Těžká závislost civilizace na elektrické energii
Civilizace stojí na křehkých základech technologie, zvané elektřina. Technologicky vyspělé země jsou hrdé na svoje výsledky, kterých dosáhly na poli rozvoje technologií. Ale skutečně lidstvu tato vyspělá technologie dneška zaručuje udržitelný trvalý rozvoj, díky němuž budeme moci na této planetě žít bez obav, že závislost, kterou jsme si na technologiích vytvořili, nás jednoho dne nedovede do vlastní záhuby?
Nad vymoženostmi dnešních technologií můžeme jen žasnout. Výzkum a vývoj jdou mílovými kroky kupředu a lidem se otevírají další a další technické možnosti.
Má to ale jeden velký háček. Téměř vše, čeho lidstvo v nedávné minulosti dosáhlo, je spjato s využíváním elektřiny. Právě ona umožnila lidstvu dosáhnout všech výdobytků, kterými se obklopilo. Elektřina sice je mocným nástrojem, který lidstvu umožňuje technický rozvoj a pokrok, ale současně je také nejslabším článkem jeho moderní existence. Běžný člověk si příliš neuvědomuje skutečnost, že systém, který lidstvo vytvořilo, je vlastně velice zranitelný a křehký. A že je na něm dnešní člověk zcela závislý.
Scénář krize při dlouhodobém výpadku elektřiny
Jak křehká je ve skutečností technologie, na kterou je lidstvo tak hrdé, si mnozí z nás uvědomí ve chvíli, kdy příroda občas ukáže, kdo je na této planetě pánem. Ve chvíli, kdy vichřice, sníh, voda nebo námraza poničí rozvodnou elektrickou soustavu, si lidé mohou uvědomit, co by se stalo v případě větší živelné katastrofy, která naši planetu v dávné minulosti postihla již několikrát. Zkusme si to demonstrovat na běžném výpadku proudu.
Začátkem ledna 2010 přívaly sněhu a námraza zpřetrhaly dráty vysokého napětí. Na některých místech výluka trvala až třicet hodin. Po takto „dlouhou“ dobu postupně přijdete na to, že veškeré lidské vymoženosti vám jsou bez elektřiny k ničemu. První, co vás, byť nelogicky, napadne, bude podívat se na internet, zjistit číslo poruchy a hned se dozvědět, co se vlastně děje. Ne, nepodíváte se na internet. Ten bez elektřiny nefunguje. Chcete zavolat známému, ale telefon také nefunguje a mobil je zrovna jako „na potvoru“ vybitý. Kafe si také neuvaříte a neohřejete ani oběd. Po 10 hodinách vám začne být chladno, protože plynový kotel taky zhasnul. Přestala téct i voda, jelikož darling je také na elektřinu. Svíčky sice ještě máte, ale jen tak na dvě hodiny, pak to zůstane jen na baterce. Jak asi dlouho vydrží? Říkáte si, zajedu na benzinku, koupím baterie, nějakou bagetu a vezmu benzín. Jenomže benzinka jede taky celá na elektřinu a ani tu bagetu vám neprodají, protože jim nefunguje pokladna a mají zavřeno. Zajedete do města, abyste si koupil něco v obchodě, ale zrovna nemáte hotovost, tak zastavíte u bankomatu, jenže i ten je na elektřinu. Ani banka vám nic nedá, protože jim nejedou servery. A tak se vrátíte domů, kde zjistíte, že vám začíná téct lednice a mrazák. Prádlo z pračky radši vyndáte a vyždímáte ručně a začnete přemýšlet, kam jít se kbelíkem pro vodu, abyste mohli spláchnout záchod. No a to by byl jen začátek. Chodit do práce by přestalo mít smysl, protože by tam nic nefungovalo. Potraviny by vydržely tak na pár týdnů, pokud by vám je vůbec někdo prodal. A taky, za co byste je asi koupili, když bankovní systémy zkolabovaly. Bude asi lepší, když další vývoj rozvádět nebudeme.
Decentralizace energetických zdrojů- východisko pro budoucnost
Co je třeba si uvědomit, je fakt, že elektřina distribuovaná formou rozvodných sítí z centrálních megalomanských zdrojů je velmi zranitelná a pro lidstvo značně nebezpečná.
Cesta k tomu, aby nedošlo k naplnění popisovaného scénáře, vede přes decentralizaci energetických zdrojů prostřednictvím menších elektráren. Týká se to širokého spektra zdrojů, počínaje samostatným zásobováním jednotlivých závodů, nemocnic, veřejného osvětlení, panelových domů, rodinných domů, až po vývoj zdrojů pro jednotlivé spotřebiče a třeba i samotnou žárovku. Teď si asi říkáte, že si z vás dělám legraci a že jsem přeskočil do vzdálené budoucnosti. Vážení, technologie, které dokážou zásobovat třeba váš dům tak, že budete nezávislí na rozvodných sítích, jsou již prověřeny a je jen otázkou času, kdy se jejich vývoj zdokonalí natolik, aby mohly být aplikovány sériově. Celosvětový problém těchto technologií spočívá hlavně v oblasti prosazení se na trhu. Tyto technologie se jaksi nehodí „do krámu“ současným energetickým a mocenským strukturám. Vědci, kteří se uchází o podporu státu, například v Austrálii nebo v USA, jsou odmítání a někdy i vězněni. Jsou případy, kdy se na scéně objeví i mafie. To, že se tyto nové technologie nelíbí společnostem, které ovládají trhy s energií, je asi jasné. Ona totiž energetická nezávislost lidí postihne mnoho oblastí, které dlouhodobě nemusely s nikým soutěžit. Prostě jen stanovili cenu, a člověče, plať. Je třeba být vnímavý a pozorovat, co vláda a politické strany prosazují, zda je to skutečně pro blaho lidí nebo jich samotných. Pokud by tyto technologie dostaly stejnou podporu, jako má například jaderná energetika nebo by se na jejich aplikaci postupně převáděly prostředky ušetřené vlivem útlumu těžby uhlí, dovozu nafty, plynu, výroby benzinu a dalších výrobků, dá se předpokládat, že do 20 let by mohl být svět téměř bez škodlivin ze spalování fosilních paliv a hrozby jaderné katastrofy. Pravda je ale taková, že když se v ČR uchází firma o podporu v oblasti výzkumu a vývoje, tak v této progresivní oblasti nedostane nic.
