Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občané, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. Tolik citace z naší ústavy.
Počet pracovních příležitostí ve státě je přímo úměrný tomu, v jaké kondici se nachází státní, ale i celosvětová ekonomika. K tomu, aby firmy, které jsou hlavními tvůrci pracovních míst, mohly vytvářet dostatečný počet pracovních příležitostí, musí v první řadě stát vytvářet firmám příznivé ekonomické podmínky, které stimulují tento proces. Jakékoliv jiné opatření, které přímo nepřispívá ke tvorbě pracovních míst a snížení nezaměstnanosti je nezodpovědné, hloupé a populistické vyhazování peněz.
Vzhledem ke složitosti a sociálnímu rozměru této citlivé oblasti se pojďme pokusit najít pravdu a možné řešení.
Nezaměstnané lze rozdělit do několika hlavních kategorií:
– Ti, co chtějí pracovat a usilovně se snaží si práci zajistit (tato skupina je většinou úspěšná, neboť jsou ochotni podřídit svůj život pracovnímu procesu)
– Ti, co chtějí pracovat, ale nejsou ochotni se podřídit novým pracovním podmínkám třeba ve vztahu ke své profesi, vzdělání nebo vzdálenosti nového pracoviště.
– Ti, co předstírají, že nemohou sehnat práci, ale ve skutečnosti pracují načerno a ještě pobírají dávky v nezaměstnanosti.
– Ti, co pracují jen občas a to v takové míře, aby nepřišli o štědrou státní podporu.
– Ti, co jsou schopni podstoupit vše, jen aby se nemuseli zúčastnit pracovního procesu.
– Ti, kteří nemají žádnou kvalifikaci a mají malé manuální a psychické schopnosti, které jim neumožňují se na trhu práce dobře uplatnit (zde je zapotřebí uplatnit účinný sociální přístup státu, aby se z těchto občanů nestali bezdomovci).
– a také hendikepovaní (i zde je třeba zapojit účinné podpory státu na překonání bariér)
Jaký je současný stav v nezaměstnanosti:
Listopad 2009 – V ČR ale i v celé EU je v průměru cca 8,5% nezaměstnaných. V ČR se jedná o cca 580 000 občanů, kteří nemají práci. Jsou ale regiony, kde je míra nezaměstnanosti na cca 15% například Most a nebo také na 3% jako je Praha. V březnu 2010 se již hranice blíží k 10% co bude dál?
Co dělá stát špatně:
Hlavním nedostatkem a obrovskou chybou je, že politická reprezentace neřeší a nehledá nápravu v příčinách nezaměstnanosti. Úbytek pracovních příležitostí vždy souvisí s poklesem ekonomické prosperity a finančního zdraví firem. To, aby stát udržel ekonomiku v dobré kondici, musí vytvářet příznivé podmínky a napomáhat firmám v tvorbě potřebného množství pracovních míst. Toto je ten nejdůležitější a hlavní úkol státu. Každá jiná cesta je špatná. Cílená podpora v této oblasti je jedinou cestou, k nastartování trvalého udržení potřebné míry zaměstnanosti. Prostředky, které stát vynaloží na podporu tvorby nových míst, musí být použity s maximální rozvahou tak, aby se tyto prostředky neminuly účinkem. Současný stav ale spíš připomíná štědrého strýčka, který komukoliv, kdo je nezaměstnaný, poskytne slušnou podporu. Nikdo nezkoumá, za jakých okolností přišel žadatel o práci. Zda podal výpověď sám, nebo jestli dostal výpověď z důvodů porušení pracovní kázně, nebo že si našel výhodný černý kšeft a na klasickou práci mu už nezbývá čas. Nikoho nezajímá, jestli se jedná o recidivistu, který nikdy dělat nebude a živí se jen zlodějnou. I přes to, že veřejnost a příslušné úřady práce ví, že velké procento nezaměstnaných nechce pracovat a pouze zneužívá náš štědrý sociální systém, nic se neděje. V poslední době se na tomto štědrém sociálním poli objevila první vlaštovička schovaná pod honosným názvem pomoc v hmotné nouzi, která alespoň do určité míry ukládá nezaměstnaným povinnost odpracovat v rámci veřejně prospěšných prací 20-30 hodin měsíčně. Je to první krok správným směrem a doufejme, že se bude dál rozvíjet.
