Antonín Charouz mi zaslal dopis, kde žádá veřejnou omluvu a vyhrožuje mi za to, že jsem ho jmenoval ve svém minulém blogu v nelichotivé souvislosti. Na jeho žádost proto zveřejňuji pokornou omluvu: Vážený pane, žádáte omluvu za to, že Vás prý označuji za "neschopného, přesněji všehoschopného miliardáře, který ví, že miliardy nejsou zadarmo" a tím "zároveň čtenářům nepokrytě podsouvám, že za blíže nespecifikovanou úplatu adresovanou orgánům výkonné moci můžete dosáhnout nějakého (zde daňového) zvýhodnění".
Pane Charouzi, Vámi kritizovaný můj text zní a vyznívá trochu jinak – nejde v něm jen o daně, ale o to, že skutečně miliardáři vědí, že nic není zadarmo a zisk či slevu (na cokoli) si umí zařídit lépe a jistěji než prostý člověk. Napsal jsem: "Miliardáři mají nižší daně než střední třída. A proč? Protože slevu mohou zaplatit. Co asi může nabídnout ministru financí kominík nebo prodavačka ze supermarketu? To páni Bakala, Roman, Charouz už vědí, že miliardy nejsou zadarmo."
Celý text je možné nalézt zde http://okamura.blog.idnes.cz/c/218696/Vazeni-spoluobcane-nastvete-se.html
Myšlenka je prostá – bohatí a vlivní lidé sponzorují politiky a ti jim – jako celku – snižují daně či jednotlivcům často dopomáhají k dobrému byznysu. Přičemž pro meritum věci není důležité, co zrovna ve Vašem případě Vám politici za Váš sponzoring dávají.
Pane Charouzi, děkuji Vám, že jste se mi v této souvislosti připomněl. A ze srdce se Vám omlouvám – člověk jako Vy skutečně nepatří mezi v textu uvedené osoby. Člověk přezdívaný "král tunelářů" by bezesporu zasloužil nejen samostatný text, ale řekl bych, že nejlépe samostatný trestní spis. Tím se lišíte minimálně třeba od pana Bakaly. Exředitel ČEZu pan Roman svůj spis už zřejmě má.
Pokud jde o Vás, pane Charouzi, je pro mne zásadní to, co vím z veřejných zdrojů. Abych nebyl osobní, dovolím si citovat Wikipedii: "(pan Charouz) v roce 1994 založil společnost Charouz Holding, kterou začal mohutně úvěrovat z IPB a začal se sbližovat s nejvyššími manažery IPB Jiřím Tesařem a Liborem Procházkou. Vazby jeho holdingu k bance se začínají zamotávat, banka s holdingem čile obchoduje. Holding například krátkodobě vlastnil velkou stavební společnost Vojenské stavby Praha a polovinu samotné IPB. V roce 1998 do IPB vstupuje Nomura a vztah IPB k holdingu začal být méně vřelý. Holding tehdy dlužil IPB před sedm miliard Kč. Charouz v roce 1999 zakládá Charouz Group a začíná do ní přesouvat majetek z Charouz Holding. Po krachu IPB dluhy přešly na ČSOB, která je začala aktivně vymáhat. Holding zaplatil jen 1,5 miliardy, zbylých 6 miliard bylo převedeno do státní ČKA. V roce 2003 získala tento balík pohledávek za 570 milionů neznámá společnost ACT Investment, podle některých médií spojená s Charouzem. Ve státní ČKA zůstala ztráta přes 5,5 miliard Kč, Antonínu Charouzovi zůstala cenná aktiva (např. HC Sparta Praha nebo BPA)."
A pokračujme Respektem:
"Tato legenda českého automobilového sportu, výhradní dovozce vozů značky Ford a jeden z budoucích králů zdejších tunelářů si v roce 1994 pronajal kancelářský dům nedaleko pražské Florence. O pár měsíců později se do jeho domu nastěhovala i advokátní kancelář Miroslava Jansty a stala se dvorním právním poradcem Charouze při financování jeho podniků. Devadesátá léta byla skvělou dobou pro velké bankovní půjčky. S odstupem času už víme, že si u bank půjčovali hlavně ti, kteří byli s bankami nějak spojeni, a proto s tichým souhlasem vedení své úvěry nevraceli. Celkově tehdejší „úvěrová politika“ bank přišla daňové poplatníky na zhruba půl bilionu korun. Pár miliard z tohoto koláče si odkrojila i dvojice Charouz-Jansta. Především formou úvěrů v Investiční a poštovní bance. … Šéfem banky byl sociální demokrat Jiří Tesař. Charouz a Jansta s ním uzavřeli řadu naprosto nepřehledných smluv, jejichž výsledkem bylo, že v druhé půli 90. let vlastnil Charouz dvacet pět procent akcií IPB a dobové články ho dokonce pasovaly na skutečného pána banky. Ať už Charouz IPB opravdu ovládal nebo ne, faktem zůstává, že banka jeho podnikům napůjčovala sedm miliard korun, které automobilový závodník nikdy nevrátil. Než se po pádu IPB v roce 2000 nový majitel stačil rozkoukat, převedl Charouz většinu dluhů na podniky, které skončily v bankrotu, a naopak skutečné peníze zachoval v podnicích, které neměly s úvěry nic společného." ( Respekt, 23.4.2006, autor Jaroslav Spurný)
a dále např.:
http://ekonomika.idnes.cz/stat-prodava-charouzovy-dluhy-dzm-/ekonomika.aspx?c=A030119_222633_ekonomika_pol
Vzhledem k tomu, že tyto informace jste veřejně ani Vy nerozporoval, z výše uvedeného plyne, že zhruba 5 miliard korun za Vás zaplatili daňoví poplatníci. Pět miliard, to je suma, kterou si většina z nás smrtelníků ani neumí představit. Je pozoruhodností této země, že člověk jako Vy nedře ve vězeňském kamenolomu a nikdo mu dodnes nezabavil veškerý možný majetek.
