Pokud se Holešovské výzvě a jiným občanským iniciativám vytýká, že nemají jasný program, je to na jedné straně opodstatněné, na druhé straně se jim křivdí. Pro první krok, svržení současné vlády a ustavení vlády odborníků, jasný program mají a dle mého názoru je to program aktuálně (či akutně) jediný možný. Nápad úřednickou vládou je velmi dobrý: proč by měla mít menší mandát než vláda současná, dokonce než všechny naše polistopadové politické vlády? Nejdůležitější je přece podstata: co ta která vláda dělá, co uskutečňuje.
Další kroky by měly být formulovány jako prozatímní, pružné či dokonce jen předběžné. Situace se bude měnit, budou se dělat chyby (tomu se nikdo nevyhne) a ty bude nutno průběžně korigovat.
Něco jiného jsou základní dlouhodobé ideje. Ty jsou sice také jednak jasné, jednak ovšem vždy krajně problematické. Připomeňme si, jak vzdělanými a po všech stránkách (teoreticky i prakticky) znalými a zkušenými osobnostmi byla zakládána 1. českoslovenká republika, jakými "hlavami" byl zakládán český disent a Charta 77 – už jen jména jako Jan Patočka, Jiří Hájek a Václav Havel budí nejen respekt, ale pro současnost i tak trochu obavy, mrazení v zádech.
Chybou by nepochybně bylo spoléhat především na hlas lidu, na referenda. Při vší úctě k lidové moudrosti je třeba mnohem víc. Musí tu být jistá, pokud možno dobře sladěná rovnováha s ideovými vůdci a jejich hlas musí být přinejmenším špičkou ledovce. Úloha osobností je dějinami prokázana jako nezpochybnitelná.
"Dvanáct apoštolů rozešlo se do světa a podmanili si svět," říká Masaryk, "protože věřili ve své poslání a hlásali pravdu; rozešlete dnes dvanáct mužů věřících ve své poslání a hlásajících pravdu bez bázně, a celá Evropa se jim bude klanět. Musíme milovat pravdu, musíme statečně býti celými lidmi, zkrátka – musíme nalézt svou duši a věřit v tu duši, a bude postaráno o všecko.. Potřebujeme idejí, živých a velikých idejí, a nebudeme malí. Musíme mít ideje světové, ideje netoliko pro sebe, ale pro všecky. Kdo se chce zachovat a udržet, musí myslit, cítit a pracovat pro všecky, nejen pro sebe. Velikých idejí, živoucích idejí potřebujeme, a ty nás spasí, protože spasí i jiné.."
A i to je na jedné straně jednoduché a jasné, druhé straně nesmírně obtížné. Je to balancování na tenkém provaze napnutém nad propastí.
Tady žádná akutnost, žádný spěch není na místě, je dokonce nepřípustný. Byl by hazardem.
PhDr. Bohumil Sláma
Tento národ je nepoučitelný a proto má takovou vládu kterou si zaslouží.
Koho zvolit do rozkradeného zadluženého státu na nejvyší post?Jenom
naprogramovaného robota,který bude striktně dodržovat novou ústavu,neměné
zákony,hospodářskou prosperitu Program tohota robota bude uložen bez možnosti program změnit.
Robot nekrade,nelže,nekřečkuje,hmotné statky jsou mu cizí,nebudu třeba
ministerstva,senát,a jiné zbytečné instituce.Nenahrává kamarádům a mafii
nekrade propisky otázka:najde se programátor,který po naprogramování robota
odejde z tohoto státu na bezpečné místo.Možná je to fantazie možná že ne.
Eduard
VÍTÁM HOLEŠOVSKOU VÝZVU, VÍTÁM VÝZVU POZITIVNÍHO SVĚTA, VÍTÁM KAŽDOU VÝZVU,
která volá po sjednocení základních idejí. Je nanejvýše důležité, aby těch ideově rozvětvených sto padesát stran hledalo, co nás spojuje a ne co nás rozděluje. Jsou určité věci, na kterých se jako národ přeci můžeme sjednotit.
Jedna z nich je, že tato vláda musí odejít. Jedno kam, ale musí odejít, než se stane ještě větší neštěstí.
Vítám snahy Holešováků a snahy Unii najít společnou řeč. Je třeba najít společný dialog s Unií policie, aby se necítili, že živí moc Uniových bossů. Je třeba hledat společnou řeč se všemi skutečně opozičními stranami a všemi uniemi. Žádní z nich by neměli sedět na plotě a vyčkávat, až co jim druzí vydobydou. Další je, že nová vláda musí být altruistická, než prokáže, že její vedení pracuje. Než prokáže, že pracuje skutečně pro národ. Musí zde být náznak k obratu k lepšímu po ekonomické stránce, po sociální stránce a pro budoucnost národa. Určité jistoty pro každého člena národa se musí znovu vybudovat. Je to jistota, že spravedlnost bude znova nastolená. Je to jistota, že nové vedení bude především pracovat pro národ a nejenom pro sebe. Je jasné, že nemůže zaručit, že životní úroveň nemůže konkurovat Kuvajtu, nebo Emirátům. Národ ale musí mít jistotu, že vláda udělá co je v jejich silách vyplout ze světové krize s maximálně možně dobrým výsledkem.
