my budeme nad ním plakat. Nebudeme, odsoudíme ho. Velmi rychle. Je třeba se naučit podívat se na svět střízlivě. Proto hledejme cestu k sobě.
Rozpouštějme v sobě vnitřní tenze (napětí). Komu to nejde, tak se snažte. Najděte si někoho na komunikaci. Je třeba si zvolit nějaký způsob, neboť nemůžeme jít stále jedním směrem.
NADLEDVINKY. Je to nejcitlivější orgán endokrinního systému (žlázy s vnitřní sekrecí). Vyrábí 60 látek. Patří sem všechny antialergeny. Díky funkčnosti nadledvinek nebudou mít děti alergii, ale ani vy. Nebude vitiligo (nedostatek barviva v kůži), padání vlasů, AIDS, SARS, atd. Máme v sobě všechno.
Nadledvinky začnou vynechávat tehdy, když je problém se žlučníkem a játry. Tím se nabourává základní funkce hormonů, feromonů atd. Začínáme ztrácet náladu. Přes „nepořádek“, který v nás probíhá, se přestávají produkovat hormony „zodpovědné“ za naši náladu. Už jen zamyslet se sám nad sebou je pro člověka obrovský start. Už jen to chtění. Chtít začít řešit svůj vztah. Přece si nebudeme připouštět věci, které nemůžeme změnit!
Připomeňme si citát Františka z Assisi, který říkal:
Bože, dej mi pokojnou mysl, abych přijal věci, které změnit nemohu.
Dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu.
Dej mi moudrost, abych rozlišil jedno od druhého.
Když mátě nějakou zlou myšlenku, časem na ni zapomenete, ale už ji máte v sobě a ona s vámi pracuje.
Zkuste je napsat na papír. Jakýkoliv negativní problém, neboť už tím se toho problému zříkáme. Je to naše cesta, jak začít se sebou dělat pořádek. Je to jeden z prvních kroků.
SRDCE – OSRDEČNÍK (perikard) – PLÍCE (4.čakra).
Skutečných problémů se srdcem nebývá až tak mnoho. Spíše jde o jeho okolí.
Osrdečník (perikard) je spojený se stavy úzkosti a lidé to přenášejí na srdce. Je to o nevědomosti a o ochotě něco si přiznat. Namísto toho, aby člověk, který už trošku něco ví, si řekl – aha, píchá mě u srdíčka – to znamená – je tu jakési upozornění, že mi cosi nevychází.
Moudrý člověk řekne: aha, tak to je asi to, že mám jít zítra tam a tam a mně se tam nechce a mám z toho strach.
Když si to přizná, vyjádří to a rozjede se to.
Perikard není nebezpečný z hlediska zdravotního, spíše z hlediska psychic-
kého a jeho dopadu. Pojmenovaný problém přestává být problémem.
Ale co se stane – lidé začnou mít strach, čímž si umocní úzkosti a potom se potíže roztáčí.
V nejlepším případě se to pojmenuje angina pectoris, případně člověk skončí na chorobném „rozběhnutí se“ nějakého jiného orgánu.
Od perikardu nás též může bolet ruka, ženy mohou trpět bolestmi prsou z boční strany. Když je to „nešťastné“ u žen, tak v místech, kde probíhá dráha osrdečníku (perikardu), se vytváří uzliny. Tyto uzliny se vytvořily až po strachu.
PLÍCE jsou párový orgán tlustého střeva.
Každý plícní problém je ve spojitosti se strachem. Někdo si třeba řekne, no dobře, ale když přijde nějaká infekce… !
Když je člověk v pohodě, tak mu to nevadí. Všechno čeká jen na naši nepřipravenost. Když budeme v pohodě, můžeme chodit v mrazu s krátkým rukávem a neochoříme.
Když mám v pořádku duši, mám funkční játra.
Když mám perfektní játra, mám dobrý krevní tlak.
