Pesimisté tvrdí, že horší už to být nemůže. Optimisté, že ještě ano. Věřím, že stojí za pokus to změnit. Nejhorší je apatie a lhostejnost.

Média nás zaplavují novými aférami. Na programu jsou finanční půjčky exministra dopravy Víta Bárty poslancům za Věci veřejné, spor mezi lyžařkou Šárkou Záhrobskou a jejím otcem Petrem nebo pero, které si při oficiální návštěvě Chile „vypůjčil“ prezident Klaus. Zmíněné případy mají společného jmenovatele: rozpad politického uspořádání, rozpad rodiny, rozpad osobnosti. Diagnóza je vážná, škody nevratné. Při debatách s Petrem Havlíkem a přípravě „Výzvy NEO 2011“, jsme se shodli, že současný politický systém už není reformovatelný. Je třeba změnit obsah. Vytvořit systém založený na otevřenosti a permanentní občanské kontrole. V té souvislosti mne zaujal rozhovor s lichtenštejnským vládnoucím knížetem Hansem Adamem II., který 9. 4. 2011 otiskly v příloze Orientace Lidové noviny. Lichtenštejnsko je státem s nejvyšší životní úrovní na světě. Hans Adam II. je státník. V knize „Stát ve třetím tisíciletí“ popisuje, jak vést stát, aby sloužil občanům a nikoliv naopak. Jako je tomu u nás. Z rozhovoru cituji:

„Nemyslím, že by se velké státy měly rozdělovat. Ale aby se nerozpadly, musejí být konkurenceschopnější a svým občanům nabízet lepší služby. To znamená, že stát by měl vykonávat jen ty úkoly, které umí vykonávat lépe, než nižší jednotky, tedy obce, kantony nebo okresy. Státní aparát by měl být co nejmenší… Jsem toho názoru, že velké parlamenty nefungují. Stovka ještě jakž takž funguje. To je ještě možné, aby se poslanci mezi sebou znali, byli v kontaktu a vyměňovali si informace. Je to takový klub… Nevěřím tomu, že je ve velkých státech možné, aby poslanec byl v kontaktu se svými voliči, především pokud země není rozdělená do volebních okrsků. Zastoupení občana poslancem je tedy spíš teorie než praxe a z poslanců se stávají hlasovací stroje.“.
LN: Stát by měl podle Vás fungovat jako podnik nabízející služby a většinu ostatních funkcí – až na zahraniční politiku a ochranu právních principů – by měl přenechat soukromým firmám. Jde ale něco takového i ve státech, které neleží, jako ten Váš, mezi dvěma neutrálními zeměmi?

„Dnes už ano. Ve 20. století bylo bohužel důležité mít výkonnou armádu. Což ovšem Československu stejně k ničemu nebylo, přestože vaše armáda byla velmi kvalitní. Jenže pak přišel Mnichov…“.

LN: Stát by měl podle Vás vybírat jen daň z přidané hodnoty a všechny ostatní daně, jako například daň z příjmu a libovolné další daně, mají vybírat obce. Co když si ale nějaká obec řekne, že zdaní vyšší sazbou alkohol nebo třeba pastelky či cokoliv jiného. Ani pak stát nezasáhne?

„To se bude regulovat samo. Když někde bude na něco moc vysoká daň, tak pojedou lidé nakupovat do vedlejší vesnice.“.

LN: Pokud budou daně vybírat obce, nezpůsobí to nabobtnání byrokracie?

„Ne. Můžeme se o tom přesvědčit ve Švýcarsku i u nás. Naopak máme daleko méně úředníků, protože je snazší kontrola. Pokud někdo žije na vysoké noze a ostatní vědí, že si na to nemohl ušetřit ze svého platu, neschová se. Když někdo podvádí s daněmi, je na něj víc vidět. V obci je také daleko větší morální tlak na jednotlivce, aby se podílel na jejích nákladech, než když se daně odevzdávají někam daleko a pak jsou přerozdělovány podle nějakého těžko definovaného klíče.“.

LN: Občané Lichtenštejnska mají možnost vyvolat všeobecné hlasování o zrušení monarchie. Vy ovšem máte ústavou zaručené právo veta. Jak tomu mám rozumět? Že Vás lidé odvolají, a Vy to vetujete?

„Právo veta by mělo existovat i v republikách, kde je přímá demokracie – a klidně bych ho dal i českému prezidentovi. Považoval bych ale za špatné, kdyby kníže využil svého práva veta, když se většina národa rozhodne, že chce jinou státní formu. Proto jsem do nové ústavy vepsal, že v takovém případě své právo veta kníže nesmí využít. Každý politik přece musí umět žít s tím, že ho jednou mohou odvolat. K tomu, aby bylo svoláno referendum o nedůvěře knížeti, je potřeba 1500 podpisů.“.

LN: Jaký je Váš názor na Evropskou unii? Když jste proti velkým politickým celkům, tak si asi notujete s Václavem Klausem, ne?

„Sdílím jeho skepsi, co se týče dalšího vývoje EU. Jakkoliv důležitá podle mě Unie je například v otázkách zajištění míru v Evropě nebo v otevření trhů, myslím si, že se už od počátku příliš soustřeďovala na to, aby vytvořila obrovské množství předpisů, což by se dalo daleko lépe dělat na státní, nebo dokonce lokální úrovni.“.

Záleží na nás, zda se dál necháme manipulovat psychopatickými politiky, zda budeme dál pasivně konzumovat jejich aféry, nebo zda se rozhodneme převzít zodpovědnost sami za sebe a pokusíme se vytvořit novou státní formu. Třeba podobnou té, jaká funguje v zemi s nejvyšší životní úrovní na světě – Lichtenštejnsku. Založenou na minimální roli státu a decentralizaci.
V ohlasech na výzvu www.neo2011.cz jsem dostal hodně mailů, poukazujících na marnost počínání a neodvratitelnost katastrofy. Pesimisté tvrdí, že horší už to být nemůže. Optimisté, že ještě ano. Věřím, že v této zemi žije dost slušných lidí. Dost kvalitních odborníků, schopných a ochotných řešit problémy, se kterými si současná politická reprezentace neví rady. Věřím, že stojí za pokus to změnit. Nejhorší je apatie a lhostejnost.

Autor: MUDr Jan Hnízdil
Internista a rehabilitační lékař (*1958), autor či spoluautor publikací „Bolesti zad, mýty a realita.“, „Jak vyrobit pacienta.“, „Artróza v komplexním přístupu.“, „Jak léčit nemoc šílené medicíny.“, „Doping aneb zákulisí vrcholového sportu.“ a dalších. Věnuje se komplexní, psychosomatické medicíně. Působí v Centru komplexní péče v Dobřichovicích.