Že se nová vláda nepoveze na hřbetech slušných lidí a bude v rámci možností vytvářet jistoty pro obyčejné lidi. Krok za krokem, že národ se dokáže sám uživit bez příživníků, že se nebude muset bát příštího dne, co mu zase vláda nadělí pod stromeček za průšvih. Tato vláda nemá zájem a nechce pracovat pro národ, pouze se chce sama mít dobře. Odůvodňujíce to třeba tím že časy jsou zlé, že je světová krize anebo, že lidé v Africe se mají ještě hůř než u nás. Svatá prostoto. Jak zdegenerovaní se ti vašnostové staly. Nemám geniální nápady, ale jedno vím. Nová vláda musí, – musí žít s lidem a ne převelice vysoko nad ním.
Proto vítám jakýkoliv pokus sjednotit lid na tom nejhlavnějším. Stará vláda musí odejít se vším všudy. Je až neuvěřitelné, že někteří lidé po těch všech zkušenostech vůbec přemýšlí vybírat v přímých volbách někoho jako pana Fišeru, pana Švejnara, paní Livii a všechny ty napojené se starou vládou. Měli by vybírat mezi lidmi okolo Pozitivního Světa a všechny skutečné opoziční představitelé, kteří prokázali, že se nebojí vymést všechny kouty státu od špíny, která se tu za ta léta usadila. Aby se prosadily ideály lidu, nová vláda musí být razantní a zodpovědná.
NENÍ UŽ JINÉ CESTY.
Dovolil bych si v podstatě nesouhlasit s Vaším názorem, pane PhDr. Slámo. Myslím si, že doba je taková, kdy řeči, úvahy a vymýšlení nějakých idejí (proti dobrým nic nemám) nejsou k ničemu. Řečí, které nikam nevedou, už bylo až moc. Váš příspěvek váhavě hledá zdlouhavá, nic neřešící řešení v daleké budoucnosti, to slýcháme denně od současných politiků. Je čas konat, je třeba velice rychlých, rázných a zároveň tvrdých opatření. Je třeba ihned zastavit a vykořenit zlo v jeho podstatě, která nás, obyčejný lid této země zcela pohltila. Není čas se hrabat v daleké minulosti a přemýšlet o slovech pana Masaryka, protože on o tom, co se tu dnes děje, neměl ve své době zcela jistě ani ponětí. Nás obklopuje zlo tehdy neznámé a nevídané, proti němu je třeba použít nové způsoby obrany. Ovšem osobnost typu pana Masaryka, kterému tehdy osud naší vlasti ležel více na srdci, než všem současným politikům dohromady (a že jich máme), tak taková osobnost by nám dnes byla spásou. A že není třeba brát ohled na hlas lidu, k tomu se raději nevyjadřuji, to mi k Vašemu titulu nějak neštymuje.
J
Nevidím nic špatného na článku, jako předcházející komentátor. Má sice pravdu, že český národ spěje k zářným zítřkům – želvým tempem. Víc jak dvacet let se díval na orgie vladařů a jen čučel, jak se vlci rvou o kořist. Díval se jen proto, že se jim zdálo, že jmění předhozené vlkům, není jejich a z cizího krev neteče. Ted vlkodlaci, když prošustrovali co se jen dalo, tak začínají šahat i na to málo, co lid ještě má, a radí národu, aby si zase a opět utáhnul opasky a díval se na chudé v Africe, kde žijí ještě hůře. No považte! Nabádání k rozumu – i pana Slámy, však nikdy není dost a nesmíme dovolit, aby převládla anarchie.
Já jsem pro to, aby národ konečně skoncoval s těmi současnými mocipány. Udělal to rychle a razantně, nic polovičatého. Fandím národním hrdinům jako je pan Havlíček, Dělnická Strana, anebo pan Cibulka, či pan Malý, který je Český velikán a mnoha dalších. Nemohu však souhlasit s naprostou anarchii. Národ by měl vědět do čeho jde a jak bude jednat po převratu. Určitá tolerancce jeden ke druhému zde musí být.