Když mám dobrý krevní tlak včetně dostatku železa, tak mi dobře funguje mozek.
Když dostatečně funguje mozek, funguje také termoregulační centrum.
Je to o tom, že člověk chce se sebou něco dělat a ví, že pořádek v duši je určující pro cokoliv.
Je třeba si uvědomit, že je tu souvislost s energetickými dráhami.
Například:
Ruka je spojena s energetickými dráhami srdce, osrdečníku, plic, tenkého i tlustého střeva.
Těchto 5 drah si ruku „rozebralo“. Nejčastěji to bývá tlusté střevo. Proto nemůžeme kývat rukou. Je třeba vědět, že každý „natažený“ sval se upraví do 48 hodin. To, co je potom, to už je problém.
Přes toto „místo“ se hlásí některá z energetických drah.
Když vrzají klouby, jde o zkrácení šlach a zmenší se tak vůle kloubů (ohebnost). Je to sice fyziologická záležitost, ale začíná to též přes některý orgán. Jinak by se šlachy nezkrátily.
Problém neseme v sobě. Když to všechno v sobě přebereme, šlachy se uvolní a kloub bude chodit dobře.
Když se klouby vydírají, svědčí to o tom, že je nepořádek v těle .
Nadledvinky se starají o kloubní mazivo.
KŘÍŽOVÁ OBLAST je oblast větru a chladu. Ukazuje, jak prochází dráha močového měchýře. V křížové oblasti se kříží, proto se této oblasti říká oblast větru a chladu. Je to nejvýraznější prostor pro zvýraznění problémů s močovým měchýřem.
Před močovým měchýřem jsou ledviny – a to jsou mezilidské vztahy.
Mezilidské vztahy jsou na nízké úrovni. Dost často reagujeme tak, že říkáme: „Oni se k nám chovají špatně,“ ale to jen my nebereme ty druhé takové, jací jsou. V tom je problém lidí.
Etikoterapie pracuje na vytváření vnitřní svobody lidí. Kdo má vnitřní svobodu, dává svobodu všem. Kdo ji nemá, ostatním ji bere.
LOKET je kontrolovaný tenkým střevem.
Tenisový loket, o kterém se tak často mluví a léčí se obklady, obstřiky…, ale to, že mezi tím se zhoršuje vylučování vápníku v tenkém střevu a přestávají se dostávat živiny, to už nikdo nesleduje.
Kdybychom ovládali tyto souvislosti, tak se nebude řešit loket, kterým se i tak nic nevyřeší, ale bude se pátrat po principu strachu, který poškozuje tenké střevo.
Potom by nebylo nebezpečí vzniku osteoporózy.
Při osteoporóze v podstatě jde jen o nabourání tenkého střeva ve spojitosti s úzkostí.
Zjistíme, tak jako u rakoviny, že nikdo se do rakoviny nedostal smíchy, ale že každý se k ní protrápil.
Žena, která má osteoporózu, se též trápí. Při osteoporóze jde o disfunkčnost tenkého střeva.
Komu se nehýbe zápěstí – to je kvůli plícím.
ŠTÍTNÁ ŽLÁZA jako problém je také zřídkavý, že tomu ani neuvěříte.
To, co se považuje za „štítnou žlázu“, je strach.
Je to jakoby zhmotnění problému žaludku, a žaludek – to je strach.
Je to asi tak – strach se projevuje svíráním žaludku a má to vliv i na jiné orgány.
Strach vám svírá krk – jak se píše v románech: „Otevřely se dveře a všem se strachem sevřelo hrdlo“.
EKZÉMY = játra. Při vyšetření ekzému je zbytečné přijít s dítětem, neboť původcem je matka.
LUPÉNKA (psoriáza) je kombinací jater a tlustého střeva. Je to intoxikace organismu přes nabourané tlusté střevo – nečistoty jdou do krve a ty se potom dostávají na povrch.