Systematické potlačování rozvoje čerpání energie z obnovitelných zdrojů v ČR
Pokud se podíváme na přítomnost, nelze si nepovšimnout enormní snahy vládnoucí garnitury o potlačení rozvoje energií získávaných z obnovitelných zdrojů. První systematické kroky provedla minulá vláda ve vztahu k větrné energetice, ta je dnes vlastně paralyzována a na rozdíl od vyspělejšího světa stagnuje. Tohoto stavu dosáhla energetická lobby prostřednictvím energetického regulačního úřadu, ministerstva obrany a krajských úřadů. (Na podrobné vysvětlení v tomto článku bohužel není prostor.) Druhou nepohodlnou oblastí se pro skupiny, které ovládají energetickou lobby, stala fotovoltaika. Ta dosáhla takového rozmachu, že vláda nelenila a přistoupila až k porušení uzákoněných platných norem, čímž si „koleduje“ o celou řadu arbitráží ze strany důvěřivých investorů. Ale ani zde se energetická mašinérie nehodlá zastavit. V tuto chvíli směřují další kroky k omezení výroby elektrické energie i z biomasy.
Aby bylo dosaženo konečného vítězství nad obnovitelnými zdroji, dne 11. 5. 2011 vláda schválila návrh zákona o podporovaných zdrojích energie, který má zrušit stávající zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Podle tohoto návrhu má být pro ekologické elektrárny zrušen přednostní přístup a záruka připojení k elektrizační soustavě. Nový zákon má zrušit i dosavadní systém peněžité podpory garantující návratnost investic a stabilní výši výnosů pro ekologické elektrárny.
V rozporu s celosvětovým trendem rozvoje obnovitelných zdrojů má nový zákon zavést komplikovaný, netransparentní a diskriminační systém „podpory“, který znemožní plánování, financování a výstavbu decentralizovaných elektráren šetrných k životnímu prostředí. Jeho prostřednictvím mají být přednostně podporovány uhelné elektrárny a spalovny. Na nový nefunkční systém „podpory“ mají přejít i všechny stávající ekologické elektrárny. To představuje nepřípustnou retroaktivní změnu pravidel, která způsobí definitivní diskreditaci České republiky mezi zahraničními investory. Na základě nového zákona má dále dojít k neodůvodněnému navýšení cen elektřiny pro konečné spotřebitele.
Návrh zákona o podporovaných zdrojích je zcela zbytečný, hrubě porušuje právo EU a ohrožuje dobré jméno České republiky jako vyspělé země se stabilním právním prostředím. Byl připraven bez jakékoliv účasti výrobců elektřiny z obnovitelných zdrojů a jeho vyhodnocení ze strany Legislativní rady vlády vzbuzuje pochybnosti. Návrh zákona obsahuje právní instituty, za které byla Česká republika intenzivně kritizována Evropskou komisí. Jeho schválení by znamenalo konec pro stávající i budoucí decentralizované ekologické elektrárny u nás.
Je alarmující, že stát od počátku roku 2010 systematicky zhoršuje podmínky pro výstavbu a provoz výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, poškozuje způsob jejich vnímání ze strany veřejnosti a účelově vytváří prostor pro zastavení jejich podpory.
Stávající úspěšný zákon o obnovitelných zdrojích vychází z celosvětově uznávaného a přebíraného německého modelu. Od roku 2005 funguje jako účinný nástroj pro plnění našeho evropského závazku ke zvyšování podílu ekologické elektřiny.
Apel na zdravý rozum a návrat k nepokřiveným principům pravé demokracie
To, co je na celé situaci žalostné, je, že stát jsme my- občané a státní struktura má sloužit českému lidu jako celku. Stát nevlastní žádné zdroje ani peníze, on jen spravuje naše peníze a naše zdroje. Bohužel, hrstka vyvolených se domnívá, že oni mohou určovat taková pravidla, která již zdaleka neplní potřeby občana, ale jen potřeby mocenských struktur svazujících lidstvo centralizovanými řetězy energetické závislosti a nadvlády.
Prosím čtenáře, aby si, ještě než se pustí do razantní kritiky výše uvedených závěrů, pozorně prohlédli grafy znázorňující podíl výroby elektrické energie ze současných zdrojů a udělali si sami závěr, zda může nepatrné procento výroby elektrické energie ze slunce, větru a biomasy ovlivnit cenu energie v takové míře, jakou po nás energetické společnosti v posledních letech požadují. Vážení, něco zde nehraje…
Z celého energetického koláče připadá na obnovitelné zdroje jen pár procent, jak může tedy stát tvrdit, že na vině razantního zvyšování cen elektrické energie jsou obnovitelné zdroje. To je přece, s prominutím, přímo nebetyčná hloupost.
Lidé si musí vzít spět svá práva, která jim od přírody náleží a musí prosadit energetickou nezávislost tak, aby mohli svobodně a nezávisle žít.
Petr Havlíček
Zakladatel společnosti Pozitivní Svět
Člen občanské iniciativy APROPOS