Je neskutečné, že dokonce máte žaludek chtít, aby se Vám kdokoli omlouval.
V téhle zemi chybí peníze pro staré a nemohoucí lidi. Chybí peníze pro chudé rodiny s dětmi. Chybí peníze ve školství, ve zdravotnictví i na důchody. Navzdory tomu, že miliony slušných lidí tu pracují a odvádí poctivě daně. Je to díky zlodějům, kteří tuto zemi rozkradli a rozkrádají. Je to díky politikům, policistům a státním zástupcům, kteří to umožnili a stále umožňují. I oni už měli být dávno za katrem a dělat společnost svým komplicům. A zloděj není jen ten, kdo krade dvacky z kabelek, ale také nóbl pán, který krade peníze škrtem pera za spolupráce ředitele banky. Vás pane nikdo nežaloval ani neodsoudil. Vaše činy jsou promlčené. To ale neznamená, že jste bez viny.
Půjčil jste si několik miliard a ty jste nevrátil.
Zatímco Vy jste bohatl, naše země chudla.
Stále dlužíte mně a všem lidem, na které se okolo sebe podíváte, protože Vaše dluhy jsme platili my, prostí občané.
Pro mě jste člověk, co okradl mou zemi.
Omlouvám se, měl jsem to o Vás napsat hned.
Ale pravda, otázka nestojí jenom, kdo všechno kradl, ale také kdo vám to dovolil.
Věci, lidi i činy bychom vždy měli jmenovat pravým jménem.
To je první krok k tomu se zlodějnami skoncovat.
Tomio Okamura
okamura.blog.iDNES.cz
Pane Tomio, vytesat Vaše slova do kamene a postavit na hradní nádvoří místo toho nic neříkajícího obelisku!
Ano, pan Tomio Okamura by měl být nikoliv presidentem, nýbrž premiérem a byla bych velmi ráda, kdyby tak jak umí brilantně psát své příspěvky si uměl vybrat brilantně 6 dalších SAMURAJŮ do vlády a změnit poměry v této zemi a tím naplnit dávné proroctví Sybily – jinak se naše zem stane místem, kde bude žít stádo hlupáků nechající si vše líbit a nad nimi bude čnít pár rohatých a nikoliv čertů. To je mé přání a vím, že by také nemuselo skončit dobře, protože pokud nebude za 7 statečnými stát lid, který ví co chce, tak těch 7 jenom „padne“ ve víru všech zmatků a hlouposti. Domnívám se, že je nyní čas na „vize“ předložené ve „stravitelné“ formě lidem, které je potřeba vyvést z jejich „letargie“ a k tomu je nezbytně nutné najít v médiích prostor, abychom mohli zábavnou formou představit své vize. A tak se tu ptám: Najde se nějaký sponzor pro Reality SHOW nazvanou SUPERVLADA ? Ten scénář už mám nachystaný v první – pracovní verzi, která může být pozměněna spoluautory. Máte-li zájem se stát spoluautorem (za účelem motivace k realizaci této R.SHOW), napište na noneno@volny.cz
Pokud máte programátorskou firmu, bylo by to opravdu to nejlepší, co může být jako spoluautor. Pokud jste někdo tak finančně situaovaný, že můžete být producentem reality show, bylo by to též dobré. Omlouvám se autoru těchto stránek, ale tato reality show není má soukromá aktivita je to aktivita k tomu, aby se ke změně mohlo zapojit-motivovat co nejvíce občanů a ze zkušenosti vím, že i ti „nejhloupější“ a „nejlínější“ lidé se zapojí do hry, která je baví. Podle J.Á.Komenského „škola hrou bychom už měli začít se KONEČNĚ učit ve školu života JAK ŽÍT a to „hrou“ na to, jak CHCEME žít a ne jak MUSÍME. Krátce o reality show „SUPERVLADA“ : Soutěží jednotlivci (ve 4 kolech jsou vybráni 4×4 soutěžící) Titi soutěžící pak z losování vytvoří 4 týmy a tyto týmy si z námětů sestaví program supervlády, který si vyzkouší na podnětech od diváků a ukážou, jak jsou schopni „vládnout“ a k celé show se pak ještě přidruží jeden (science -fiction prvek), který umožní lidem si vsázet na náhodu a získat tak „kredit“ a tento pak využít k ..ale dost, už jsem toho popsala hodně. Jaké spoluatory tedy hledám? 1.Ty, co jsou schopni to v nějaké TV ať už slovenské anebo české prosadit 2.Ty, kteří uhradí průběh přípravy na zavedení do TV 3.Ty, kdo umí zajistit ochranu autorských práv 4. Firmu programátorskou + grafickou, která má zkušenosti s multimédii 5. Ty, kdo mají možnost zajistit využívání terminálu sazky/fortuny a plateb přes mobilní operátory. 5. Ty, kdo mají ucelený program změn ve společnosti, který by chtěli navrhnout pro „supervládu“ k vizualizaci-propagaci. Ozvěte se, protože na počátku všeho je vždy myšlenka, po ní „bod zvratu“, pokud se využije správné doby k realizaci správné myšlenky (já na tuto dobu čekám od roku 2007 🙂 A myslím si, že nyní je ta doba. Noneno.