HOŘKOST V ÚSTECH je nadprodukce jaterních a žaludečních šťáv.
PÁLENÍ ŽÁHY. Rada: Spolknout 2 lžičky plnotučné hořčice. Hořčina se spojí s kyselinami a nám je dobře .
Existují různé přípravky, ale nejvyšší ze všeho je komunikace o pocitech. Lidé se mezi sebou baví o jiných lidech, o věcech, o situacích.
To znamená – o ničem. Nic to nevyřeší z mého nitra.
My se máme bavit o pocitu z lidí, o pocitu z věcí, o pocitu ze situací.
Pocit je přetavená vnější realita naší duše.
Když mluvíme o pocitech, tak v podstatě ze sebe dostáváme ven nánosy vytvořené nerozumným přijímáním věcí.
Když si najdete partnera, s kterým se dá hovořit o pocitech, tak z dostávání se z hrubých současných věcí se dostaneme až k věcem, na které si jinak nevzpomeneme. Avšak tím, že se pracuje s pocity, jsme schopni ze sebe vytáhnout věci, o kterých chci nyní hovořit.
Proč jsme tolik citliví a vnímaví, že přijímáme tyto věci tak, že na nás mají vliv a přitom v podstatě o nic nejde?
Narodili jsme se s dostatečnou citlivostí ve vztahu k sobě, vztahu k okolí a též ve vztahu okolí k nám. Když tyto vztahy nezvládáme, tak je to proto, že naše citlivost je vyšší, než citlivost, s kterou jsme se narodili. Za nárůst této citlivosti může některý z našich rodičů, který se nás „zavěsil“.
Hovoří se o „zavěšení“ duše na duši. To je tím, že se duše ve společnosti nectí, nepracuje se s ní. Hovoří se jen všeobecně o psychice, to je ale o ničem.
Moudří rodiče se „nezavěsí“ na své děti. Moudří se sice mohou „zavěsit“, ale v 18-ti letech je sice s těžkým srdcem propustí.
Hloupí rodiče visí na svých dětech celý život. Tím v sobě vytváří nepořádek v duši a dětem tím dávají za úkol očištění duše na zemi. Když je na nás zavěšený některý z našich rodičů, tak nám z našich 100% bere 40% hned na startu, což je téměř polovička síly osobnosti. S 60-ti % se dá žít, ale když nastane problém, propadáváme se, saháme do rezerv, dochází k druhotnému rozpadu osobnosti a začínají potíže.
Neukončená rodičovská láska přechází v lásku patologickou a lásku vražednou. Když si sebou „někoho nesu“, moje citlivost je mnohem vyšší a já pak nezvládám vztahy.
Právě kvůli tomu se naplní žlučník kamením, neboť mnohem hektičtěji prožíváme věci, které u jiného člověka přejdou a nevytvoří škody. To je také důvod, proč se někteří muži nežení, děvčata se nevdávají, utíkají se k alkoholu, k drogám, skáčou z mostu. Rodiče svoje dítě nepropustili.
Dítě se v určitém období života dostává do polohy nezvládnutí života. Je jedno, zda jde o žijícího nebo nežijícího rodiče. Vazby nekončí úmrtím.
Dítě v průběhu těhotenství poškodí matka, jinak poškozené dítě nevzniká. Všechny mozkové obrny, disfunkce, apod., hledáme-li opravdu pravou příčinu – a ona se vždy najde, je, že se matka potřebuje osvobodit.
Když se problém nepojmenuje, celý život žije v neštěstí, protože právě ona má poškozené dítě.
Je to nerozum lidí, že nepropouští svoje děti. Může to být záležitost několika generací. Místo toho, aby se podívali na sebe, tak se obrátili na své děti.
Tyto děti nemají šanci si najít pohodového člověka, neboť si hledají stejně „postiženého“, někoho, kdo si také nese břemeno. Tak dochází k degeneraci rodů. Dá se to nazvat až prokletím rodu.