Možné řešení jak snížit nezaměstnanost:
1. Rozhodně by neměl nezaměstnaný dostávat podporu automaticky. První otázka pracovnice na úřadu práce by měla znít: Jak jste přišel o zaměstnání, Pokud zaměstnanec podal výpověď sám bez pádných důvodů nebo dostal výpověď za porušování pracovní kázně, měl by za tuto situaci nést také sám plnou odpovědnost. Podpora by měla být malá a podmíněna jen krátkou dobou tak, aby se uchazeči v žádném případě nemohla vyplatit.
2. Zásadním opatřením proti zneužívání dávek v nezaměstnanosti a sociálních dávek by měla být povinnost výši poskytnuté dávky v plné míře odpracovat a to formou veřejně prospěšných prací, veřejnou službou nebo v zemědělství a firmách. V každém případě to bude znamenat posílení ekonomiky. V obcích by se zmenšily náklady na obecní výdaje, u firem posílení ekonomické stability, vyšší zisky a tím i vyšší odvody na daních. Konec konců z daní jsou také nezaměstnaní placeni. Toto opatření by mělo dvojí efekt.
a) nevyplácelo by se být nezaměstnaným neboť by finanční hodnotu, kterou obdrží od státu, musely stejně odpracovat. Snížil by se počet nezaměstnaných tzv. zneuživatelů
b) investované prostředky do podpory by se efektivně vracely státu formou úspor v rámci obcí a nárůstu daňových příjmů v případě produkce vykonané práce ve firmách a zemědělských společnostech
3. Dalším velmi důležitým krokem státu je podpora v oblasti nově vytvořených míst. Současná podpora je orientovaná na občany, kteří jsou evidováni na pracovním úřadě, což je špatné opatření. Tato forma nepokrývá potřebu a stimulaci ekonomiky, je třeba ji nastavit jako prioritu na celou oblast výroby, vo něco menší míře i na ostatní oblasti jako jsou služby a obchod. Současný stav se stejně obchází jednoduchým zaregistrováním vybraného uchazeče, takže se míjí účinkem.
4. Stát, vláda a politici nejsou schopni si uvědomit, že člověk, který pracuje a vytváří hodnoty, je tou hlavní devizou pro stát a celou společnost. Naopak půl milionová armáda nezaměstnaných nevytvoří a neodvede do státní pokladny ani korunu. Nic nevyprodukuje, jen spotřebovává. Odčerpá miliardové náklady z prostředků nás všech. A nejsou to jen náklady na podporu, je zde také obrovský státní úřednický aparát na úřadech práce a administrativa v sociálních oblastech. Každý člověk, který je obdařen zdravým selským rozumem pochopí, že investice použitá na podporu k vytvoření nových pracovních míst, která se může rovnat třeba i nákladům na podporu v nezaměstnanosti, přinese státu příjem ve formě odvodů a daní, posílení kupní síly, zvýšení a stimulaci firemního potenciálu a tím zabezpečí a zvýší prosperitu celé společnosti. Je třeba se také zmínit o kriminalitě, která nezaměstnanost ruku v ruce provází. Tato oblast zatěžuje občany a státní policejní aparát v takové míře, v jaké se míra nezaměstnaností nachází. S razantním poklesem nezaměstnaných budou souběžně klesat i náklady spojené s policií, justicí, vězeňského aparátu, ale hlavně poklesnou škody na majetku občanů a firem.
Strategický dlouhodobý plán a hlavně účinná opatření vedoucí ke snížení nezaměstnanosti je povinností každého státu a všichni ti, kteří nejsou schopni pochopit a prosadit taková opatření, která povedou k nápravě, by měly odejít. Je třeba se také zamyslet nad tím, proč již účinné kroky stát dávno nerealizoval. Naskýtá se otázka. Může tento stav nestability a nejistoty přinášet někomu prospěch? Odpověď zní: Může. Pokud vlády a politický establishment upřednostní investice například na nákup gripenů, obrněných transportérů a další mašinérie na hromadné zabíjení a neprojeví ochotu investovat do rozvoje, podpory a tvorby nových pracovních míst, tedy do vlastního národa, je zřejmě něco v nepořádku.
