„Hlavně musí zbýt taky něco pro lidi.“ Toto heslo je základním mottem těch, kdo vládnou v době naší rádoby demokracie. Tu provází kombinace obrovské moci v rukou několik lidí, kteří mají nulovou zodpovědnost.

Ve světle nových zjištění v kauze Promopro už jen těžko může někdo pochybovat o tom, co je cílem soupeření o zisk volebních hlasů těch, co se na současné politice podílejí, a kteří udělají vždy všechno proto, aby se tam nikdo jiný, kdo v těch kšeftech s nimi nejel, nikdy nedostal. Aby tento stav zůstal, nikdy nikdo z těch, co tam jsou, nebudou souhlasit s tím, aby se demokracie, volební systémy a způsoby rozhodování lidí dostaly blíže k občanům. Však i vznik sociálních států, na jejichž zachování a prohloubení tak tlačí, nemá za cíl nic jiného, než udržovat všechny lidi v sociálním průměru, aby každý měl i to, co si nezaslouží, protože jedině tak lze udržet lidi většinově na uzdě a nedopustit nějaké hromadné nepokoje proti těm nahoře. Když dnes shrnu těch více než dvacet let údajné svobody, pak asi takto:

1) Pár lidí po roce 1989 si rychle rozdělilo pole působnosti v nově se rodícím státě, o kterém se lidé bláhově domnívali, že teď bude patřit jim.

2) Prostřednictvím volebního systému, který nepřipouští zásadní změny na politické šachovnici, se po celou dobu drží u moci. Někdy jen v jiném dresu. Čas od času si dokonce pro jistotu, když by hrozila změna, volební systém drobně upraví nebo změní volební obvody.

3) Ze státního rozpočtu rozkradli stovky miliard a nejhorší na tom je, že legálně v souladu s právem, které si sami napsali. Peníze se jim vracely cestou placení dalších volebních kampaní z kapes vybraných spokojených, aby opět vyhráli a aby se ten uzavřený kruh nerozpojil.

4) Z politiků, kteří měli sloužit lidem, se stala uzavřená kasta nejbohatších lidí v zemi, aniž by za své hlasování byli jakkoli postižitelní. Obsadili místa ve státních firmách, které kvůli tomu nikdy nezruší, firmy jejich přátel se díky veřejným zakázkám dostaly z předchozího obratu pár desítek tisíc do kategorie V.I.P. Zatímco za peníze daňových poplatníků získali soukromé kontakty, využili jich nakonec po odchodu z politiky ve svůj prospěch a uhnízdili se v dozorčích orgánech těch firem, kterým před tím dávali státní zakázky. Někteří z nich, kteří neměli dost, odešli do stejného systému, ale o patro výš. Do politického světa Evropské unie, kde jsou peníze pro přerozdělování ještě větší. Jejich majetek roste stejně rychle, jako státní dluh, za který nám posílají složenky.

Když se proti tomu ozvete, jste označeni za kacíře, tmáře, rebela. Když poukážete na neblahé důsledky, pak jste politicky nekorektní. Když vystoupíte proti tomu všemu a na konkrétních příkladech ukážete, jaké důsledky má jejich způsob řízení na konkrétní lidi, jak chybná a demotivující je podpora nemakačenků, jste rasista. Když nechcete další utečence z Afriky, jste asociální xenofob. Když chcete zastavit islamizaci Evropy, jste nacista.

Ze státu, který má patřit občanům, se díky politikům stal nástroj sloužící k finančnímu útisku těch, kteří to pod sankcí musí všechno platit a pod hrozbou trestu strpět. To nejhorší, čeho by se politici totiž mohli dočkat, jsou skutečně svobodní občané, kteří si rozhodují o svých věcech sami, případně ve skupinách co nejblíže k nim. Myslím, že na ty klacky v ruce dojde. Přiznejme si, že cinkání klíči prostě nezabralo a oni sami nemají nejmenší důvod na tom všem něco změnit.
 

Autor: František Matějka- frantisekmatejka.blog.iDNES.cz