Ing. Radka Johnová PhD.
Konečně Pražačka, s níž mohu být zajedno! Paní Johnová, smekám!
Čí je Národní muzeum?
OTEVŘENÝ DOPIS ŘEDITELI NÁRODNÍHO MUZEA
Sundejte ten vyšisovaný hadr. Národnímu muzeu České republiky by
slušela česká vlajka.
Je hezčí a je naše.
Vážený pane řediteli, pane doktore Michale Lukeši, obracím se na vás
jako autorka skript VŠE
Arts marketing, [Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1276-1], do kterých
jste přispěl dvěma případovými studiemi [str. 224 – 229], a jako
autorka knihy Marketing kulturního dědictví a umění.
Art marketing v praxi. [Grada, ISBN 978-80-247-2724-0]. Obracím se na
vás tímto otevřeným dopisem, protože se obávám, že by můj soukromý
dopis skončil v koši sekretariátu, ale neskromně
si myslím, že by vaše odpověď mohla zajímat více českých občanů.
Národní muzeum v Praze je české národní muzeum, má svoji historii a
renomé. I vy jste o pověst muzea dbal, staral se o jeho rekonstrukci,
rozšíření, zajímavé výstavy.
V Článku III Zřizovací listiny o právním postavení organizace se říká,
že „Národní muzeum je příspěvkovou organizací vystupující v právních
vztazích svým jménem a nesoucí odpovědnost
z těchto vztahů plynoucí. V zahraničí používá Národní muzeum v
příslušném jazyce označení „Národní muzeum České republiky““.
Jak mají návštěvníci poznat, že se jedná o Národní muzeum České
republiky, když v jeho čele
visí cizí prapor? I kdyby to byl jen banner, jak uváděla některá
média, nevšimla jsem si na
webových stránkách muzea, že by se vztahoval k nějaké v současnosti
pořádané výstavě.
Už bylo vícekrát zmíněno, že samostatně umístěná vlajka cizího státu
označuje buď dobyté
území nebo svrchovaný objekt zahraničního subjektu (např. budova
ambasády). Národní
muzeum takovým objektem není. Patří nám, českým občanům, přispíváme na
něj z našich daní, připomíná nám naši historii a chceme ho předat
budoucím generacím.
Z Článku IV „Vymezení základního účelu zřízení organizace a předmětu
její hlavní činnosti“
nikde nevyplývá propagace zahraničních subjektů, a ani státní
propaganda není předmětem
činnosti Národního muzea.
Řídíte instituci, jejíž hlavní reprezentativní budova stojí v čele
Václavského náměstí, o kterém
právem říkáme, že tudy procházely dějiny, tedy moderní dějiny českých
zemí. V čele náměstí,
jehož patron, Myslbekův Svatý Václav na koni se za nás modlí: „nedej
zahynouti nám ni budoucím“.
A slovy Františka Halase ze sbírky Torzo naděje v básni Praze říká:
„Já vím Já vím / Jenom ne
strach Jen žádný strach / takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach /
co my tu zahrajem / až
přijde čas až přijde čas / Kůň bronzový kůň Václavův / se včera v noci
třás / a kníže kopí potěžkal / Myslete na chorál / Malověrní / Myslete
na chorál.“ Myslbek i Halas svá díla stvořili v době, kdy
mohli být hrdými Čechy.
Asi jste ten marketing, do kterého jste přispěl článkem, špatně
nastudoval. Národní muzeum reprezentuje české země a jejich historii,
„odráží u návštěvníků jejich potřebu kontinuity a sounáležitosti s
minulostí, se slavnou historií země nebo národa, … sdílení podobných
kulturních hodnot a historických zkušeností. … Na potřebu
sounáležitosti má zesilující účinek těžká národní nebo politická
situace.“ [Grada, s. 80]
Z pohledu marketingu České republiky i Národního muzea, abych se
držela svého oboru, si vás dovoluji upozornit, že hlavní budova NM se
velmi pravděpodobně ocitne na fotce každého návštěvníka Prahy, protože
„Václavák“ a „koně“ cvakne každý. Jsou i turisté, kteří udělají zájezd
„Evropou za dva týdny“. Doma pak prohlížejí fotky, kde vlastně byli a
co viděli. Mají se orientovat podle ukrajinské vlajky?
Divíte se českým občanům, že se jim to nelíbí? Nejde o zneužití
instituce národního kulturního dědictví k vyjádření vašich soukromých
politických preferencí? Znáte národní muzeum jiného
státu, na kterém by přes celou fasádu visela vlajka cizího státu?
Sundejte ten vyšisovaný hadr! Národnímu muzeu České republiky by
slušela naše česká vlajka. Je hezčí a je naše.
Ať se nemusíme ptát: „Quo usque tandem abutere patientia nostra?“,
tedy jak dlouho ještě budete zneužívat naši trpělivost a poškozovat
dobré jméno NM i ČR.