Stát má povinnost vytvářet takové podmínky, aby co nejméně lidí muselo žít ze státních sociálních dávek a podpor. Přes 580 000 nezaměstnaných občanů nasvědčuje tomu, že stát v roli dobrého hospodáře selhává.
Někdo může namítnout, vždyť o práci problémových lidí, kteří nechtějí pracovat, nebude zájem. Opak je pravdou. Na vesnicích nový systém pomoc v hmotné nouzi, funguje jak hodinky. Ve městech to ale naráží na velké množství nezaměstnaných, pro které se tíž hledá uplatnění. A proto je třeba rozšířit prostor i na firmy a zemědělské podniky. Odhady prvních průzkumů v několika obcích potvrdily, že nezaměstnanost může klesnout až na pouhého 1,5%.
Dobré zkušenosti jsou také s prověřováním ochoty pracovat prostřednictvím firem, které přistoupí na prověření nezaměstnaných, zda mají vůbec zájem poctivě pracovat, a zda mají tedy nárok na nějakou podporu.
Popis a výsledky ochoty pracovat: Evropská agentura na podporu zaměstnanosti oslovila naší firmu, zda bychom mohly během cca 14 dnů prověřit asi 8 zaměstnanců ohledně jejich pracovních zkušeností a ochoty se zapojit do pracovního procesu. Vzhledem k tomu, že se mi tento projekt zdál smysluplný a zajímavý, souhlasil jsem. Přiznám se, že jen první pohled na sestavu, která dorazila, byl zážitkem. Proto, abychom prověřily jejich skutečný vztah k práci, jsme jim připravily jednoduché manuelní práce jako je úklid, broušení, natírání, sekání trávy atd. I přes to že všichni byli seznámeni jak ze strany evropské agentury, tak z naší strany jak to bude probíhat, téměř všichni tvrdily, že pracovat nemusí, a že je to jen jejich jakási dobrá vůle. Neustále se vymlouvaly na všechna možné i nemožné důvody, proč se nedostavily do práce včas, nebo proč zase musejí odejít z práce dříve. Proč nemohou dělat to nebo ono. Vyjmenovaly několik zdravotních důvodů, skrze které nemohou například vylézt na štafle, házet lopatou, zvedat něco těžšího, zametat koštětem atd. Na co ale tito pracanti byli experti, to byly jejich požadavky na zaměstnanecké výhody. V této oblasti ovládali všechny směrnice dokonale. Přiznám se, že jsme těch 14 dnů nějak přetrpěly, a i když tito pracovníci pracovaly zadarmo, závěr našeho vedoucího provozu, byl následující. Už žádného pobudu v závodě nechci, neboť mi kazí morálku u ostatních zaměstnanců a jejich kontrola a obsluha se rovná vynaložené práci na celou firmu. Z osmy pracovníků dostali dobré ohodnocení jen dva pánové, kteří byli ve věku kolem 50 let, a bylo zřejmé, že pracovat chtějí. U ostatních, podstatně mladších, to byl jen děs a hrůza.
Netroufnu si odhadnout kolik % nezaměstnaných je ochotno pracovat a kolik ne, ale stát by měl umět oddělit zrno od plev a podporovat skutečně jen slušné lidi a ne příživníky.
Několikrát jsem měl možnost hovořit s pracovnicemi Úřadu práce. Na moji otázku, kolik nezaměstnaných má opravdový zájem o práci, jsem dostal vždy stejnou odpověď. Drtivá většina těch, co chtějí pracovat, si práci dříve nebo později najde. Ostatní jen zájem předstírají a systém zneužívají. Je třeba dodat, že toto pravidlo může být akceptovatelné zhruba do míry nezaměstnanosti do cca 6-7%. Vyšší nezaměstnanost se již začíná týkat mnoha slušných lidí.