Jste neobyčejně statečný,čestný a poctivý člověk.Pevně věřím,že v příští vládě budete jejím předsedou.Nikoho lepšího si pro tuto funkci neumím představit.Přeji hodně štěstí pane Okamuro.
Pane Okamuro, pokud jsou v článku uvedené informace pravdivé, potom jste to napsal pěkně. Já stále ještě věřím, že se i s těmito případy bude v budoucnu něco dělat, čímž nemyslím jen kecat nebo o nich psát, ale i řešit a domáhat se nápravy. Jan Lunga, Brno
Pane Okamuro, moc se mi líbí Vaše články a s většinou naprosto souhlasím. Bohužel, je to asi tak, jak píšete. Narozdíl od jiného komentáře tohoto článku nevěřím, že pan Charouz někdy bude stát před soudem. V této zemi to nemůže dopadnout dobře. V příštích volbách si lidé zvolí nikoliv tuto současnou – relativně rozumně hospodařící vládu, ale opět demagogy ze sociální demokracie a KSČM, takže tato země nemá šanci.
Pan Tomio Okamura je pilný a statečný člověk. On opravdu bojuje, přestože se musí cítit ohrožený. Bojuje za nás, bojujme s ním.
Už není čas na vtipy o konšelech a nadávání zločincům do blbců. Ty rozkradené miliardy ničím nenahradíme.
Zločinci kradou, zločinci vládnou. Prostřednictvím námi zvolených představitelů politických stran, prohnilých korupcí.
To není situace, jaká může pokračovat. Kdy si to uvědomíme?
Ty darebáky nikdo nevyhodí ze sedla. Odtoho jsme tu my. Obyčejní lidé. Slibme si, že vládě, co nás nechává okrádat učiníme konec jak nejdřív to půjde.
A nepusťme už k politice politické strany, prodávající naši vlast korupčníkům.
Vyrazme do ulic při nejbližší příležitosti, ale s chladnou hlavou, nenechme za sebe mluvit vandaly, co rozbíjejí výlohy a pálí auta. Ty musíme zpacifikovat a namístě zvolit revoluční výbor z důvěryhodných lidí pro uspořádání poměrů a vedení státu do voleb.
I s vašim komentářem pane Vrbík bezvýhradně souhlasím.Jenom mi není jasné,jak chcete zvednout 500.000 lidí nebo raději milion od svého pohodlí domova,případně od plných regálů OD Globus.Myslím,že ještě bude mustel být mnohem a mnohem hůře,aby to lidi zvedlo a vyrazili do ulic s konečnou platností zúčtovat s gaunery ničícími tuto zem.Bohuže….
Musím se zármutkem konstatovat,že máte pravdu.Někdy mi opravdu připadá,že tento národ je stádo ovcí,které vezou na porážku a oni se zmůžou jenom na žalostné bečení.Nevím jak ještě dlouho,ale je to tragedie celého národa..
Zloděj křičí oni jsou zloději já ne.Den D je příklad zlodějny máte dobrý
nápad mi Vám pujčíme,ale chceme X % ze zisku a kdo je potom zloděj pane
Okamuro?
Pane Solnare, podle Vaší poznámky, že byste byl ochoten snížit státní dluh jsem myslel, že jste nějaký úspěšný podnikatel. Teď vidím, že to tak není. Ne, že by mi to vadilo, nemontuju se do Vašeho hospodaření, ale píšu proto, že jste panu Okamurovi ublížil.
V pořadu Den D lidé, mající podnikatelský záměr a potřebující na něj kapitál, oslovují úspěšné podnikatele, nabízející pomoc začínajícím. To nejsou milodary, ty by začínající podnikatele jen zmátly a nenutily k přísné hodpodárnosti, a to by dobře nedopadlo. To by bylo od těch začínajících žebrání o almužnu.
V podnikání je nutno tvořit zisk a ten přísným hospodařením zvyšovat racionalizací výroby a díky tomuto zisku zvyšovat mzdy, snižovat ceny a investovat do růstu. Kdyby vložené peníze nepřinášely zisk, brzy bychom je projedli.
Ten podíl na zisku, který v tom pořadu investoři žádají, je tu na místě splácení půjčky s úrokem.