Úvodem: Proč se komunisté museli zbavit všech odbojářů
 

Ve svém archivu jsem objevil článek Radomíra Luži z Tulane University v New Orleansu. Je to syn generála čs. armády, bojovníka Ruských legií, který byl při své odbojové činnosti v Protektorátě dlouho marně honěn gestapem, až byl udán jedním českým starostou českým četníkům a ti jej i se spolupracovníkem beze slova výzvy, překvapené a téměř nahé, zastřelili v Hříšti u Přibyslavi.
Generál Luža byl členem odbojové skupiny Rada tří a jejím velitelem pro Moravu. (Pocházel z Uherského Brodu.) Tři četníci a starosta udavač dostali pochvalu a od gestapa odměnu po 2-3tis. K.                                                                                  

Radomír Luža o tomto příběhu píše ve své knize „V Hitlerově objetí“: Příběh gen. Luži vypovídá o tváři české společnosti za protektorátu, o tváři, která patří k nejtemnějším stránkám moderních českých dějin. Na jedné straně chování českého obyvatelstva k okupačním orgánům, na straně druhé k pracovníkům odboje…A nešlo jen o mediálně vděčné herce, přísahající v Národním divadle věrnost Říši, nebo o Václavské náměstí, plné zdvižených českých pravic, nýbrž o aktivní spolupracovníky a udržovatele nacistické moci – ať už to byli úředníci, strážníci, nebo jen „všímaví obyčejní lidé“, kteří protektorátním či nacistickým úřadům hlásili kde co…generál Luža, dovedně unikající gestapu, neunikl občanské a služební horlivosti několika českých idiotů…Češi se v tom podobají Němcům, kteří se 50 let po válce dokážou dohadovat, zda rehabilitovat zběhy z nacistického wehrmachtu. Viz náš více než benevolentní přístup k našim vraždícím pohraničníkům, kdy stačilo se netrefit. Jenže oni se trefit chtěli… O co šlo četníkům, zastřelivším gen. Lužu, svědčí skutečnost, že poté, co v odvetě za smrt svého velitele přepadli odbojáři příslušnou četnickou stanici v Přibyslavi a tamní četníky, mezi nimi i dva pachatele z Hříště popravili, protektorátní četnictvo najednou vědělo, jak se má chovat…jeho služební horlivost se náhle rozplynula.“                                                                                           

Mašínové
 

Podle knížky Oty Rambouska o rodině Mašínů bylo motivem zabíjení esenbáků právě toto zastrašení horlivých služebníků režimu a dále fakt, že po prvním přepadu služebny, kdy vzali jen zbraně a esenbáka nechali žít, byly noviny plné popisu pachatelů, způsobu přepadení, atd.
Po válce byli odbojáři, domácí, ze Západu i Východu odstaveni od možnosti promluvit do státoprávního uspořádání. Se záplavou komunistů na všech rozhodujících místech vyjednávali politici, o nichž se gen. Luža dříve vyjádřil velmi pejorativně. Odbojáři by určitě nebyli vůči komunistům tak ústupní jako politici, co přežili válku v teplých kancelářích Moskvy a Londýna. To komunisté dobře věděli, a proto měli z odbojářů strach, snad až panický. Po únoru se právě proto rychle zbavovali lidí z odboje.
Lužův druh v radě tří Věkoslav Loucký v roce 1950: 25let vězení. Josef Robotka, po smrti gen. Luži velitel rady tří na Moravě: 1949 zatčen, 1952 popraven. Vlasta Homoláčová, spojka Rady tří: 1949 zatčena a vězněna a až po „Chruščovovské“ amnestii 1960 propuštěna s podlomeným zdravím. Cyril Musil, olympionik a člen Rady tří: 1949 zatčen, uprchl. Jaromír Nechanský, velitel výsadku Platinium Pewter: 1948 zatčen, 1950 popraven. František Zajíček, člen Rady tří: 1949 zatčen, odsouzen na doživotí. Velitel výsadku „Clay-Eva Antonín Bartoš“ v únoru 1948 zatčen, uprchl ze soudní budovy v Hodoníně, a s manželkou a dvouletým Toníčkem pěšky došli v zimě až do Francie. (Rakousko okupováno Rusy, Švýcarsko vracelo utečence do komunistického ráje.) Čestmír Šikola, šifrant Clay-Evy: devět let vězněn, propuštěn též na amnestii.
Připočtěme si k tomu potupné oběšení generála Heliodora Píky, Milady Horákové a dalších s ní souzených, další a další popravené a umučené – příklady viz výše – dále Muže Určené K Likvidaci v uranových dolech (tam byl i Ctirad Mašín!) – a máte tu prostředí, ve kterém zvedli zbraň bratři Mašínové. Kdo si může osobovat právo je soudit? Jenom ten, kdo udělal totéž. Ne nějaký pomatenec, který napsal na Paumerovu fotografii cosi vrahovi, když ten ani nikoho nezabil.  Obyčejná česká nenávist a špatnost, převzatá z komunistické propagandy. Podobně jako názory na batismus.

Mašínové chtěli naivně vyvolat protikomunistické povstání. Jenomže neznali českého človíčka, který teď na ně plivá. Proto se „prostříleli“, navzdory nasazení 20 tisíc policistů a vojáků po zuby ozbrojených a vybavených obrněnci, reflektory a psy.
A pokud to někdo neví, tak vězte, že by se jim průchod nepodařil bez vydatné pomoci a sympatií občanů NDR, a to i přes propagandu s osiřelými dětmi zastřeleného SPO a pod hrozbou trestu smrti každému, kdo by jen neohlásil pohyb Mašínů!!!                               

Je až neuvěřitelné, jak naproti tomu Češi uchovávají ve svých srdcích bolševickou vychytralou propagandou vypěstovanou nenávist k těmto hrdinům. Máme se věru za co stydět. (Mimochodem, pohyb skupiny Mašínů vyvolal takové manévry policie a vojska, takovou jejich střelbu, že západní tisk uvažoval o československém pluku, který se snaží prostřílet na svobodu. A naproti tomu asi deset výstřelů Mašínů. To přece není prostřílení.)  

                                                                                                                                               
Stanislav Vrbík, Zlín

P. S.: Kdyby se přihlásilo víc, než 30 zájemců, okopíroval bych knížku, nechráněnou autorskými právy, s příběhem rodiny Mašínovy (otec jeden z proslavené odbojové protiokupační skupiny „tří králů“, bojovník v našich ruských legiích za 1. světové války) a s celou anabází skupiny Ctirada a Josefa. Autorem je Ota Rambousek, doživotně odsouzený za protikomunistický odboj, v období Pražského jara zakladatel Klubu angažovaných nestraníků. (KAN 239) Zájemci se mohou hlásit se na tel. 420 602563464 (O 2)