Děti mají přijít do života rodičů a odejít. Ale dítě je často jako kompenzátor vztahu. Muž odchází za mladší a jeho bývalá žena dostává rakovinu.
Když my sami nezačneme se sebou rozumně zacházet, nezačneme si vytvářet vztah sami k sobě, který je předurčující ke zbytku našeho života, nikdo cizí v nás pořádek neudělá.
Je třeba si zvolit některou z metod, něco, za čím už jdeme. Jde o jakousi cestu k sebepoznání nebo uvolnění psychického napětí, abychom se opravdu mohli nad sebou zamyslet a řešit svůj život.
Pocity lítosti, křivd a strachu, které si nosíme, si lidé přinášejí sebou. Přinášíme si je z období nevědomí, z našeho prenatálního vývoje nebo z raného dětství od 9 roků. Kdybychom si tyto pocity nepřinesli, tak je dnes neprožíváme, neboť v racionálním životě bychom je nezískali. Situace v životě v nás jen probouzí tyto archetypální (původní) zážitky a my je neumíme řešit.
Dnešní strach není dnešním strachem.
Dnešní strach může být probuzený strach např. z 5 měsíce těhotenství naší matky. To všechno řeší etikoterapie. Když si člověk přinese tyto pocity a nenese si „přisátého“ rodiče, tak je všechno v pořádku. Pokud si neseme „přisátého“ rodiče na zádech a k tomu ještě pocity lítosti, křivdy a strachu, tak nejen že nám rodič bere 40% naší podstaty, ale tyto pocity se nám právě proto 20x znásobí.
Energetický systém takto „nabouraného“ člověka zvládá pouze základní životní potřeby. Když chce někde zabrat, je to pro něho utrpení a život se pro něj stává opravdu složitým.
Komunikací o pocitech se tyto věci dají posunout do neškodné polohy, neboť tyto věci se dají najít. Dají se najít poměrně lehce, neboť když nyní přežíváme nějaký strach nebo křivdu a budeme se o tom bavit, tak nám naskočí celá šňůra těchto pocitů. Problém je, že o pocitech by se neměli bavit dvě ženy nebo dva muži.
Žena je emocionální kapsa a muž je více racionální. Je potřeba, aby racionální a emocionální prvek (muž a žena) problém řešili spolu.
Zážitková sféra ženy dotváří jemnost v racionálním chápání muže. Na pocit se vytvoří dvojitý pohled.
U muže se problém přes jakýsi vnější pocit posune. Mezi partnery se zřídka hovoří o pocitech, neboť člověk má strach, že tím odhaluje svoje nitro a ten druhý to zneužije. On to sice nemusí zneužít, ale my se bojíme. Tak to raději zastavíme hned v základech.
Rozhovory mezi partnery fungují na principech: Nejprve dávej, potom ber.
Neútočí na nikoho. Některý z nich začne: Představ si, dnes jsem zažila takovou věc. Takový divný pocit jsem z toho měla.
Muž se zeptá: Co to bylo?
Muž musí přijít s nabídkou, ale já musím vytvořit tomu druhému pocit, že nemusí mít strach o tom hovořit.
Když se jednou podaří rozvinout komunikaci o pocitech, stává se z toho nekonečný příběh a nikdy nekončí téma. Je však třeba k tomu najít odvahu pustit se do toho. Když se trápíme, jakýmsi způsobem věci předurčujeme, programujeme si něco a věci se tak odvíjí jinak.
Jsme naprogramovaní, dochází ke střetu a z toho onemocníme.
Život je třeba brát tak, jak jde a k tomu se dá dopracovat. Snaha a úsilí jsou prvořadé. Pokud toto nemáme, nemusíme se o tom ani bavit.
Autor: Článek je dílem více autorů, především ale vychází z přednášek o etikoterapii.