Dovoluji si proto přetisknout článek z Parlamentních Listů od pana Václava Prince. V základních věcech se musíme sjednotit, tak jak o tom píše v následujícím článku:
PROBLÉM ČESKÉ NEPARLAMENTNÍ OBČANSKÉ OPOZICE V ROCE 2012
Dovolte mi přidat svůj názor do diskuse k problematice českých protestů proti současné vládě. Je to vlastně také názor k problému existujících občanských iniciativ a 150 registrovaných politických stran. Pravdu mají určitě lidé, kteří tvrdí, že současné politické parlamentní strany jsou množinou různě zkorumpovaných politiků, kteří se od sebe liší jen tím, kteří kmotři za nimi stojí. Proto by občanské protesty měly volat po tom, aby se změnily podmínky vládnutí, protože nestačí jenom vyměnit současné politiky. Na tom se již shodne nejen většina českého národa, píše Václav Princ.
Abychom našli řešení současného problému společnosti po 22 letech od pádu jedné vládní politické strany, měli bychom chtít politiku bez pravolevé nenávisti, tedy politiku sociální a měli bychom chtít politiku, která povede společnost k prosperitě, k suverenitě a nezávislosti státu.
Vycházím z předpokladu, že je to požadavek většiny občanů. Abychom ho prosadili, potřebujeme se hlavně sjednotit na tom, že chceme změnu ve financování politických stran, měli bychom požadovat zrušení poslanecké imunity, měli bychom vyžadovat přijetí zákona o přiznání majetku, zákona o referendu, o odvolatelnosti politiků. Měli bychom stabilizovat Policii ČR, státní zastupitelství a soudy a vyžadovat právní stát, potrestání krádeží z doby privatizace a zestátnění ukradeného státního majetku.
Prvním problémem občanských protivládních protestů na konci minulého roku a na začátku roku 2012 je zejména nejednotnost současných občanských aktivit. Možná, že jde tak trochu o pomyslnou slávu těch, kteří vedou občanské iniciativy a usilují o svou popularitu. Podobné jednání můžeme sledovat mezi bývalými předsedy ČSSD, ale také mezi předsedy jiných politických stran. Pokud bych měl jmenovat, tak jsou to Miloš Zeman, Jiří Paroubek a současný Bohuslav Sobotka, ale také Václav Klaus, Mirek Topolánek, Petr Nečas, Petr Havlík a třeba paní Jana Bobošíková, Táňa Fischerová a další. Ne jinak je to mezi občanskými alternativami a regionálními občanskými aktivitami a politickými stranami a to ke škodě široké veřejnosti a občanské společnosti.
Druhým problémem současného, protivládního, všelidového tažení je pravolevé vidění světa. Přestože občané odsuzující komunisty usilují o stejné změny ve společnosti, o které usilují i komunisté, přesto proti nim používají místo argumentů ubohé floskule primitivního antikomunismu. Jak se přitom liší jejich požadavky? Odstranit zkorumpovanou vládu, zamezit korupci, přestat krást na vládní úrovni v řádu stovek milionů korun a skončit se zadlužováním státu. To snad chceme všichni.
Třetím problémem současné společnosti je role médií, zejména veřejných médií České televize, rozhlasu a problém většiny novinářů. Tím problémem je jakási forma autocenzury. Našim novinářům se nechce psát o některých občanských protestech a o probíhající diskusi ve společnosti. Pokud dříve prosazovala KSČ jen ideologii jedinou správnou, dnes je tomu přesně naopak. Naši novináři a dokonce i učitelé mají zřejmě dojem, že nemohou nebo nesmí myslet svým vlastním rozumem, ale musí psát a učit politiku, historii zcela opačnou.
Přeji občanům ČR více tolerance a pochopení k názorům druhých. Netrvejme jen na tom svém, jediném, správném názoru. Pro prosazení společenské změny k lepšímu nám stačí, když najdeme lepší formu občanské spolupráce bez urážek, napadání, podezřívání a vylučování lidí, kteří chtějí totéž, co chceme i my. Společný smysl našeho života je zřejmě v tom, abychom se měli všichni lépe a žili jsme ve spravedlivé společnosti. Nenechme si už nikdy organizovat náš život vládními nástroji v podobě zvláštních a tajných služeb.
Holešovská výzva na konci minulého roku si dala cíl sjednotit občanské iniciativy, odboráře, profesní asociace a společně s nimi demonstrovat jednotný názor v ulicích dne 15.3.2012. Pokud se sjednotíme na formě protestu, vyjasněme si ještě, jak prosadíme občanskou vůli, když vláda neodstoupí a nesplní požadavky. Bez podpory důchodců, studentů, umělců, novinářů, odborářů a 150 politických stran včetně parlamentní opozice ČSSD, KSČM a politických hnutí, toho mnoho neprosadíme.
———————————————————————
Jedinou výhradu mám vůči ČSSD, která se spolupodílela na rabování Republiky. Řadoví členové by měli masově přestoupit podle svého uvážení do skutečně opozičních stran. Policie a armáda by se také jasně, jednoznačně, měla připojit k národu a skoncovat s tím protahováním vládního „odcházení“. Měli by jsme se sjednotit v jednu velkou vlnu „Tsumani“, a odplavit všechny Jidáše někam hodně daleko.